Přeskočit na obsah

Pravidla, přísloví a povědění/O právích věcných, § 1

Přidat odkazy
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Pravidla, přísloví a povědění
Antonín Rybička
O právích osob, § 5 O právích věcných, § 1 O právích věcných, § 2

O vládnutí čili držení a kolikeré jest; jaká práva přísluší pravému držiteli; kde mají věci nemovité se zapisovati a vkládati; komu náleží věc připadná.

  1. Vládnutí jest buď hmotné nebo na vůli naší založené.
  2. Vládnutí slove hmotné, když vlastník sám věc svou drží, na vůli naší se pak zakládá, když věc jinému k opatrování svěřujeme.
  3. Věci jsou jednak movité, jednak nemovité.
  4. Statek movitý jest vše, cožkoliv vedeno, veženo aneb nešeno býti může.
  5. Svrchky měj za věci movité a rozuměj jimi vše, co v domu neb dvoře rukou a prácí lidskou jest připraveno a ze dna a gruntu bez zkázy stavení sňato býti může.
  6. Klenoty, listy, nádoby a peníze hotové za svrchky pokládáme.
  7. Domy, grunty a jiné dědiny mezi věci nemovité se pokládají.
  8. Spravedlivým jest jeden každý statku svého vladařem, jehož s povolením práva v držení vešel.[1]
  9. Vládnutí dnem a rokem pokojně vydržalé, bývá stálé a nepohnutedlné.
  10. Držitel pořádný grunty den a rok vydržev, při tom zůstaven bude.
  11. Rok a den počítá se plný rok a šest neděl.
  12. Pořádný držitel jest, který upřímným koupením nebo jiným prostředkem v držení statku nějakého vešel.
  13. Pořádný držitel v držení statku svého zůstává.
  14. Kdo čeho proti právu nabývá, v domnění jest, že toho nemá.
  15. Kdo věc cizí vědomě přijal, ničehož nenabyl.
  16. Žádný v cizí statek o své újmě se neuvazuj.
  17. Nepořádně drží, kdo se v držení věci nějaké nezjevně, tajně, ukrytě a nesvobodně vkládá a druhý, že věci té líbezně a pořádně nabyl, prokázal.
  19. Držitel nepořádný, nemaje titule řádného, statku cizího platně sobě zděditi nemůže.
  20. Ze zle nabytého zboží neraduje se třetí dědic.
  21. Co nespravedlivě bývá nashromážděno, toho neužije třetí koleno.
  22. Co nespravedlivě získáno, nepřichází na třetího dědice.
  23. Jak nabyto, tak pozbyto.
  24. Vladař násilný statku zděditi nemůže.
  25. Vladař násilný, by mnoho let držel, skrze pravého dědice odehnán bývá; poněvadž násilí protiví se právu.
  26. Vladař zlé dověry žádného času nevládne.
  27. Nespravedlivě držící zapisovati nemůže.
  28. Přestávej na tom co máš, však při tom hledej lepšího.
  29. Žádnému se nehájí míti mnoho bez cizí škody a křivdy.
  30. Hleď netoliko vládnouti statkem, ale i užívati to uměj.
  31. Vládne pak jím, kdo ho nezmenšuje; užívá ho, kdo nákladu v potřebě nelituje.
  32. Pověděl pan Pech: Svého hleď, cizího nech.
  33. Každý v držení a užívání svého vlastního zachován buď.
  34. Kdož se nač rovně potahují, lepší jest právo držícího.
  35. Pan Law říkával: Blahoslavení držící.[2]
  36. Lepší pták v ruce, nežli dva letíce.
  37. Lepší vrabec v hrsti, nežli zajíc v chrasti.
  38. Toho jsou ptačenci, kdo je prvé vybéře.
  40. Lepší „drž ho“, nežli „chyť ho“.
  41. Lepší jedno „drž, drž“, nežli sto „vem, vem“.
  42. Lepší sýkora v ruce, nežli slavík v lese.
  43. Lepší dnes kus, nežli zytra celá hus.
  44. Kdo statek drží, dluhy z něho plať a povinnosti vybývej.
  45. Jsa obranním listem v držení statku cizího, jeho neplundruj ale slušně užívej.
  46. Každý statku svého jest pánem, s kterýmž učiniti může co se mu líbí.
  47. Ve svém domě každý jest pánem.
  48. Ve svém vlastním každý může učiniti podle své libosti.
  49. Kdo chce co chce s svou vlastní věcí učiniti může.
  50. Kdo statku nebo zboží kterého dle práva pořádně a platně nabyl, toho dle své líbezné vůle užiti a jím o své újmě i plnou mocí vládnouti může.
  51. Svých gruntů svobodných užívej jak chceš a umíš.
  52. Cizích gruntů, rybníků a potoků myslivostí a lovením ryb užívati nemáš.
  53. Páni, rytířstvo a města, každý kdo chce myslivost na svých gruntech vésti a provozovati může.
  54. Sedláci žádné myslivosti užívati nemají na svých gruntech ani na cizích.
  55. Sedlákům a lidem robotním všeliké myslivosti a lapání zvěře na svých i cizích gruntech vysoce se zapovídají.
  56. Všechna hovada a jiná zvířata v dvořích, na polích, v lesích, v rybnících, řekách a jinde nábytky slovou a to proto, že od ních člověk statku nabývá.
  57. Každá zvěř jest toho, v čí moci jest.
  58. Jak mile zvěř pernatá neb chlupatá z moci tvé vyjde, tvou býti přestává.
  59. Včely žeby tobě uletěly, do čtyr dnů právem jich stíhati můžeš.
  60. Holuby, pávy a k nim podobné při domě obvyklé ptactvo, žeby odletělo a v čtyrech dnech se nevrátilo, toho kdo je potom polapí, býti počíná.
  61. Drůbež a jiné domácí ptactvo krotké kdeby kolivěk bylo, prvního pána zůstává.
  62. Žádný z stavův ani z sedlákův jam na zvěř velikou i malou na gruntech svých nevzdělávej a které jsou zdělány, ty zamec a zadělej.
  63. Na vlky a lišky jámy na svých gruntech každý dělati může.
  64. Každý věc svou svobodně a komu chce i kdy chce dáti, poručiti a jinak s ní dle své líbezné vůle učiniti může.
  65. Grunt jest dědictví, kteréž sobě jedenkaždý může šacovati jak chce.
  66. Poddaní toliko k tomu statku a dědictví, k němuž náleží, robotovati jsou povinni a ne jinam.
  67. Cizozemcům statkové a spravedlnosti ani prodáváni ani zapisování ani zastavováni býti nemají.
  68. Duchovní zboží bez povolení královského odcizováno býti nemůže.
  69. Konventové a klášterové statkův duchovních bez povolení J. M. král. nemohou zapisovati ani prodávati.
  71. Žádný druhému více dáti nemůže nad to, což sám má.
  72. Jinému většího práva na gruntě neb věci uděliti a postoupiti nemůžeš, nežli jak sám máš neho jsi měl.
  73. Kdo se o věci gruntovní k čemu smlouvou podvolí, potomní držitel gruntů těch jest povinen všemu tomu dosti učiniti.
  74. Ku kterému právu věc přísluší, při témž právu toliko zapisovati, postupovati a závady na ni uvozovati se mohou.
  75. Svobodné zboží zemské toliko dskami se řídí.
  76. Každému, komu král erb dá, má do desk kladeno býti bez všeho otporu, jako pánu nebo jinému zemanu.
  77. Gruntové městští se pouze na právě městském odevzdávati a postupovati mohou.
  78. Gruntové městští cedulemi ani listy se nepostupují a jenom knihami a kšafty mohou se odcizovati.
  79. Domy, dílny a vůbec stavení všeliká (v městě) dědiny městské (praedia urbana) slovou.
  80. Zápis chcešli dskami nebo knihami městskými dělati, máš sám osobně přítomen býti.
  81. Gruntové městští jinak se odcizovati ani závady na ně uvozovati nemají, leč knihami městskými.
  82. Dům v městě maje pán nebo rytířský člověk povinnosti a pořádky z něho podniknouti povinen jest.
  83. Komu přináleží více, tomu přináleží i méně.
  84. Připadná věc následuje počátku svého.[3]
  85. Každá věc za svým pánem volá.[4]
  86. Co ubude jednomu, to přibude druhému.
  87. Co se z stáda mladých zplodí, k stádu přísluší.
  88. Krávu březí kdo kupuješ, i to co se z ní urodí, míti budeš.
  89. Tele za krávou a hříbě za klisnou.
  90. Ohon musí za liškou.
  91. Co hřebem přibito, hlinou zamazáno aneb jinak s domem nebo gruntem na věčné trvalé časy spojeno jest, tím se hýbati nemá.
  92. Čí jest řeka, toho i břeh a ostrov v ní.
  93. Čí pole, toho i plot, čí břeh, toho i ryba.
  94. Věci cizí jiným ani škody ani platnosti nenesou.
  95. Žádný není povinen cizích dědin a gruntův brániti a zastávati.


  1. ↑ Juste possidet, qui autoritate judicis possidet.
  2. ↑ Beati possidentes.
  3. ↑ Accessorium sequitur suum principale.
  4. ↑ Res clamat ad dominum.
Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Pravidla,_přísloví_a_povědění/O_právích_věcných,_§_1&oldid=280270“