Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/17

5. Tys národů dav ohromil,
Bezbožných šiky prolomil,
A vyhladils též jejich jméno,
By nebylo již více ctěno.

☛6. Již-li, o nepříteli náš,
Své zhouby dokonané máš?
Již-lis pak zkazil města slavná,
A zhasla památka jich dávná?

7. Pán na věky sám kraluje,
Duch můj se jemu svěřuje;
On připravil též trůn svůj k soudu,
By vyňal lid svůj z hřícha proudu.

8. Onť jsa všem v spraved’nosti znám,
Okršlek světa soudí sám,
A dle pravosti ve svatyni
Všem národům výpověď činí.

9. Bůh jistě času každého
Jest útočiště chudého,
V čas soužení všech útočiště,
Jimž po utěšení se stýště.

10. I budouť v tebe doufati,
Jimž jméno své dáš poznati;
Neb neopouštíš volajících,
Tě, Pane, vroucně hledajících.

☞11. Nuž žalmy Pánu zpívejte,
A srdcem svým jej vzývejte,
Jenž na Sionu bydlí v slávě;
Všem zjevte skutky jeho právě.

12. Pán jsa vždy hotov slyšeti,
Má sevřených křik v paměti;
Onť krve věrných vyhledává,
A hroznou za ni pomstu dává.

13. Svou dař mne, Pane, milostí,
Viz bídu mou i úzkosti;
Ty, jenž z bran smrti vyzdvihuješ,
Když v milosti se nakloňuješ.

14. Bych tak, jsa zbaven trápení,
Se veselil v tvém spasení,
Tě v branách Sionské ctil dcery,
A dík ti vzdával tisícerý.

15. Aj, pohané se dostali
Do jámy, kterouž schystali,
A vlastní noha jejich padla
Do osidla, jež ruka kladla.