Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/91

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


  • po jednotlivci, aby se stal nezávislým, utužuje a mírně se v potřebách i žádostech,
  • v obcování s jinými aby jevil poctivost a účinnou blahovůli, zvláště aby si vážil přátelství,
  • po státu dobré zřízení pro obecné blaho.

Uznávaje důležitost státu, považoval za svou povinnost účastniti se státního života, vzdělávat státu řádné občany i úředníky a žádal nepodmíněné poslušnosti k zákonům, již sám osvědčoval až do smrti. Poněvadž pak jen vědění činí lidi způsobilými správně jednati, mají býti jen znalci vládnoucími státníky. Obsazovati úřady volbou nebo losem jest převráceno a záhubno vládě lidu.

K nejdůležitějším povinnostem Sokrates počítá povinnost k bohům. Ve všehomíru je vše — nejmenší i největší — zařízeno ku prospěchu člověka. Takové zřízení všehomíra může pocházeti toliko od dobroty a moudrosti rozumu (νοῦς), který sídlí ve světě tak, jako duše v lidském těle. Ten pečuje o svět a zvláště o člověka rozličnými způsoby věšteb.

4. Methoda. Poněvadž Sokrates neměl už předem soustavy ethických zásad, pokoušel se teprva rozmluvou (διαλέγεσθαι) s přáteli stanoviti určité pojmy na poli ethickém.[1] K tomu užívá jednak ironie (εἰρωνεία), která záleží v tom, že se dává nejprve od protivníka poučovati, a když protivník větu svou určitě vyslovil, rozmluvou dokáže, že protivník neměl pravdy, jednak indukční methody (ἐπαγωγή, inductio), jež vycházejic od příkladů z obyčejného života, nebo z vět všeobecně uznaných, vede od zvláštního k všeobecnému.[2]

  1. To dosvědčuje Xenofon v Pamětech I, 1. 16: αὐτὸς δὲ περὶ τῶν ἀνθρωπείων ἀεὶ διελέγετο σκοπῶν τί εὐσεβές, τί ἀσεβές, τί καλόν, τί αἰσχρόν, τί δίκαιον, τί ἄδικον, τί σωφροσύνη, τί μανία, τί ἀνδρεία, τί δειλία, τί πόλις, τί πολιτικός, τί ἀρχὴ ἀνθρώπων, τί ἀρχικὸς ἀνθρώπων, καὶ περὶ τῶν ἄλλων, ἃ τοὺς μὲν εἰδότας ἡγεῖτο καλοὺς κἀγαθοὺς εἶναι, τοὺς δ᾽ ἀγνοοῦντας ἀνδραποδώδεις ἂν δικαίως κεκλῆσθαι.
  2. Příkladem Sokratovy indukce stůj zde místo z Xen. Pam, III, 3. 9. ἐκεῖνο μὲν δήπου οἶσθα, ὅτι ἐν παντὶ πράγματι οἱ ἄνθρωποι τούτοις μάλιστα ἐθέλουσι πείθεσθαι οὓς ἂν ἡγῶνται βελτίστους εἶναι. καὶ γὰρ ἐν νόσῳ, ὃν ἂν ἡγῶνται ἰατρικώτατον εἶναι, τούτῳ μάλιστα πείθονται, καὶ ἐν πλοίῳ οἱ πλέοντες, ὃν ἂν κυβερνητικώτατον, καὶ ἐν γεωργίᾳ, ὃν ἂν γεωργικώτατον.