Ottův slovník naučný/Žehlení

Ottův slovník naučný
Žehaň	Žehlení	Žehnání

Údaje o textu
Titulek:	Žehlení
Autor:	Josef Pokorný
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 770. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Žehlička

Žehlení je výkon, kterým se upravují tkaniny, hlavně prádlo, tak, aby měly hladký, po případě i lesklý povrch. Dosahuje se toho tím, že přes tkaninu náležitě upravenou, za působení jistého tlaku vede se hladká a teplá plocha žehličky neb žehlicího stroje. Ž. provádí se totiž ručně nebo strojně. Ruční ž. nebude snad nikdy vytlačeno ž-m strojním, protože některých částí prádla strojně vůbec vyžehliti nelze. V továrnách na prádlo (v. t.) žehlí se sice pokud možno strojně, hlavně manžety a límce, ale na vyžehlení volantů, krajkových vložek atd. není snadno sestrojiti, opatřiti a užívati strojů speciálních.

Ž. ruční jest uměním svého druhu, vyžaduje dobré přípravy, dlouhého cviku a značné pozornosti. Veliké kusy žehlí se na stolech žehlicích, kusy menší a uzavřené částí oděvu na žehlicích prknech. V továrnách na prádlo umísťují se žehlicí prkna pří okenní zdi řadou za sebou na způsob konsol, ale tak, že možno je sklápěti. Povlékají se flanelem nebo silným barchentem, na něj se dává napiatý povlak silného keprováného širtinku, aby žehlené prádlo mělo podložku kyprou.

Žehličky, jichž při ž. ručním se užívá, ohřívají se na potřebnou teplotu buď pomocí žehlířských pícek nebo se vytápějí přímo dřevěným uhlím, plynem, lihem atd. Zaváděly se také žehličky elektrické, ž. pomocí nich je však i při nejlacinějším proudě dražší a mohlo by se ho užíti jen tam, kde rozhoduje pohodlnost. Žehličky, při nichž je třeba pícek, jsou druhu dvojího. Buď ohřívá se v peci jen želízko až do červeného žáru, jež se pak strčí do duté žehličky a tím ji vyhřívá, nebo se žehličky svými žehlicími plochami přikládají ku plotnám pícky, aby se náležitě vyhřály. V obou případech musí žehlířka ohřívati do zásoby buď několik želízek nebo žehliček. Nejsou-li ve druhém případě žehličky náležitě hmotné, nedrží dlouho žár a proto naše žehlířky často žehlí raději žehličkami se želízky. Tento druh žehliček jest u nás posud nejobecnější, želízka ohřívají se při ž. mimotovárním prostě v ohništi kamen, obyčejně pod plotnou v kuchyni. Želízka z kujného železa jsou lepší, než želízka litá, jež stálým ohříváním objem svůj zvětšují, tak že konečně třeba ani nejdou do žehličky.

Žehličky plynové buď se stále vytápějí plynem a bývají za tím účelem nad žehlicím stolem dvě roury, totiž vzduchová a plynová, spojené hadicemi se žehličkami, neb se vytápějí občasně na plynových píckách. Hadice snadno propouští plyn a vadí při práci. Plyn i produkty hoření nepůsobí příznivě na zdraví žehlířek. Podobně je tomu i při ž. pomocí žehliček vytápěných dřevěným uhlím. Úsporným a trvalým vyhříváním domohly se v poslední době zvláštní obliby žehličky lihové. Žehličky bývají zašpičatělé, nahoře oblé a opatřeny rukojetí, jež bývá častěji upevněna na zadní části žehlícího tělesa a jde do předu až na špičku, aby žehlička mohla při ž. některých částí prádla tlakem působiti vhodně na špičku.

Práce ruční nahrazuje se i při ž. pokud jen možno prací strojovou. Stroje žehlicí skládají se buď ze stolu neb žlábku, nad nímž se pohybuje vyhřátý válec, nebo provádí se prádlo mezi válci, jejichž rychlost je poněkud rozdílná. Mají význam jen pro továrny a strojní prádelny a hodí se jen pro jisté druhy prádla na př. límce a manžety. Na košilích žehlí se strojem často jen náprsenky, na vyžehlení celé pánské košile bylo by třeba nejméně čtyř strojů při ručním dožehlení. Žehlicí ústrojí strojů žehlicích vytápí se vždy přímo plynem. Ruční stroj žehlicí povstane spojením žehličky s pákou, kterou se zároveň přivádí vzduch a plyn. U žehlicího stroje na límce a manžety firmy Novák a Jahn pohybuje se po kruhovém obvodě žehlicího stolku žehlicí válec, plynem vytápěný, umístěný na konci páky hnané klikovým mechanismem. Celá řada žehlicích strojů má stolek vodorovný. Žehlicí stroje o dvou válcích neb s jedním válcem a žlábkem blíží se konstrukcí parním mandlům, jen válce mají jiný běh při ž.

Prádlo před ž. vždy se vlhčí, ručně nebo strojně. Žehličky a žehlicí válce musí míti teplotu přiměřenou tloušťce látky a stupni navlhčení, jinak prádlo snadno se připaluje a žloutne. Navlhčené prádlo svinuje se na jistou dobu a narovnává se v balících, aby je vlhkost rovnoměrně prostoupila. Při ž. s leskem přidávají se ke škrobu vosk, parafin a jiné látky a užívá se žehliček různě upravených. Lesku mdlého dosáhne se naškrobením prádla surovým škrobem a ž-m po látce přes ně položené žehličkami, nepříliš horkými. JPok.