opouštěti jediné místo svobodného slova, nýbrž musíme poslance i lid nutiti konati přípravy, aby v době příhodné nebyla opposice naše výbuchem citu, který by vzplanul jako kus slámy a nepřinesl by světla trvalého v naše poměry! —
Z uvedeného nedá se souditi, že by se snad některé prostředky sloučiti nedaly na př. trpný odpor lidu a obstrukční opposice poslanců. Jaká politika by se měla vésti nyní? Rozhodná opposice! —
Končíme tuto epištolu přejíce si, aby aspoň trochu světla vrhla na důležitou tuto otázku mezi naším lidem. Aby sebevědomě šel lid náš do nového tohoto boje za své právo, jehož provedení v dobách dobrých i zlých bude pro rakouský stát požehnáním a od jehož dobývání ustupovati nemáme — jako dosud kolikráte se stalo — proto, poněvadž prý to káže prospěch říše; neboť pevně zajisté všichni věříme, že prospěch říše právě naopak vyžaduje obnovení práv našeho státu.
Kéž by v boji tomto i lid i poslanci postupovali tak, aby neskončila nová tato fáse opět — — papírovým protestem!
