Wikizdroje:Pískoviště

Toto pískoviště je určeno pro experimenty. Můžete zde zkusit jakékoliv formátování a nikdo vás za to nebude kárat. Přečtete si, prosím, nápovědu, kde se dozvíte, co a jak.

Abyste si mohli na pískovišti pohrát, klikněte na odkaz editovat, v editačním okénku sjeďte dolů a na vhodném místě proveďte změny. Až budete hotovi, můžete si je prohlédnout pomocí tlačítka Ukázat náhled a uložit pomocí Uložit změny. Vaše pokusy má každý právo kdykoliv smazat.

Výstup 6.

Vávrová. — Mlatci.

Vávrová (sama, stále na svém místě. Hluk se blíží síní do vnitř).

Mlatci ženy i mužští z póla vedou, z pola nesou Vávru — polomrtvého.

Výkřiky.

Hlasy. Co se mu jen stalo? Tak najedno?!

Vávrová (právě když s Vávrou mají přijít na jeviště, vstává).

Žena (z mlatců uchopí Vávrovou za ruku, trhne jí do prostřed jeviště a pohlédne jí do odvrácené tváře). Děvcico neščasná––––––ty's jé otrávila!?

Vávrová (dutě). Otrávila. (Vykřikne slabě, padne na kolena zas a propukne v hlasitý pláč.)

Opona spadne.

Vodník.

„Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —
šiju, šiju si kabátek:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

Panna.

Půjdu, matičko, k jezeru,
šátečky sobě vyperu.

Matka.

Ach nechoď, nechoď na jezero,
zůstaň dnes doma, moje dcero!
Já měla zlý té noci sen:
nechoď, dceruško, k vodě ven.