Robota (franc. corvée, něm. Frone, Fronarbeit, Frondienst, t. j. »panská práce« [z něm. frô, pán], Herrendienst, Hofdienst, Bauerndienst, Scharwerk, Robot; rus. барщина, pol. pańszczyzna, chor. tlaka, gospodčina, srb. эаманица, бедба), byla bezplatná práce všelikého druhu, k níž bývali zavázáni poddaní vůči svým vrchnostem, původně i práce jistého druhu pro stát (místo daně). R-ty zavedené ve prospěch vrchností vznikly ze sociálních nerovností obyvatelstva, hlavně z t. zv. poddanství lidu selského (v. t.). Naproti tomu r-ty zřízené pro stát byly vlastně jen surrogátem daní. Původem svým roboty sahají až do dob říše Římské a byly v obou svých formách (jako r-ty panské i r-ty státní) v užívání zejména v Gallii, kde se s nimi seznámili Frankové. Prostřednictvím Franků rozšířily se pak roboty po celé západní a střední Evropě. V říši Římské bývali k soukromým (panským) r-tám (operae) zavázáni nejen otroci, nýbrž i kolonové, a často i lidé propuštění na svobodu. Kolonové robotovali na panské půdě k doplnění peněžného platu ročního (reditus), propuštěnci pak z toho důvodu, že byla jim udělena svoboda. V městech skládaly se r-ty ze služeb v domácnosti a z prací řemeslných, na venkově pak ze služeb hlídačských a polních. – R-ty veřejné č. státní (operae publicae) zavedeny byly za účely státní správy, zejména k udržování kommunikací a poštovního spojení. Svobodní obyvatelé římských provincií, zvláště obyvatelé venkova, povinni byli stavěti a udržovati cesty, mosty, hráze, přístavy, dodávati k účelům pošty koně a povozy, poskytovati poštovním zřízencům a státním funkcionářům nocleh a stravu atd. Udržování římské pošty bylo bez robot vůbec nemyslitelno. Stanice hlavních poštovních linií (cursus publicus) byly dvojího druhu: mutationes (v městech a větších místech) a mansiones (osamělé stanice s hospodou, často jen u silnice). Každá stanice byla zřizována a udržována, jakož i opatřována od okolního obyvatelstva potřebným počtem jezdeckých koní (veredi), vozů (redae dvojkolky, clabulae žebřinové vozy) i dobytka tažného (angariae). Podle toho, jakým způsobem prováděno bylo poštovní spojení, nazývalo se cursus per veredos, per redas, per clabulas, per angarias. Na odbočkách běžících stranou od hlavních linií opatřováno bylo spojení per paraveredos a per parangarias. Pro cestující, kterým bylo povoleno cestovati na veřejné útraty, vydány byly od státu literae tractatoriae, opravňující k dopravě, noclehu a stravování v jednotlivých stanicích. Po pádě říše Římské přijala soustavu r-ot, a to soukromých i veřejných, říše Francká. R-ty soukromé vyvinuly se v celý, dosti složitý systém během VI. až X. stol. Zprávy o nich zachovaly se nám v jednotlivých urbářích franckých (zvl. les polyptyques). Lišily se tři kategorie r-ot: 1. práce zemědělské (ve vinicích a orání na polích, araturae), 2. dovážení rozličných předmětů, jako vína, obilí a dříví (carroperae, angariae, charrois), 3. rozličná díla a práce (manoperae, manuum operae, dies, mains d´oeuvre), jako stavění a opravování budov, mlýnův a lisů, ohrazování polí, luk, vinic, porážení stromů, pletí býlí, mlácení obilí atd. Nejdůležitější byly práce uvedené pod č. 1., jež byly opět dvojího druhu: pravidelné (zv. rigae, raies) a výjimečné (curvadae, curvatae, corveiae, corrogatae, les corvées), k nimž byli poddaní povinni teprve tenkráte, když práce pravidelné nestačily. Později nazývány byly všechny r-ty tímto názvem prací dříve výjimečných. – Podobně rozšířily se r-ty i v říši Římsko-německé. R-ty soukromé dělily se tam podle toho, zda byly konány s potahem či jen prací ruční, na r-ty tažné (Spannfronen) a ruční čili pěší (Handfronen). Podle toho pak, zda byl či nebyl objem povinnosti přesně vytčen zákonem, smlouvou neb obyčejem, rozeznávaly se r-ty odměřené (gemessene Fr.) a neodměřené (ungemessene Fr.); dále se činil rozdíl mezi hromadnými r-mi (sässige Fr.), jež byly vykonávány ode všech robotníků současně, a mezi r-mi střídavými (walzende Fr., Reihenfronen), při nichž osoby zavázané se střídaly. – Z Němec dostaly se r-ty do zemí Českých. Ve stol. XV. a XVI. robotovalo se u nás poměrně ještě malý počet dní do roka, a i tu byla r. dosti přesně vyměřena. Bývaloť v panských urbářích aneb zvyklostmi pevně stanoveno, kolik dní v kterou roční dobu jest poddaný povinen robotovati. Vrchnosti nemohly proto nutiti poddané k jakékoli práci, která výslovně smlouvami nebo zvyklostmi nebyla předepsána. Někde zavázáni byli poddaní kromě několika dní r-ty pevně vyměřené ještě k určitým výkonům, měli na př. dovézti vrchnosti v určitý čas jisté množství dříví, stavěti ploty, vykonávati ponůcky atd. Značně stouply r-ty po převratě pobělohorském v XVII. stol. Činilyť 100–150 dní ročně, ba na některých panstvích robotovalo se celý týden, a někde dokonce i v neděli a ve svátek. Rozmohl se také obyčej, že poddaní posíláni bývali na několik dní s t. zv. dalekými fůrami, při čemž jim nedávala vrchnost mnohdy ani stravu, a dni při dalekých fůrách strávené zhusta jim od ostatní r-ty ani neodpočítávala. Největší útisky sedláků vycházely z toho, že vykonávání r-ty bylo zákoně upraveno v Čechách teprve r. 1680, na Moravě pak teprve ve stol. XVIII. Vláda nechtěla se vůbec do poměru mezi vrchnostmi a poddanými míchati a zakročovala teprve, když sedláci hleděli si pomoci násilím. Selské bouře objevují se nejen ve stol. XVII. a XVIII., nýbrž i ve stol. XVI., ba počaly již na sklonku stol. XV. Podle robotního patentu Leopolda I. vydaného pro král. České dne 28. čna 1680 nesmělo se v neděli a ve svátek vůbec robotovati. Kde r. nebyla přesně vytčena, neměla trvati déle než tři dni týdně (v době žní, senoseče a strhání rybníků, jakož i v nepředvídaných nebezpečích musili ovšem poddaní robotovati po případě ustavičně). Při t. zv. dalekých fůrách měly vrchnosti dáti poddaným stravu a hraditi výdaje a dni strávené při dalekých fůrách odpočítati od r-ty. Přikoupila-li vrchnost nové pozemky, neměla se r. rozšiřovati na ně. Robotní patent Leopoldův (a vůbec t. zv. česká pragmatika) zaveden byl na Moravě nejv. rozhodnutím z 26. květ. 1713. Také na Moravě r. tam, kde dosud nebyla pevně stanovena, obmezena byla pouze na tři dni týdně (vyjímajíc případy práce neodkladné) a trvati měla od východu až do západu slunce, avšak tak, že k polednímu odpočinku popřány měly býti dvě hodiny. Poněvadž dosavadního robotního patentu nebylo od vrchností šetřeno, Karel VI. vydal dne 22. února 1717 nový robotní patent, platný též pro Moravu (tam publikován 2. září 1717), v němž opakovány byly předpisy patentu starého s malými dodatky. Než ani robotní patent z r. 1717 nepřinesl žádoucí nápravy poměrů a byl záhy vystřídán patentem novým ze 27. led. 1738, platným rovněž pro Čechy i pro Moravu. V patentu tomto ustanoveno, že r. nemá trvati jako dosud od slunce východu až do slunce západu, nýbrž tažná r. (o dlouhých dnech jarních a letních) nanejvýše 10 hodin denně, při čemž doba jízdy na pole a s pole měla býti do těchto 10 hodin včítána, avšak naproti tomu zase o senách a žních nemělo se těchto 10 hodin »počítati tak přesně«. Pokud však běželo o r-tu ruční, nebylo stanoveno žádné měřítko, »poněvadž při ruční r-tě člověk může vydržeti trochu déle než dobytek s potahem« (!). Co se týče výměry r-ot, stanoveno, jako v patentech dřívějších, že pouze při menších, pevně určených r-tách platí staré zvyklosti, avšak tam, kde běželo dosud o r-ty časem neobmezené, čili t. zv. »r-ty neměřené«, mělo se robotovati na příště jen tři dni týdně. V naléhavých případech mimořádných připouštěla se však r. celotýdenní, ale vrchnost měla při tom dbáti, aby poddaný mohl vedle panské r-ty vzdělávati také pozemky své, a měla mu dáti nějakou přilepšenou, jako stravu, pivo, maso, máslo atd. Při dalekých fůrách svátky a dni strávené na cestě měly se odpočítávati od robotní povinnosti, leda že by poddaný robotoval týdně jen tři dni nebo méně dní. Poddanému měla se však na dalekou fůru dáti píce pro koně, stravné pro pacholka, mýta a peníze na přenocování. Za výhodnou pro vrchnost i poddané prohlašovala se t. zv. »odměna« (Massarbeit), totiž vykonání určitého díla. Kdo si takový úkol odbyl, byl prost další povinnosti a mohl disponovati volným časem pro sebe, ať již k úkolu potřeboval doby větší či menší. Stanovení těchto »odměn« zůstaveno bylo však uznání vrchnosti, ovšem po dohodě s poddaným. – Konečně vydán byl dne 6. čce 1771 i robotní patent pro Slezsko, a když r. 1775 vypuklo v Čechách i na Moravě veliké selské vzbouření, vydán nový robotní patent pro Čechy ze 13. srpna 1775. Novým tímto řádem upravena byla robotní povinnost podle výše kontribuce (pozemkové daně), a to na základě vypsání z r. 1773. Nejnižší ruční r. činila (u podruha) 13 dní ročně, nejvyšší pak (u toho, kdo platil nad 9 zl. 30 kr. daně) 3 dni týdně. R. tažná činila tři dni týdně s jedním, se dvěma, se třemi nebo se čtyřmi kusy dobytka podle velikosti statku a výše daně), vedle čehož byl sedlák po případě ještě povinen konati t. zv. r-tu svatojanskou (pěší r-tu v měsících čci, srpnu a září čili od sv. Jana Křtitele až do sv. Václava) s jedním člověkem jeden až tři dni podle výše daně). Nový rob. patent ponechal poddaným na vůli, aby se prohlásili do 16. říj. 1775, chtějí-li budoucně, totiž od 1. list. 1775 vykonávati r-tu dosavadní, či chtějí-li se podrobiti r-tě nové. Volbu jednou učiněnou mohl však poddaný do roka znova změniti, a zůstati tedy při r-tě staré. Zvolená r. zapisována byla pak do zvláštního rejstříku. Rejstříky ze všech panství uschovány byly u c. k. zemské správy a staly se základem robotní výměry až do r. 1848, kdy r. zrušena. I po vydání nového rob. pat. zůstal starý patent z r. 1738 v platnosti v těch případech, kde v novém patentě nebylo nijakého ustanovení. Český rob. patent z r. 1775 byl pak rozšířen na Moravu a jen formálně upraven. Publikován tam byl 7. září 1775. Nový patent měl vliv i na Slezsko. Bylť podle něho vydán reskriptem z 24. list. 1775 dodatek k hlavnímu rob. pat. slezskému. – O vykupování robot viz čl. Raabovská soustava – Ke zrušení r-ty došlo u nás na základě zák. ze 7. září 1848, kterým poddanství a ochrana se všemi zákony na tyto poměry se vztahujícími prohlášeny za zrušené, dále pat. ze 4. břez. 1849 č. 152 ř. z., kterým zřízeny vyvazovací kommisse. – Srv. K. Kadlec, O poddanství a robotě v zemích českých (Brno, 1899). – O r-tách veřejných viz čl. Finance, str. 238b a 239b. (Finance české). -dlc.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Robota