3. Ach všickni z toho množství celého
Se odvrátili, velicí i malí
Napořád neužiteční se stali,
A není, kdo by hledal dobrého,
Zde žádného.
4. Zdaž činitelé hříchu nevědí,
Že sžírají můj lid v své nepravosti,
Tak jakoby chléb jedli do sytosti?
Kdož Boha nevzývají, nezdědí,
Co Pán svým dí.
5. Tuť strach je stihne v smutné hodině,
Když učiní Bůh konec jejich hříchu,
A v hanbu vydá všecku jejich pýchu,
Neb Pán jest v spravedlivých rodině
Sám jedině.
6. Coť pak vám medle váš smích prospěje,
Že radu chudých vydáváte v hanu,
Když v soužení svém utekou se k Pánu;
Neb Pán jsa pevná jejich naděje,
Sám střeže je.
7. O by z Siona Izraelovi
Spasení dáno bylo! Když Pán zase
Svůj zajatý lid přivede k své spáse,
Tuť radost, že Pán zlámal okovy,
Se obnoví.
Žalm 15.
1. Kdo pak v tvém stánku jasnosti,
O Pane, bude přebývati?
Kdo poctěn bude milostí,
By na hoře tvé svato
