Ottův slovník naučný/Mandátní řízení

Ottův slovník naučný
Mandatář	Mandátní řízení	Mandator

Údaje o textu
Titulek:	Mandátní řízení
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 746–747. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Platební rozkaz

Mandátní (č. rozkazní) řízení (Mandatsverfahren) nazývá se civilní řízení, při kterém soud k pouhému žádání žalobcovu bez předchozího slyšení žalovaného ukládá žalovanému platebním rozkazem čili mandátem (Zahlungsanftrag), aby zaplatil. Za vyřízení žaloby platebním rozkazem žádati muže žalobce dle rak. civil. řádu z 1. srp. 1895 č. 113 ř. z. (§ 548–554) jen za těchto podmínek: 1. přísluší-li mu pohledávka, která má za předmět peníze nebo jiné věci zastupitelné určitým množstvím, nikoli plnění jiných véd nebo factum praestandum. Plněni závislého na plnění vzájemném nelze v řízení rozkazním vymáhati; 2. jsou-li všechny faktické okolnosti zakládající žalobní nárok co do věci hlavní i příslušenství prokázány listinami zřejmě bezvadnými, v originálech připojenými, a to: a) veřejnými, v tuzemska zřízenými, také notářskými (veř. listiny cizozemské postaveny jsou na roveň rakouským jen, šetří-li se v cizině vzájemnosti); b) soukromými, na nichž podpis zřizovatelův byl pověřen; c) jinou listinou, na jejímž základě pro zažalovanou pohledávku věcné právo v tuzemské veřejné knize bylo vloženo, jestliže proti soudnímu povolení vkladu nebyl podán rekurs anebo jestliže nebyla dobyta poznámka spornosti. Žádání žaloby rozkazní směřuje k tomu, aby žalovanému přímo uloženo bylo splnění závazku co do věci hlavní i příslušenství do 14 dnů pod následky exekuce a rovněž tak zaplacení útrat žaloby. Žaloba rozkazní na jediného žalovaného podati sluší ve dvojím stejnopise, z nichž jednoho potřebí pro žalovaného, druhého pro soud, s rubrikou pro žalobce. Žalobě písemné, podané na několik spolužalovaných, vyhověti lze jen ohledně těch dlužníků, pro které byly předloženy stejnopisy žaloby a všech příloh žalobních, při čemž říditi se sluší pořádkem, jakým žalovaní v žalobě byli jmenováni. Ve příčině ostatních jest žaloba bez účinku. Rozkazem platebním čili mandátem ukládá se sice žalovanému splnění závazku ve 14 dnech pod následky exekuce, avšak zároveň se mu zůstavuje právo, aby do téže lhůty vznesl obrany proti mandátu. Obrany, čerpané z práva hmotného nebo formálného, jsou jedinou processní pomůckou žalovaného. Rekurs proti vydanému mandátu se nepřipouští, leč pokud se týče výroku o nákladech žaloby. – Viz Ott, Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního.

M. ř. zná také rak. trestní řád ze 23. květ. 1873 č. 119 ř. z., a to pouze ve věcech přestupkových. Podmínky m-ho ř. ustanovuje § 460. trest. řádu takto: »Oznámí-li některý veřejný úřad nebo některá osoba v § 68. trest. zák. jmenovaná, že dle toho, co u vykonávání své služby spatřily, dopustil se obviněný, který není ve vazbě, nějakého přestoupení zákona, na kteréž jest zákonem uloženo vězení nanejvýš jednoho měsíce anebo jen nějaká pokuta peněžitá, tedy může soudce, vidí-li se mu uložiti vězení nanejvýš třídenní anebo pokutu nanejvýš 15 zlatých, k návrhu úředníka vykonávajícího práce státního zastupitelství vyměřiti trest pouhým trestním příkazem (mandátem) bez předchozího řízení.« Proti trestnímu příkazu připouštějí se jako právní prostředek námitky čili odpor (Einspruch).