Ottův slovník naučný/Čižba

Ottův slovník naučný
Čížava	Čižba	Čiždrah

Údaje o textu
Titulek:	Čižba
Autor:	Jan Evangelista Chadt-Ševětínský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha: J. Otto, 1893. S. 781. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Čižba

Čižba, čihařství, lapání ptactva rozmanitým náčiním. Č. byla již u starých Římanů známa a v Čechách před časy (hlavně ve středověku) velmi rozšířena a oblíbena. R. 1575 stala se důležitá usnesení na sněmu českém, která se týkala ustanovení času lapání ptákův, a kterými zakázáno lapati ptactvo čižební od masopustu až do sv. Víta, kromě křivonosek a skřivanův. Obyčejně se lapá ptactvo na čihadle, což bývá nejvydatnější v jeseni, kdy ptactvo je v tahu. Na čihadle bývá strom na povýšeném místě vyrostlý, nebo tu do země zasazený, vhodně proklestěný. Na ten zavěsí ptáčník v klíckách různé volavé (čižebné) ptactvo a dle potřeby přikryje klece úlomky větvovými. Na dlouhou tyčku nastrčí rohatinu (rozvětvený vrcholek stromový), do které nastrká lepem pomazané proutky (vějičky). Rohatina upevní se na stromě tak, aby nad korunu stromu vyčnívala a při tom snadno sňata býti mohla. Nedaleko má ptáčník vhodně postavenou boudu, obyčejně v zemi, s okénkem na čihadlo, aby táhnoucí ptactvo dobře pozorovati mohl. Když přivábené ptactvo na vějičky zasedne, ptáčník lapené opatrně sejme a do klece uzavře. Také lapá se ptactvo do ok, sítí, skřipců, špruhlí, plůtků, příklopců a na studánky. Za letního vedra lapá se ptactvo na studánky tím způsobem, že přikryje se lesní potok klestím a ponechají se jen jednotlivá místa nepokrytá (studánky), přes které položí se lepem namazané vějičky; na ty pak ptactvo nápoj vyhledávající zasedá a tím se polapuje. Č. bývala najímána od majitelů myslivosti za roční poplatek, jenž se »čižebné« jmenoval. Před časy byla v Čechách i od cizích ptáčníků provozována, nyní provozuje se tu velmi málo, ba skoro nic, hlavně proto, že jest lapání zpěvného ptactva zákonem zakázáno. Cht.