Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/70

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

15. Dědičně ujmou spravedliví zemi,
A na věky v ní budou bydliti.
Pro Pána spravedlivý neoněmí,
Než moudrost Boží bude mluviti,
A jazykem i slovy svými všemi
Soud Páně přímý všechněm známiti.

16. Jest v srdci jeho zákon jeho Boha,
V něm samém sobě on vždy libuje,
A nezvrtne se proto jeho noha;
Ač bezbožník i stále špehuje,
Osidla stroje pobožnému mnohá,
Však zlostí svou nic nedosahuje.

17. Svých nenechá Pán v ruce bezbožného,
On sám je bude v soudu chrániti.
Nuž tedy čekej Pána času všeho,
Šetř jeho cest, on chce tě zvýšiti,
Bys dědictví tak došel v zemi jeho,
Z níž bezbožné Pán bude pleniti.

18. Já bezbožníka viděl hrozné síly,
Že jak strom zelený se rozkládá,
Až nad tím všickni užasnuti byli.
Co však jest moc, v níž svět si zakládá?
Aj, pominul ten zlostník v malé chvíli,
A není více, kdož jej postrádá.

19. Měj pozor na pobožného i zření,
A myslí bedlivou viz přímého,
Žeť takového muže dokončení
Vždy dosahuje cíle štastného;
Však přestupníci budou vyhlazeni,
A hříšní dojdou konce hrozného.

20. Aj, spravedlivým jasně ode Pána
Se věčné spasení již zjevuje,
Onť v soužení jsa síla jich i schrana,
Jim spomáhá, když svět je sužuje;
Tak nestihne je bezbožníků rána.
Pán doufající v něho miluje.