Ottův slovník naučný/Bayer

Ottův slovník naučný
Bayard	Bayer	Bayer-Bürck

Údaje o textu
Titulek:	Bayer
Autor:	neuveden, Arnošt Winter, Václav Rosický, František Brábek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Třetí díl. Praha : J. Otto, 1890. S. 529–531. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:František Bayer (1853–1925), Ottův slovník naučný/Bayer (doplněk)
Související články ve Wikipedii: Gottlieb Siegfried Bayer, Johann Bayer, Konrad Bayer

Bayer: 1) B. František, spisov. český (* 1853 v Rožnově), stud. v Příboře a v Olomouci, r. 1874 stal se výpomocným učitelem v Rožnově, r. 1875 učitelem matičné školy v Olomouci, roku 1878 učitelem měšť. školy v Hlinsku, od r. 1886 je odborným učitelem na měšť. škole v Přerově. Zakládal knihovny na Valašsku a na Slovensku, redigoval nějaký čas listy »Koledu« a »Komenského«, r. 1882 založil »Moravskou bibliotheku« (u Šaška ve Vel. Meziříčí) a redigoval ji 4 léta, r. 1883 založil »Slavín učitelský«, r. 1885 »Bibliotéku paedagog. klassiků českých i cizích«, v níž mimo jiné uveřejňuje i Komenského Sebrané spisy vychovatelské (první to úhrnné vydání české) a od r. 1889 vydává »Bayerovu moravskou knihovnu pro náš lid«. Literárně činným jest od r. 1870. O sobě vydal: Radhošť, sbírka val. nár. písní z Rožnovska (Praha, 1874); Valašské nár. pohádky pověsti z okolí rožnovského (Kroměříž, 1874); Rožnov (Praha, 1878); Stručné dějiny literatury české (Olom., 1879); Antonín Línek, učitel Karla Havlíčka, s Č. Růžičkou (Praha, 1879). V rukopise má Moravské nár. pověry, zvyky a obyčeje z okolí rožnovského; Stručný obrys dějin české literatury s poetikou pro měšť. školy a Stručné životopisy mor. a slezských učitelů-spisovatelův. Přispěl k Bartošově Dialektologii, národ. písněmi spolku »Slavii« v Praze, dru. Ludevítu Procházkovi (přes 200 nápěvů k národ. pís.), sebral přes 10.000 valaš. idiotismův a frasí lexikogr. J. Rankovi v Praze a j. Mimo to přispíval četnými články do různých časopisů.

2) B. František, přírodozpytec čes. (* 1854 ve Mšeném). Studoval v Písku, pak na universitě pražské. Nejprve působil jako učitel přírodopisu v Domažlicích, nyní v Táboře; uveřejnil několik článků ve »Vesmíru« a později původní práce z osteologie, zvláště: O kostře žab z čeledi Pelobatid (Pojednání kr. č. spol. nauk, 1884); Über die Extremitäten einer jungen Hatteria (Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss., Vídeň, 1884), pak práce o korakoidech ptáků, o pánvi plazů a ptáků a kostře marény. Populárně spracoval spis »Naši ptáci« (Praha, 1888). Z překladů jeho sluší uvésti Huxleye První uvedení u vědy přírodní (Tábor, 1883) a Brehmův Život zvířat, III. díl. Poslední spis O kostře ropuch poctěn roku 1890 jubilejní cenou král. čes. spol. nauk.

3) B. Gottlieb Siegfried, badatel v oboru starožitností ruských (* 1694 v Královci — † 1738 v Petrohradě). Roku 1710 vstoupil na universitu královeckou, vzdělával se v jazycích vých., zvláště čínském. Navrátiv se roku 1717 z cest po Německu četl B. na universitě královecké o literatuře řecké. Roku 1725 vyzván byl B. od akademie nauk v Petrohradě, jež právě se zřizovala, aby v ní zaujal stolici starožitností a jazyků východních. B. odebrav se tam r. 1726 pracoval velmi pilně v oborech jmenovaných jsa vedlé toho zaměstnán i správou gymnasia akademického. Studie své většinou uveřejnil v pamětech akademie nauk (v prvních 11 dílech). Ze spisů B-ových vytknouti jest: Historia Osrhoëna et Edessena nummis illustrata (t., 1734); Historia regni Graecorum Bactriani (t., 1738); De origine et priscis sedibus Scytharum (přel. do rušt. 1728, Petr.) v pamětech akademie I. díl; De Scythiae situ, qualis fuit sub aetate Herodoti (t.; přelož. do rušt.); De Cimmeriis (v díle II. pamětí ak.); De Varagis (přel. Kondratovič: »Sočinenije o Varjagach«, Petr., 1768) v d. IV; De Russorum prima expeditione Constantinopolitana (VI.); De Venedis et Eridano fluvio (VII.); Origines russicae (VIII.); Geographia Russiae... ex Constantino Porphyrogenneta (IX.), překl. ruský z r. 1767; Geographia Russiae... ex scriptoribus septentrionalibus (rus. překl. z roku 1767) v díle X.; De Hyperboreis (XI.). Jenom v ruském překladě Taubertově vyšly studie Kratkoje opisanije slučajev kasajuščichsja Ozowa ot sozdanija sego goroda do vozvraščenija onago pod Rossijskuju deržavu (Petrohr., 1734). Zároveň s latinským originálem vyšel spis Istorija o žizni i dělach... kn. Konstantina Kantemira (Moskva, 1783). Pro cara Petra II. napsal B. rukověť k dějinám staré doby Auszug der älteren Staatsgeschichte (Petrohrad, 1728). Jako badatel v dějinách ruských jest B. původcem školy zvané skandinavskou. w.

4) B. Johann, hvězdář a protestantský kazatel (* 1572 v Rhainu v Bavořích — † 1625 v Augšpurku). Protože neohroženě zastával se svých souvěrců, nazván byl »os protestantium«. Císař Leopold I. povýšil jej do stavu šlechtického. Sestavil hvězdy od Tychona Brahe pozorované a jiné pouhým okem viditelné v atlas hvězdní o 51 listech, kteréž dílo vydal r. 1603 v Augšpurku pod názvem Uranometria, sive omnium asterismorum continens schemata 51 in totidem tabulis nova methodo delineata (nová vydání v Ulmu r. 1648, 1655, 1661, 1723.). Pro hvězdy zavedl tu označení řeckými písmeny, jehož se dosud užívá. Později vydán byl samostatně návod k užívání atlasu: Jo. Bayeri explicatio characterum aeneis Uranometrias imaginum tab. insculptorum (Augšpurk, 1654), který se dříve na zadní straně map nalézal. Vrn.

5) B. Thaddäus, šlechtic, lékař (* 1737 v Herrenbaumgartenu v Dol. Rakousích — † 1808 ve Vídni). Studoval v Mikulově a ve Vídni, r. 1767 stal se professorem pathologie v Praze a vojenským fysikem, r. 1772 vicedirektorem lékařské fakulty a skutečným zdravotním radou, r. 1776 rektorem university. Mezi léty 1778—85 byl vojenským, později zemským protomedikem. Roku 1791 byl Leopoldem II. pro zásluhy své při omezování nakažlivých nemocí v Čechách a pro řízení vrchního dozoru nad třemi nemocnicemi povýšen na šlechtice. Zvláštních zásluh si získal zaváděním a šířením očkování kravských neštovic. Sepsal Dissertatio de natura crustae inflammatoriae (Praha, 1773); Grundriss der allgemeinen Pathologie (Vídeň, 1783); Grundriss der allg. Semiotik (Praha a Vídeň, 1787); Grundriss der allg. Hygiene u. Therapeutik (t., 1788); Beschreibung der Armeeversorgungsanstalten in der königl. böhm. Hauptstadt Prag (Praha, 1793).

6) B. Jiří, virtuos na flétnu (* 1773 v Böhmischkrudu v Dol. Rakousích —† 1833 ve Vídni). Vynalezl panaulon, flétnu to zahnutou, silného tónu a většího objemu než flétna obyčejná. Vydal velikou a důkladnou školu pro flétnu, pak koncerty pro flétnu, sola, polonaisy, capriccia a j.

7) von B. Hieronymus Johann Paul, processualista něm. (* 1792 v Raurisu — † 1876 v Mnichově). Studoval na univ. landshutské, kde dosáhl r. 1813 filosofického a roku 1815 právnického doktorátu, načež se věnoval praxi právní v Mnichově. Na základě habilitačního spisu Über die Änderung des Klaglibells (Landshut, 1819) přijat r. 1818 za docenta na landshutské fakultě právní, r. 1819 jmenován mimořádným a roku 1822 řádným professorem. R. 1826 přestěhoval se s universitou landshutskou do Mnichova. Přednášky jeho o institucích a dějinách římského práva, obecném soudním řádu něm., o processu summárním, konkursním a bavorském těšily se veliké oblibě. O universitu získal si velikých zásluh a volen pětkráte rektorem. Důležitou byla zpráva, již podal roku 1840 sněmovně poslanců jsa universitou do ní vyslán, o osnově zákona v příčině práva autorského. R. 1853 jmenován doživotním radou říšským a zasedal ve sněmovně radů říšských do r. 1867. Ve spisech svých šťastným způsobem zavedl historickou methodu práva processuálního v soustavný výklad soudního řízení. Sepsal: Vorträge über d. deutsch. gem. ordentl. Zivilprocess (Mnichov, 1828, X., 1869); Theorie der summ. Prozesse (t., 1829, VII., 1859); Theorie des summ. Prozessordnung (t., 1834); Theor. des Konk. Prozesses (t., 1836, V., 1850 a 1868); Über d. forum rei sitae bei petitor. Erbschaftsklag. (Arch. f. civ. Prax., VI.).

8) B. August, výtečný malíř architektur a ryjec (* 1804 v Rorschachu ve Švýcarsku — † 1875 v Karlsruhe). Svými studiemi nabyl zvláštní jistoty a určitosti v kresbě, se kterou spojoval půvabné osvětlení přiměřenou staffáží obrazům svým dodávaje výrazu poetického někdy i s nádechem romantickým. Množství jeho prací je roztroušeno po veřejných sbírkách, nejvíce v Německu. Tak v nové pinakothéce mnichovské je od B-a: Vnitřek kostela Františkánů v Salcpurce, Klášter a Příční loď v Berchtesgaden, jež patří k nejlepším jeho pracím. Lithografoval řadu kreseb pro dílo »Denkmäler deutscher Baukunst des Mittelalters am Oberrhein«.

9) B. Josef August (* 1821 v Budapešti) byl ve vojsku honvédském r. 1848—49 plukovníkem a náčelníkem generálního štábu Görgeyova. R. 1849 byl v Aradu odsouzen k smrti provazem, kterýž trest mu byl přeměněn v 18letý žalář. R. 1850 byl amnestován a neúčastnil se více života veřejného. Bbk.

10) B. Konrad, šachista (* 1828), advokát a tajemník obch. komory v Olomouci. Od let padesátých uveřejňuje cenné úlohy šachové v časopisech domácích i zahraničných. Na několika turnajích mezinárodních v Americe, Anglii, Francii, Italii a Německu, zvl. v l. 1856, 1860, 1862 a 1866 skvěle zvítězil a přečetnými problémy svými značně přispěl k zvelebení hry šachové.^{[red 1]}

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Ve 28. dílu byl k heslu „Bayer“ uveřejněn doplněk, viz Ottův slovník naučný/Bayer (doplněk).