Stránka:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu/15

chvály
Tvé jméno na vší zemi široké,
Tvá sláva jde nad nebe vysoké.

2. Nemluvňat ústa, ač v nich není řeči,
I outlé dítky o tvé slávě svědčí;
Ty sílu svou vždy mocně zjevuješ,
A nepřátel svých pomstě zbraňuješ.

3. Jáť obličeje svého vzhůru vznesa,
A s pozorností patře na nebesa,
Tvých prstů dílo, měsíc, hvězdy zřím,
Jež učinils a řídíš slovem svým.

4. Co pak jest člověk, v němž zlá žádost plane,
Že jsi vždy v lásce pamětliv naň, Pane?
Syn člověka co jest v své bídnosti,
Že navštěvuješ jej svou milostí?

☛5. Tys učinil jej anjelů jen málo
Menšího, neb se radě tvé tak zdálo;
Však obdařil’s jej slávou z milosti,
A korunovals jej ctí v hojnosti.

6. Tys nad dílem svým učinil jej pánem,
By stkvěl se slavně v království mu daném,
A pod nohy jsi mu vše podložil.
Bys Syna člověka čest rozmnožil.

7. Dobytek všechen, jenž se pase v poli,
Všech ovec stáda, potažné též voly;
Zvěř divoká, jež v lesích přebývá,
To všecko jej svým pánem nazývá.