Tato stránka byla zkontrolována
ností. Pod jeho jménem zachovalo se jedenadvacet řečí. Nejslavnější z nich jsou Πανηγυρικός, v němž dokazoval, že Athenám patří hegemonie v Helladě, a Παναθηναϊκός, chvalořeč na Atheny.[1] Zemřel prý dobrovolně hladem po bitvě u Chaironeie z lítosti, že se sklamal ve Filippovi, o němž doufal, že sjednotí Helleny a povede je proti barbarům.
- Isaios (Ἰσαῖος), vrstevník Isokratův, byl jako Lysias cizincem v Athenách, učitelem výmluvnosti a logografem. Zvláště výborně znal právo dědické. Zachovaných jedenáct řečí týká se veskrze pří o dědictví.
- Lykurgos (Λυκοῦργος), vrstevník a přítel Demosthenův, úhlavní nepřítel Makedonů. Dlouho spravoval státní pokladnu (338—326) s velikou poctivostí a nejlepším zdarem. Z mnoha řečí zachovala se jediná řeč proti Leokratovi, jenž po bitvě Chaironejské zbaběle opustil město a jehož Lykurgos žaloval z velezrády, když se po sedmi letech vrátil.
- Demosthenes (Δημοσθένης) jest nejslavnější z desíti řečníků. Pod jeho jménem zachovala se nám šedesát jedna řeč, z nichž je mnoho nepravých. Lze je rozděliti na dvě třídy: řeči poradní (λόγοι συμβουλευτικοί) a soudní (δικανικοί). Nejdůležitější z řečí poradních[2] jsou: tři řeči olynthské (Ὀλυνθιακοί), tři proti Filippovi (κατὰ Φιλίππου), περὶ εἰρήνης a o věcech cherroneských (περὶ τῶν ἐν Χεῤῥονήσῳ).
- Aischines (Αἰσχίνης) byl o několik let starší svého soupeře Demosthena. Byl podplaceným stranníkem Filippovým, ale řečníkem výborným. Zachovaly se od něho řeči tři: κατὰ Τιμάρχου (proti Timarchovi), περὶ παραπρεσβείας (o křivém poslanectví) a κατὰ Κτησιφῶντος (proti Ktesifontovi).
- ↑ Václav Písecký přeložil řeč k Demonikovi neprávem Isokratovi přičítanou. V Praze 1512 a v Prostějově 1558. Tento překlad upravil a vydal roku 1586 Dan. Adam z Veleslavína. Dle opravení Veleslavínova vydal týž překlad s řeckým textem J. V. Rozum roku 1853.
- ↑ Nejlepší dosud překlad těchto řečí je od Ed. Novotného »Demosthenovy řeči politické.« V Praze 1863. »Demosthenova řeč o věnci.« V Praze 1864. (Bibl. klass.)
