Ruch (almanach 1870)/Prapor

Ruch (almanach 1870)
Z písní (Čermák)	Prapor	Matka a dítě

Údaje o textu
Titulek:	Prapor
Autor:	Otakar Červinka
Zdroj:	ČAPEK, Antonín; DÜRICH, Josef. Ruch : almanah omladiny českoslovanské. Ročník druhý. Praha : I. L. Kober, 1870. s. 30–32. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Kdy káže vlast, národe, vstaň!
tu vzhůru, vzhůru, v ruce zbraň!
Nechť zvěst ta světem letí:
Zde velký den se světí.

A chudá pláče rodina,
sklání se hlava matčina,
a bolest srdce svírá:
„Kdo smrti pot mu stírá?“

On kráčel bojem dál a dál,
a nad hlavou mu prapor vlál,
smrt odevšad naň zívá,
a on se přec usmívá.

Po boku přítel umírá —
a on se dále ubírá,
posledně stisknul ruku,
jen vlasti cítí muku.

On kráčí bojem dál a dál,
a nad hlavou mu prapor vlál,
smrt odevšad naň zívá
a on se přec usmívá.

Zde dívčiny jest mrtvola,
zavřena očka do pola,
posledně k němu hledí:
„s Bohem!“ dí rtové bledí.

Celuje čelo zticha dí:
„kéž Bůh ti spánek osladí!“
a dále, dále kráčí,
to čelo slza smáčí.

On kráčí bojem dál a dál,
a nad hlavou mu prapor vlál,
smrt odevšad naň zívá —
a on se přec usmívá.

Spáleny jeho dědiny,
on zůstal ze všech jediný,
kde rov jest otce, matky?
v popeli rodné chatky.

Vítězství hřmí, vrah poražen,
již posvátný nám nastal den,
vlast věnčí syny svoje,
kdy navrací se z boje.

Na hoře, prapor v levici,
on k srdci tiskne pravici;
posledně vlasti kyne,
co šepot v ústech hyne.

Proud rudý z prsou ubíhá —
ještě se prapor zamíhá,
jej červánků zář zlatí —
pak vše se v temnu tratí. —