Byl vojínem a básníkem.[1] K nejtrpčím básním přiměla ho ta okolnost, že mu Lykambes zasnoubil svou dceru, potom však ji provdal za jiného. Za to se mu Archilochos mstil kousavými jamby. Staří pokládali ho za největšího básníka po Homerovi.
Mimo jamby skládal i elegie, hymny a epigramy.
Poprvé užil meter složených (μέτρα ἐπισύνθετα), jejichž některá kóla složena jsou z taktů druhu jednoho (na př. z daktylů), jiná z taktů druhu jiného (na př. trochejů)[2] a rád spojoval je tak, že kratší verš (ἐπῳδός t. j. στίχος) následoval za delším.
2. Hipponax (Ἱππῶναξ) z Efesu (okolo r. 540) vynikl nad Archilocha příkrostí a bezuzdností svých útoků. Předmětem jeho útoků byli sochaři Bupalos a Athenis, kteří hubenou a ohyzdnou postavu jeho byli karikovali. K tomu užíval trimetru jambického, jehož šestá stopa byla spondeus (ὁ σκάζων, n. ὁ χωλίαμβος, t. j. kulhavý jamb). Psal také parodie a jest prý vynálezcem toho druhu básnického.[3]
§ 14. Melické básnictví.
Písně k solovému zpěvu určené ve strofické formě (κατὰ περίοδον) Řekové zvali τὰ μέλη. Zpívány byly ke strunovému nástroji — κιθάρα. Nejvíce byly pěstovány v Ionii a Aiolidě, kde zvláště proslul ostrov Lesbos.
Nejkrásnější básně toho druhu pošly od proslavené dvojice lesbické Alkaia a Sapfy, kteří žili na konci 7. a v první polovici 6. století.
1. Alkaios (Ἀλκαῖος) pocházel ze starého šlechtického rodu v lesbickém městě Mytileně. Účastnil se všech bojů šlechty proti straně demokratické, jež měla v čele tyrana
- ↑ Pěje sám o sobě (fr. 1.):
εἰμὶ δ' ἐγὼ θεράπων μὲν Ἐνυαλίοιο ἄνακτος
καὶ Μουσέων ἐρατὸν δῶρον ἐπιστάμενος. - ↑ Napodobil jej Horatius v epodách. Strof Archilochických jest čtvero (Hor. Carm. IV, 7, epod. 11. 12. a Carm. 1, 4). V prvých 10 epodách je vždy trimetr jambický spojen s dimetrem.
- ↑ Dle něho nazván rozměr v Hor. Carm. II, 18. metrem Hipponaktovým.
