sobí časté její záplavy. Kam oko dohlédne, samá voda. Ocelově lesklá její hladina s obrazem vysoké oblohy činí kraj zdánlivě bezedným a nesmírně rozsáhlým, jako by ani obzoru neměl. A když voda ustoupí, rozkládá se v těch místech zelené moře luk, vroubených lesy a lesíky, v nichž všecko páchne hnilobou a plísní a v nichž se hemží komáři a jiný bzučící hmyz. Ale to je už jen chatrná památka zašlých časů.
Přes širou rovinu často zabloudil zrak malého Tomáše až k těm lesíkům, kde zdánlivě končila. Na jaře a na podzim leskla se vodním zrcadlem, v zimě vábila nekonečným ledovým krunýřem ke klouzání a bruslení, v létě svým travnatým kobercem ke skotačení a hrám.
Krajina kolem Mutěnic, Čejče a Čejkovic je rozmanitější. Vedle rozsáhlých rovin s poli a pastvinami jsou tu i mírné kopečky, na jejichž svazích dozrává víno. V něm tají se žár slunce a tento divný žár vlévá se i do žil lidu, jenž si ještě místy zachoval svůj ráz, kroj, nářečí i zvyky. Od rána do večera do úmoru se dře na otcovské hroudě a zachovává si svou odvěkou sílu, jarost, ba místy i divokost, dědictví to otců, k němuž nemalou měrou přispěl i ohnivý mok.
A z tohoto lidu vyšel náš president. Je výkvětem našeho Slovácka. Je představitelem zdravého, jadrného kmene s typickými vlastnostmi, jež osudovou synthésou splynuly osobností Masarykovou v ideál československého člověka, jakým bychom si jej přáli míti: člověka pravdivého a důsledného, rozhodného i rozvážného, obětavého i slušného, přísného nejen k jiným, ale i k sobě, vzdělaného i demokratického, spravedlivého i lidumilného.
