Vybrané báchorky L. Bechsteina, br. Grimmů a j./Silný Benda

From Wikizdroje
Jump to navigation Jump to search
Údaje o textu
Titulek: Silný Benda
Autor: neuveden
Zdroj: Vybrané báchorky L. Bechsteina, br. Grimmů a j. Přeložil P. J. Šulc. Praha : Alois Hynek, 1885. s. 103–106.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
Překlad: Pavel J. Šulc
Licence překlad: PD old 70

Bohatého statkáře čeledín měl syna, jemuž říkali Benda. Hoch ten prospíval znamenitě a v stáří sedmi roků byl větší a silnější nežli všickni hoši toho stáří. Otec jej tedy přivedl před statkáře, aby ho přijal do služby. Statkář uzřev ho, poručil mu, by osvědčil sílu svou a vytrhl stromek, jenž nedaleko stál.

Hoch se o to pokusil, avšak marně.

Statkář pravil: „Jest dosud sláb, nelze od něho žádati těžkou práci.“

Otec Bendův vzal tedy syna svého domů a podržel jej ještě sedm roků doma, načež vedl ho zase k pánovi, kterému se Benda potom zdál dosti silným, a proto určil zase zkoušku, by vytrhl strom dosti silný. A hle, Benda jej vytrhl jedním prstem, tak že se toho všickni lekli. Nejvíce pak manželka statkářova polekala se, i zanevřela proto na Bendu.

Tomu bylo těžce pracovati, ale to mu bylo hračkou, a když nastal oběd, přinesla děvečka mísu bramborů s podmáslím, i šla zavolati ostatní čeleď. Benda se pustil zatím do jídla, a než přišli ostatní, snědl všecko sám.

Všickni se naň rozhněvali i láli mu.

Potom šli mlátit. Bendovi zdál se cep lehkým v ruce, jako péro, zahodil jej, chopil strom, a tím mlátil do obilí tak, že ze zrní byla hned mouka a ze slámy řezanka.

To nelíbilo se pánovi, který dostal strach před tím silným čeledínem a pomýšlel, jak by se ho zbavil.

Tázal se ho, jaký plat bude žádati. Benda mu něco pošeptal — pán se zarděl a svolil — i přijal Bendu do služby.

Když pak žena statkářova se vyptávala, jakou službu si vymínil Benda, nechtěl jí to statkář pověděti a po dlouhém teprv domlouvání řekl, že Benda nedostane žádného platu.

Když se tomu žena divila, pravil jí muž, že Benda ještě jemu něco dá. Když pak tomu nechtěla věřiti, svěřil se jí lakomec, že po čase dostane od Bendy políček.

Pro to rozhněvala se žena ještě více na silného čeledína, i počala přemýšleti, jak by jej zničila.

Na statku byl mlýn, ve kterém strašilo, i poručila Bendovi, by vzal korec obilí a šel je do mlýna semleti, což on učinil. Než počal mlíti, rozdělal oheň a vařil si polévku. V tom přišla veliká kočka, jež mňoukala. Benda ji kopl, tak že zmizela v tu chvíli. Když pak počal mlíti, objevil se obr hrozný, jenž se naň hrubě obořil. Benda nelenil, chopil kámen mlýnský a hodil jej na hlavu obrovu, jenž klesl na zem a řval hrozně. Když semlel, sebral Benda mouku s otrubami a šel domů, kde se ho paní nemálo lekla. Přemýšlela znova, kterak by jej zkazila.

„Studně musí býti vyčistěna,“ pravila, „Benda vleze do ní.“

Zatím navedla ostatní čeládku, až bude Benda dole, by mu hodili něco na hlavu. Ti jí rozuměli a poslechli. Kameny padaly na Bendu, který se rozhněval pro to, a pohrozil čeledínům, že je potrestá, až vyleze. Ti však nečekali na to, a rozběhli se, načež Benda vylezl ze studně živ a zdráv.

Paní znova pomýšlela na to, jak by se zbavila Bendy. Nedaleko byl starý zámek, v němž strašilo. Řádil tam duch starého obra, který byl mnoho zlého spáchal. Mimo jiné také ošidil předky nynějšího majitele statku o veliké peníze.

Paní dala si zavolati Bendu i vyzvala ho, by šel do zámku toho a přinesl peníze, které jim obr jest dlužen.

Benda byl ochoten a šel nahoru do zámku. Vrata byla zavřena, i nebylo možno je otevříti. Benda tedy kopl do nich, načež vrata se rozlétla.

Vešed do průjezdu spatřil Benda obra, jemuž byl ve mlýně hodil kámen na hlavu.

„Aha,“ pravil, „starý známý. Chceš-li pak zaplatit peníze, které jsi dlužen mému pánovi?“

Ale obr neměl se k tomu a počal mu vyhrožovati. Benda chopil jednu půli vrat a hodil ji na obra, načež obr hned odevzdal mu pytel s penězi.

Benda sebral pytel a vrátil se domů. Statkář sice měl radosť z toho, ale proto přece byl by se rád zbavil siláka, maje nehorázný strach z políčku, který měl od něho na konec obdržeti.

Umluvil se tedy s ovčákem, by ten zaň políček přijal a pak svolal čeleď, ale mimo Bendu, i pravil jim. že je pošle zítra do lesa, by se vrátili v čas, poněvadž kdo se opozdí, bude ze služby propuštěn.

Stalo se tak; ráno odešli všickni do lesa, jen Benda zaspal. Tu přišel pán a pravil mu, by šel do lesa a opozdí-li se, že bude propuštěn.

Potom vstal Benda, chopil sekeru a šel. Na cestě potkal již druhy, jižto vraceli se z práce. Byl tu rybník veliký, a přes potok, jenž vytékal z něho, musili jíti lidé. Benda vytrhl stavidla, potok se rozvodnil a lidé nemohli domů. Musili počkati, až se Benda vrátí, jenž nesl s sebou strom a pomocí toho přeskočil potok, načež vysmál se ostatním řka: „Učiňte to po mně.“ Ale nikdo nemohl, i musili čekat, až z rybníka vytekla všecka voda.

Statkář konečně mu oznámil, aby opustil službu a políček onen slíbený aby dal náhradníkovi jednomu.

„Učiňme zkoušku,“ řekl Benda, „musil jsem také podniknout zkoušku.“

Přišel tedy ovčák jako náhradník. Benda pohledl naň řka: „Lituji tě, věru,“ i dal mu políček, že ovčák jako míč vymrštěný vyletěl do povětří, ale nespadl již.

Statkář i žena jeho byli rádi, že věc ta jest odbyta, i pravili: „Tak, nyní můžeš jíti.“

„Ne,“ řekl on, „to nebyl ten pravý. S vámi, pane, jsem vyjednal službu. Nejsem milovníkem náhradníků. Proto nepůjdu dříve, pokud naše smlouva nebude vyplněna.“

„Tedy půjdu já,“ pravil statkář. „S tebou nechci dlíti pohromadě, bych snad lítal jako balon v povětří. Zůstaň si tu a hospodař ve jménu ďábla.“

„Když tomu tak chcete, pane, buďsi; děkuji pěkně a přeji vám i milostpaní všeho dobrého. Vezměte si věci své a já vás dám dovézti až do nejbližšího města.“

„Jeď ty sám k čertu,“ zvolali pán a paní utíkajíce odtud; Benda pak nechal čeládku ostatní ve službě a vzal k sobě starou matku, neboť otec byl již mrtev, a choval ji velmi pečlivě.

Bylo to po roce, když právě sklízelo se seno a čeládka pracovala na louce. Tu spadlo něco s povětří; byl to ovčák, jenž byl obletěl celou zemi; žil posud a zůstal na živě, neboť neublížil si pranic hrozným pádem svým, neboť spadl právě na velikou kupu sena.