Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/62

5. Nechť ve vás, svatí, jest
Vždy Páně bázeň líbezná;
Neb nedostatku nesezná,
Kdož Pánem dá se vést.
Hlad lvíče trpívá;
Však, kteříž Pána hledají,
Ti nedostatku nemají;
Pánť je vším dařívá.

6. Nuž dítky, k slovům mým
Svých uší skloňte ochotně,
A bázni Páně jistotně
Vás pravé naučím.
Kdož žádá života,
By dobrých věcí užíval,
Dnem každým více prospíval;
Slož v srdci slova ta.

7. V svém Bohu spočívej,
Svůj jazyk zdržuj od zlého,
Rty svými netup žádného,
Ni lstivě mluvívej;
S cest přímých nesbíhej,
Čiň dobré z srdce celého,
Pokoje hledej pravého,
A vždy ho dostíhej.

☛8. Pán mile pozírá
Svým okem na spravedlivé,
A k jejich prosbě horlivé
Své uši otvírá.
Však Páně zuřivá
Tvář proti těm, jenž páší zlé,
Těch památku ze země své
Pán stále kazívá.

9. Když věrní volají,
Pán vyslýchá je v rychlosti,
A tak svých všechněch úzkostí
Hned prosti bývají.
Neb blízko jest Pán těm,
Kdož jsou v svém srdci skroušeni;
Těm, kdož jsou v duchu potřeni,
Dá pomoc v strachu všem.

10. Ač mnoho úzkostí
Jest spravedlivým snášeti,
Však Pán, jenž své má v paměti,
Je ze všech vyprostí.
Kdož dbají na Pána,
Těch kosti věrně střežívá,
Tak, že z nich žádná nebývá
Zlých mocí zlámána.

11. Všech zlostí činění
Bezbožné v propast sporáží,
Kdož na pobožné nevraží,
tiť budou zka-