Antologie z oper/Spanilá mlynářka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Spanilá mlynářka – obsah
Autor: Alois Tvrdek
Zdroj: Antologie z oper, díl 2., str. 110–111
Vydáno: 1922
Licence: PD old 70

Josef Klička: Spanilá mlynářka.[editovat]

Komická opera o 2 jednáních. Text dle francouzské veselohry upravil V. J. Novotný.

Osoby:[editovat]

  • Markýz z Gaillardier… baryton.
  • Jeho manželka… mezzosoprán
  • Růžena, nájemnice mlýna… soprán
  • Jeník, prášek… tenor.

První provedení 10. VI. 1886 v Nár. divadle.

Jednání I.[editovat]

Záletný markýz z Gaillardier vzplál v pokročilém věku mladistvou vášní ke krásné nájemnici svého mlýna, Růženě, kterou ostatně oblétají i jeho úředníci. Ba pověst o její spanilosti a vtipnosti pronikla až k samému dvoru. Růžena však nijak nezpyšněla projevy přízně prokazovanými jí panem markýzem, protože má ráda práška Jeníka, sirotka, kterého se před tety byl ujal mlynář a s nímž Růžena byla vychována. jeník miluje ovšem spanilou družku z mládí též z celé duše a žárlí na všecky, kdož jí projevují svou přízeň, avšak vyznati svou lásku si netroufá, boje se odbytí. O náklonnosti manželově dověděla se také markýza, mnohem mladší svého muže, takže želí, že si pro něj zkazila své mládí; ale přece žárlí naň a jde se sama do mlýna přesvědčiti, nepřehání-li pověst vynášející spanilost Růženinu, a jest dívkou okouzlena. Po jejím odchodu Růžena se snaží přiměti Jeníka k milostnému vyznání, ale všechny snahy její troskotají o jeho nechápavost a nesmělost, kterou mu dívka po zásluze vyčte ve chvíli, kdy nový pokus o získání jí podniká markýz. Aby nechápavého mladíka povzbudila, Růžena si tentokrát vede volněji a přiměje tím rozlítostněného práška, že se odhodlá dáti se na vojnu. Jeho nepřítomnost povzbuzuje markýza k smělejším útokům, jimž Růžena uniká útěkem, ačkoli nemůže zabrániti, aby jí neposlal milostného psaníčka a v něm skvělého daru na penězích.

Jednání II.[editovat]

Jako poslíčka lásky markýz použil právě Jeníka, který splnil svou hrozbu, dal se v městě najmouti za vojáka, více si přihnul a vrávoravě se vrací do mlýna k malé radosti spanilé mlynářky, cítící se listem markýzovým a zvláště jeho peněžitou nabídkou hluboce uraženou. než také Jeník se tentokrát vzpružil. Když zvěděl od Růženy, oč běží, rázem vystřízliví ze svého opojení, opíše lístek markýzův a zasílá jej i s penězi do zámku – paní markýze. Ta trne nad smělostí chasníkovou a jde se s ním vypořádat do mlýna; setkává se však s Růženou, ukazující jí originál – markýzův! To žádá pomsty, kterou umlouvá s Růženou v okamžiku, když vchází markýz, mající po ruce výmluvu, že si jde pro nájemné. Po odchodu obou Růžena dává sama najevo Jeníkovi svou lásku a přiměje jinocha k projevům šílené radosti. Jest nyní třeba zhostiti se vznešeného soupeře, jenž spoléhaje se, že milostný dopis došel sluchu, dává svými myslivci přinésti nejvybranější jídla a vína do mlýna, kdež si dal dostaveníčko s Růženkou. Jakmile však vkročí do mlýnice, Jeník vyskočí z úkrytu, zamkne za markýzem dveře a pochutnává si pak s Růženkou na připravených lahůdkách. Markýz uvnitř zuří a slibuje pomstu, nebude-li ihned puštěn. Zatím dostavila se před dveře mlýnice – markýza. Jeník otvírá dveře a šlechtic přistižený manželkou na záletech jest nucen volky nevolky odpustiti Jeníkovi, propustiti jej z vojny a prominouti mu do smrti nájemné z mlýna, vezme-li si – Růženu. Lze si představiti radost ve mlýně z tohoto rozuzlení situace. –