Ottův slovník naučný/Piast

Ottův slovník naučný
Piassaba	Piast	Piastr

Údaje o textu
Titulek:	Piast
Autor:	Ladislav Hofman
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 703–704. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Piastovci

Piast (také Past), dle pověsti zakladatel národní dynastie polské Piastovců. Je to lidová tradice, která literárně ve své nejstarší podobě je dochována v kronice Gallově (viz Gallus 1). P., syn Chościskův, byl prý sedlák ve Hnězdně a za manželku měl Rzepku. I stalo se, že slavil postřižiny svého syna zároveň s knížetem hnězdenským Popelem a že přišli do města dva poutníci; Popel je hrdě odmítl, odebrali se tedy k P-ovi, který je vlídně pohostil »ze své chudoby«. Hned divem bylo u P-a jídla a nápoje v hojnosti, tak že P. mohl i Popela pozvati a všecky jeho hosty. Poutníci pak postřihli syna P-ova a nazvali jej prorocky Ziemowit (Semovit). Semovit pak skutečně, když dorostl, vypudil Popela a stal se sám knížetem. Syn jeho byl Lešek a vnuk Ziemomysł, kteří oba kráčeli ve stopách Semovitových. Tím pověst vstupuje na půdu bezpečně historickou. Ziemomysł jest otec Měška I. (Srv. T. Wojciechowski, O Piaście i piaście v »Rozprawach Akad. Umiej. w Krakowie« XXXII, 1895, a A. Brückner, O Piaście, ib. XXXV, 1897). O historické ceně této pověsti jsou velmi různá mínění; v celku možno tvrditi, že Ziemomysł je první opravdu historický P-ovec. Rod P-ovců ve XII. stol. se rozdělil v linii Velkopolskou a Malopolskou, ve XIII. stol. vznikly větve Kujavská a Mazovská. Větví Mazovskou v osobě Januše III. r. 1526 polský rod P-ův vymřel. Vedle P-ů polských rozvětvili se hojně P-ové ve Slezsku od XII. stol.: linie Hlohovská vymřela již r. 1504, linie Opolská r. 1532, Těšínská r. 1625 a Lehnicko-břežsko-volavská r. 1675 (po přeslici r. 1707). Tak rod P-ův v Polsku vládl šest a čtvrť století a kvetl vůbec osm století. – Srv. O. Balzer, Genealogia Piastów (1895) o P-ech polských; o P-ech slezských H. Grotefend, Stamm tafeln der schlesischen Fürsten (2. vyd. 1889). Hfn.