Sebrané básně (Puchmajer)/Píseň na radost

Sebrané básně Antonín Jaroslav Puchmajer
Oda o nepokojnosti duše z prozřetedlnosti božské	Píseň na radost	Přenocování Ládino

Údaje o textu
Titulek:	Píseň na radost
Autor:	Friedrich Schiller
Krátký popis:	báseň
Původní titulek:	An die Freude
Zdroj:	Soubor:Puchmajer, Antonín Jaroslav - Sebrané básně.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1881
Licence:	PD old 70
Překlad:	Antonín Jaroslav Puchmajer
Licence překlad:	PD old 70
Index stran
Dílo ve Wikipedii: Óda na radost

Jiskro z Boha, dcero s nebe.
Choti světů, Radosti!
Vstupujeme, slavíc tebe,
V chrám tvůj věčné mladosti.
Libý usměch tvůj zas víže,
Mody meč co rozdvojil;
Chodec pléše jako kníže,
Když ho duch tvůj opojil.
Vzhůru, ať se objímáme
Lidé světa celého!
Bratří! jistě dobrého
Na nebesích Otce máme.

Kdo si milé dobyl ženy,
Přítels došel přítele,
Poklad drahés našel ceny:
Plesej s námi vesele!
Plesej, ze všeho kdo světa
Nazve svým jen jeden tvor.
Komuž nelze? po tomť veta:
S plačky náš nechť mine zbor.
Stejným spoj se světe citem,
S milým milý sousede!
Cit ten k hvězdám povede,
Kde neznámý Pán je bytem.

Radost pije vše, co žije,
Z přirození pramene.
Zlý i dobrý, každý čije
Vtok jejího plamene.
Ona přátel, vína přeje,
Děvčat s usty nad rubín;
Červ ní mílo v zemi reje,
Na Bůh hledí cherubín.
Miliony, nicí Bohu
Klanějíc se padněte!
Hospodina najdete,
Jděte, jděte nad oblohu!

Radost slove silné péro
V věčných věcí rodinách.
Kola pudí tisícero
V velkých světa hodinách.
Vonné z semen vábí kvítí,
Slunce s nebe jasného,
Jichž, an jiným světům svítí,
Zhledí nezná zběhlého.
Jako slunce nebem letí,
Běžte, bratří! milostně;
Běžte cestou radostně,
Jako vítěz k palmy vzetí!

Líbezně se na skoumače
Z pravdy směje zrcadla.
V tichá, kdo se souží plače,
Mrtvých vodí stavadla.
S jasné slunné hory víry
Její vějí praporce,

A skrz puklé rakve díry
Stát ji zhlídneš u Tvorce.
Trp, co koho hněte zlého,
Pro lepší svět statečně,
Bůh tam v nebi konečně
Setře slzy s oka tvého.

Mílo Bohu rovnu býti
V milosti a štědrotě.
Dejme bídě oddech míti,
Veselu být žebrotě.
Mile rádi zapomeňme,
Že kdos na nás nevraží.
Mstu i záští vykořeňme;
Tak zem láska oblaží.
Zpraven buď, kdo dosud bloudil,
Shlazen dluh a smířen svět.
Výše, než je Hladolet,
Soudí Bůh, tak jakos soudil.

V číši z zlaté hroznův žíly
Blesk se prejští radosti.
Zoufalství se napí síly,
Lidojede tichosti.
Když jde kolem číše vína,
Bratří, vzhůru s stolice!
Juch! nechť syčí k nebi pína;
Bohu tato sklenice!
Tomu, který ryvovinu,
Který stvořil dennici,
Bohu tuto sklenici,
Celé země Hospodinu!

V psotě srdce jako z kovu,
Slávu ctnosti ctiteli;
Věčnost přísaze a slovu,
Pravdu ne- i příteli.
Důstojně se k králi mějme,
Byť i hrozil životu!
Nevinny lkát nenechejme,
Zkažme lež i lichotu!
Bratří, na tu ryvovinu
Přísahejte společně:
Slib ten plnit statečně,
Přísahejte Hospodinu!

Pouta zlostí ztroskotejme,
Milost lotru, zloději!
Volnost všemu světu dejme,
V smrti mějme naději!
Co je mrtvo, budiž živo!
Hříchům tvým, ó zlosyne,
Budiž nebe milostivo;
Nechť i peklo pomine!
Bratří, k konci žití svého
Libě v rakvi zesneme!
Potom k sobě najdeme
Soudce mrtvých milostného.