Pastýřský list biskupa Eduarda Brynycha vydaný 10. července 1894 k tzv. suchodolským zjevením

Údaje o textu
Titulek:	Pastýřský list biskupa Eduarda Brynycha o tzv. suchodolských zjeveních, vydaný 10. července 1894,
Autor:	Edvard Jan Brynych (jako Eduard Brynych)
Zdroj:	Pastýřský list biskupa Eduarda Brynycha, vydaný 10. října 1894 , tisk: J. Pospíšil - Hradec Králové
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Zjevení Panny Marie v Suchém Dole

Nejmilejší! Jest Vám jistě známo, že pravá církev Kristova hned od svého počátku s velikou pokorou a vděčnou láskou ctí Rodičku Boží, přesvatou Pannu Marii. Naučilať se tomu od samého Boha Otce, který poslav k Panně té vyvolené anděla s nebeských výsostí nařídil mu, aby ji s úctou, jakáž sluší nastávající Matce Boží pozdravil řka: Zdráva buď, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. (Luk 1, 28.) Naučilať se tomu od Boha Syna, který stav se spolu synem nejčistší té matky, úctou synovskou vždy jí prokazoval, aby naplnil přikázání, kteréž sám dal, totiž: cti otce svého i matku svou. – Naučilať se tomu od Alžběty, která úctou k Matce Boží naplněna přivítala ji slovy: Odkud mi to, že matka Pána mého přišla ke mně? (Luk. 1, 43.). A nemajíc na tom dosti velebí a blahoslaví přesvatou Pannou řkouc: Požehnána mezi ženami a požehnaný plod života tvého. (Luk. 1, 42.) Blahoslavena jsi, že jsi uvěřila, neboť vykonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny tobě od Pána. (Luk. 1, 45.) Což divu tedy, nejmilejší, že v pravé Kristově církvi denně se volá nesčíslnými ústy: Zdrávas, milosti plná. Což divu, že nesčíslné duše naplněny jsou úctou k té, kterouž sám Bůh uctil! Což divu, že pravá Kristova církev neustává a neustane volati nikdy: Blahoslavena jsi, přešťastná jsi, požehnána jsi! A uvážíme-li, že Matka Boží Duchem svatým osvícena volá: Velebí duše má Hospodina, a zplesal duch můj v Bohu Spasiteli mém: - neboť hle od té chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové – nebudeme se diviti, že i národ náš plnil a plní tuto předpověď nejčistší Panny, a že i v naší zemi vždy bylo hojně těch, kteří ji blahoslaví, velebí a vzývají s dětinnou úctou, s pevnou důvěrou, s horoucnou láskou.

Ale Bohužel! Jako každé dobré věci ku zlému se užíti může, tak se to buď nerozumem nebo zlou vůlí lidskou děje jak s náboženstvím vůbec, tak i s úctou Panny Marie zvlášť.

Již na podzim roku minulého poslal jsem vám, předrazí, pastýřský list, v němž jsem Vás upozornil, že se v Suchodole u Police dějí věci, které našemu náboženství a úctě Rodičky Boží vlastně škodí. Tenkráte napsal jsem vám, že z toho, co se o suchodolských zjeveních Rodičky Boží vypravuje a tiskne, pranic dokázáno není, naopak, že se celá ta věc ukazuje jako nepravdivá a klamná. Řekl jsem vám, že dám vše vyšetřiti, bude-li toho zapotřebí, a že vám pak oznámím, co se při tom vyšetřování shledalo. – Dnes vám, nejmilejší, hlásím, že jsem ty domnělé zjevy v Suchodole vyšetřiti dal, a že se po pilném, svědomitém a namáhavém vyšetření shledalo, že ta domnělá suchodolská zjevení ani od Pána Boha, ani od Rodičky Boží nepochází.

1) Kdyby ta zjevení buď přímo, nebo buď přímluvu Rodičky Boží od Pána Boha pocházeti měla, nesměla by nic neslušného a pravé víře protivného obsahovati. Avšak to, co si ona Kristina Ringlová jako zjevy zaznamenávala, obsahuje právě věci Rodičce Boží nepříslušné, její vznešené důstojnosti nehodné. Tak ku př. řekl domnělý zjev slova: Quinitis-Isbenistes. Slova ta v žádné řeči ničeho neznamenají. Jsou to spíše slova čarodějnická, jakáž vymýšlívají lidé pověrčiví, když zažehnávají, hádají, nebo duchy volají. A takový věcí domýšleti se o Rodičce Boží, - bylo by strašnou její urážkou. Krom toho shledáno, že ta domnělá paní vůbec mnoho a sprostě s Kristinou mluví, příliš často se zjevuje a sice jako na zavolání, přípovědi učiněné neplní – ba i lže. Zjev, čili ona „mocná paní“ povídala prý též, že je Slovo Boží, což jen o Kristu Pánu říci lze; že svět bude potrestán potopou, což se dle písma svatého nestane; že „bohaté nemiluje“ ač náboženství nařizuje, abychom všecky lidi, tedy i bohaté milovali.

To myslím postačí každému, aby se mohl přesvědčiti, že Panna Maria takovéto řeči vésti nemůže.

2) Ale i kdyby ta zjevení nic takového neobsahovala, přece ještě jen proto, že to nějaké děvče povídá, nikdo soudný tomu věřiti nebude.

Že taková zjevení pochází z hůry, musel by Bůh patrnými zázraky dokázati. Ale o Suchodole ani zdaleka o nějakém zázraku řeči býti nemůže.

Zázrakem totiž se jmenuje událosť taková, kterou žádná síla přírodní provésti s to není, takže jedině všemohoucí Bůh ji učiniti může. A pak – musí lidmi pod přísahu vzatými, zdravými, zkušenými dokázáno býti, že se taková událosť skutečně stala.

Tak ku př. když měl sv. Jan Nep. za svatého vyhlášen býti, byla vyšetřena následující událosť. Panně Teresii Krebsově zkrátila se a uschla ruka tak, že všecko mas z ní zmizelo, že jí nemohla pohybovati, a že jako zavřený muž vypadala. Tomu, že tak bylo dosvědčili její lékaři přísežně. A hle! Panna ta koná delší pobožnosť ke cti Rodičky Boží a sv. Jana Nepomuckého, tvrdí brzy, že se jí v noci objevil sv. Jan a že jí předpověděl její ruky uzdravení. Nevěřilo se jí, ba naopak bylo jí přikázáno, aby o svému vidění nikomu ničeho nepovídala. A hle! V poslední den její pobožnosti při svatém přijímání v chrámu Páně loteránském na Hradčanech v Praze náhle cítí jako oheň od ramene ke konci ruky a ruka jest okamžitě celá zdravá, silná masem obrostlá jako druhá zdravá. Vše dosvědčili očití svědkové, zvláště panny té lékař, který s velikým pohnutím uznával, že je to dílo všemohoucnosti Boží na potvrzení víry katolické. A tak musí souditi i každý rozvážný člověk. Příroda pracuje při uzdraveních jen z nenáhla, zde však se vše stalo okamžitě, okamžitě má ruku tu velkosť, to maso a vše ostatní jako druhá zdravá. Tu ovšem, kdo zdravého rozumu užívati chce, musí řici: To není dílo přírody, to jest dílo moci vyšší, to jest dílo všemohoucnosti Boží.

Ale takového nic se nestalo v Suchodole. Vypravovali sice mnozí o nějakých uzdraveních, jež se staly následkem vzývání Rodičky Boží, která se prý zjevila v Suchodole. Ale dokázáno vyšetřením, že vypravování ta nebyla úplně pravdivá; a nebo, že uzdravení stalo se zcela přirozeným způsobem. Tak ku př. dítěti, které mělo choré zahnojené oči, vymývali je vodou ze Suchodolu, a dítěti se prý oči uzdravily. Kdyby je byli vymývali vodou čistou, jakoukoliv, bylo by se též stalo. – Nebo n. p. někdo na mysli znepokojen a tudíž jaksi chorý se v Suchodole upokojil a potěšil; to by se mu vroucnou modlitbou či vlastně odevzdáním se do vůle Boží doma taky bylo stalo.

Vidíte tedy, nejmilejší, že zjevy suchodolské samy sebou ukazují, že od Boha nejsou, neřku-li aby zázraky nějakými dosvědčeny byly.

3) K tomu všemu vyšly vyšetřováním na jevo jiné, velice neslušné věci.

Jen nerad a s bolestí to připomínám, ale k vůli svaté pravdě nelze jinak. Zjevy suchodolské měly dle vyznání vyšetřením zjištěným k tomu pomoci, aby se v Polici, městě u Suchodolu ležícího, scházelo mnoho lidí a ti, aby tam přinášeli mnoho peněz, aby se tam zmohly obchody a živnosti. Rozumíte mi zajisté. Sama matka Kristiny Ringlové vyznala, že jí ta celá věc vynesla za minulý rok 400 zl. Zisku hleděli si při tom zvláště též někteří zpěváci, kteří na pouti lid vodí. Bohužel, že právě někteří z nich potupili biskupa i duchovenstvo, když lid odpoutí do Suchodolu zráželo. Tím právě ukázali, že jim nejde o pobožnosť, by že o pravém křesťanství ani ponětí nemají. Pravý křesťan nehanobí biskupa ani kněze, když je poučován a napomínám.

4) Moji drazí! Tážete se snad – jak se to tedy stalo, že děvče ono v Suchodole o tolika zjevech mluvilo a psalo? – Nechci ji, nejmilejší, za pouhou podvodnici vyhlásiti. Ale dle vyšetření má se celá ta věc takto. Po prvé vidělo děvče skutečnou osobu v černém oděvu lesem jíti; neboť dle vyšetření řekla ji osoba ta do třetice: Pozdrav Pán Bůh; tak jak mnohdy děkujeme těm, kteří nás pozdravili. Děvče samo nemělo ji taky z počátku za nic jiného; neboť doma řeklo, že vidělo v lese nějakou „černou tetku“ z Police. Ale matka její jí řekla, že to sotva byla paní z Police, že by byla měla slunečník (paraplátko) a taštičku. A tak děvče mezi 14. a 16. Rokem věku se nalezající přišlo na myšlenku, že by to mohlo býti něco z nebe, jako to slyšelo čísti od jistého zpěváka, že se děvčeti dříví sbírající v lese objevila Rodička Boží. Do toho domnění se vžila, a měla tak zvané hallucinace; majíc ústrojí tělesné rozdrážděné, viděla něco při bdění, jak to vidíváme, když spíme.

Bohužel se shledalo při vyšetření, že ty řeči, jak je děvče o té „mocné paní“ slyšelo a pak psalo, nedostaly se vždy celé do veřejnosti, jelikož i ti, kteří o zbohatnutí Police tím způsobem stáli, poznávali, že jsou to věci příliš sprosté než aby s nebe býti mohly. A proto ani to, co v knížkách o Suchodole ze zisku sepsaných se povídá, všecko tak pověděno není, jak děvče udalo.

Nejmilejší! Vidíte, že pravá víra naše tím kvůli zisku tolik podporovaným podnikem suchodolským velice utrpěla a posměchu odpůrců vydána byla, jako bychom my kněží k takovýmto věcem lid vedli. Proto pravím veřejně před Pánem Bohem, že nebude pravým křesťanem, neřku-li katolíkem, kdo neposlechne a svéhlavě zjevy suchodolské za zjevení božská vydávati, pouti kvůli těm zjevům tam voditi nebo konati, písničky a modlitbičky o Suchodolu tisknouti, prodávati, kupovati a přechovávati bude. Kdo pak přes to, že v této věci biskupa neposlechne aneb dokonce lid sváděti bude k svatým svátostem přistoupí, nechť ví, že nehodně jde k Stolu Páně. Kněžím pak zpovědníkům pak nařizuji před Pánem Bohem, aby takové ač poučné a tudíž svéhlavé, neb ziskuchtivé lidi nerozhřešovali.

Všecky pak ctěné úřady ať zeměpanské a nebo obecní prosím, aby o poutech a trzích k tomu přihlížely, by se zmíněné písničky a modlitbičky a vůbec pověrčivé takové zboží neprodávalo a lid se nemámil.

Pány pak ony, kteří se zvláštní sbor čili komité sešli, aby v Suchodole na památku těch zjevů kostel postavili, napomínám, aby pamatující na svou velikou zodpovědnosť a poslední hodinku smrti, sochy na onom místě postavené odstranili a peníze sebrané pokud se ví, kdo co dal, dárcům vrátili anebo se svolením dárců jinému dobrému účelu v Polici věnovali, ku př. na sirotčinec, nebo chudobinec.

Že pak celou tou neblahou suchodolskou událostí důstojnosť Rodičky Boží uražena byla, nařizuji, aby se odpůldne na den jejího na nebe vzetí ve všech kostelích farních a klášterních Nejsvětější svátosť na hodinu veřejně vystavila; po uplynutí pak hodiny, aby se říkaly s lidem litanie loretánské; k nimž však na konce přidány budťěž tři první kající modlitby, jak se v církvi naší po litanii o všech Svatých říkají.

Na konec pak uvažujte všickni slova svatého apoštola Pavla řkoucího: Prosím pak vás, bratři, abyste se varovali těch, kteří činí různice a pohoršení na odpor (tomu) učení, kterémuž jste vy se naučili a varujte se jich. Nebo takoví neslouží Kristu Pánu našemu, ale svému břichu; a skrze lahodné řeči a pochlebování svozují srdce sprostých….(Neboť) chci abyste byli moudří k dobrému….Milosť Pána našeho Ježíše Krista s vámi. Amen. (Řím 16; 17, 18, 19, 20).