Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/57

Pán jemuž nepravosti nepočítá,
Jenž důvěrou svou v Pánu spočívá.
A jehož duch lsti žádné neskrývá.

2. Já když jsem mlčel, hřích svůj ukrývaje,
A nepravost svou mnohou zapíraje,
Mé kosti prahly v mnohém úpění,
Dne každého mé rostlo soužení;
Neb obtížená nade mnou tvá ruka
Mi dnem i nocí působila muka;
Tak že má vlhkost, jenž mne sílila
Hned v sucho letní mi se změnila.

3. Však když jsem zjevil své ti nepravosti,
A neukryl svých hříchů ohavnosti,
Řka: vyznám Pánu přestoupení své,
Tys odpustil mi všecky činy zlé.
Takť každý svatý dojde občerstvení
V příhodném času tebe k nalezení,
A hříchové jej v propast nestáhnou,
Ni vody mnohé k němu dosáhnou.

☞4. Ty jsi má skrýše, spasení štít mého,
Ty zachováš mne od soužení všeho,
A plesáním obdaříš vítězným,
Bych zpěvem svým tě slavil líbezným.
Ty díš: Já posloužím ti k srozumění,
A vyučím tě cestě ku spaseni;
Dámť radu, dle níž můžeš choditi,
Mé oko vždy tě bude voditi.

5. Svým srdcem radu dobrou přijímejte,
Jak kůň a jako mezek nebývejte,
Jenž rozumu žá-