Sousední doly, bohaté rudou železnou i měděnou, bedlivě byly vykořisťovány a tvořily pro majitele zámku Artenaku bohatý zdroj příjmů. Panství toto zaujímalo část okresu Fogarašského, jehož veškeré obyvatelstvo čítá 72.000 duší. Obyvatelé tito, sedláci i měšťané, netajili se tím, že jsou hraběti oddáni celou duší, a že za dobrodiní, jež zemi prokázal, jsou mu nesmírně vděčni. Proto byl zámek ten předmětem zvláštní pozornosti a dozoru uherské (bývalé) kanceláře ve Vídni, jež úplně neodvisle od ostatních ministerstev říšských byla zřízena. Ve vysokých kruzích známy byly náhledy pána na Artenaku a byly příčinou, ne-li již osoba jeho sama, značného znepokojení a četných obav.
Matyáš Sandorf, tak slul majetník Artenaku, byl tehdy stár 35 let. Postava jeho, poněkud více než prostředně vysoká, jevila značnou sílu svalů. Na širokých plecích spočívala ušlechtilá, hrdě nesená hlava. Kvetoucí, poněkud hranatý obličej jeho jevil maďarský ráz v plné ryzosti. Živost jeho pohybův, úsečnost jeho řeči, pevný a odměřený pohled, slabé, trhavé pohyby koutku úst, stálý téměř úsměv na rtech, neklamná to známka dobroty, malá zdrželivost v hovoru a posuncích — vše to jevilo povahu svobodně cítící a velikomyslnou. Mezi povahou francouzskou a maďarskou je prý veliká podobnost — hrabě Sandorf byl toho aspoň živým dokladem.
Vynikající známkou povahy hraběte Sandorfa bylo, že nikdy ještě neodpustil a odpustiti nemohl urážky, jichž osten proti jeho přátelům byl namířen, kdežto o sebe sama příliš se nestaral a často i křivdu na sobě spáchanou klidně snésti dovedl. Měl v nejvyšší míře vyvinutý smysl pro spravedlnost a nenáviděl každou věrolomnost. V tom dlužno bylo hledati příčinu osobní jeho nesmířlivosti. Ne náleželť k těm, kteří jedině Bohu přenechávají starost, aby špatné činy trestal.
Dlužno připomenouti, že Matyáš Sandorf byl vychován velice přísně a vážně. Místo aby zahálel, což mu jeho jmění dovolovalo, zabýval se se zálibou studiem věd lékařských a fysiky. Byl by býval lékařem velice schopným, kdyby se vědou tou byl musil živiti, a kdyby mu byla bývala dána příležitost někoho léčiti. Spokojil se však nyní tím, že jej učenci považovali za zkušeného chemika. Pešťská universita, akademie věd v Prešpurku[red 1], královská hornická akademie v Šťávnici[red 2] a normální škola v Temešváru čítaly jej k nejnadanějším svým žákům. Tento život, vyplněný studiem, zdokonalil a posílil přirozené jeho schopnosti. Učinil z něho muže v nejširším smyslu slova. Za takového považován byl všemi, kdož
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
