Ottův slovník naučný/Čermná

Ottův slovník naučný
Čermíky	Čermná	Čermné

Údaje o textu
Titulek:	Čermná
Autor:	Jan Karel Hraše, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 601. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70 PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Čermná
Související články ve Wikipedii: Čermná (Libouchec), Čermná (okres Trutnov), Čermná nad Orlicí, Čermná ve Slezsku, Česká Čermná, Dolní Čermná, Horní Čermná, Malá Čermná (Čermná nad Orlicí), Malá Čermná (Hronov), Velká Čermná

Čermná: 1) Č. (něm. Tschermna), farní ves v Čechách, hejtm. Vrchlabí, okr., býv. pan. a pošta Hostinné (3.5 km vých.); 183 d., 1080 ob. n. (1890), kostel sv. Václava ze XIV. st., 4tř. šk., zámek, mlýn, výroba bavlněn. látek. — Č. bývala manským statkem, při němž stávala tvrz se dvorem popl. Nejstarší známý držitel jmenuje se Tyček z Ivanovic, jinak z Třemešné, r. 1376 Jan Tlumák z Olešnice a na poč. XV. stol. Kuneš jinak Zylvár z Č-né. Ku konci XV. věku usadili se zde Cikánové z Č-né, kteří s počátku byli poddáni pánům na Hostinném; seděli zde až na malé přestávky a různé změny do r. 1699, kdy Vilém Rud. Cikán z Č-né prodal celé zboží v Č-né Oktaviánu Vlad. hr. z Valdšteina. — 2) Č., také Dolní a Horní (něm. Rothwasser), městys t. na potoku t. jm., v hejtm., okr. a býv. pan. lanškrounském (8 km sev.); 518 d., 3213 ob. č. (1890), kostel sv. Jiří (od XIV. st. far.), 7tř. šk., evang. 2tř. šk. a kostel, četnická stanice, pošta, 4 mlýny. Obyv. živí se rolnictvím a v zimě tkaním bavlněných látek. R. 1873 povýšena Č. na městys, při čemž jí povoleny 3 výroční trhy. Obyv. jest trojího vyznání: katolického (2217), helvetského (1947) a ochranovského (českobratrského, 47); tito mají zde sirotčinec. U Č-né je známé poutnické místo Mariánská hora s kaplí. — 3) Č. (něm. Tschirm), ves t., hejtm., okr. a pošta Týn Horšův (12 km vých.), fara a pošta Staňkov; 61 d., 429 ob. č. (1890), živících se hornictvím v Nýřanech a Výtuni, 1tř. šk. V lomu »Balkáně« láme se buližník na štěrk,; také se zde láme dobrý pískovec. — 4) Č. (něm. Leukersdorf), farní ves t. na potoku t. jm., hejtm. a okr. Ústí n. L. (9.5 km sv.), býv. pan. Březnice a Všebořice, pošta Libouchec; 68 d., 376 ob. n. (1890), starobylý kostel sv. Mikuláše, biskupa, 1tř. šk., 2 mlýny a 3 výr. trhy. O Č-né zmiňuje se již listina z r. 1169, kdy darována byla řádu johanitskému. — 5) Č., Čermná Česká, ves t., hejtm. Nové Město, okr., býv. pan., fara a pošta Náchod (4.5 km jv.); 106 d., 723 ob. č. (1890), 2tř. škola, kaple sv. Jana Křt., mlýn, cihelny a myslivna; sídlo fin. stráže. Chudší obyv. živí se hlavně tkalcovinou a děláním dříví v panských lesích. Mezi pruskou obcí Březovou a Č-nou, táhnou se hranice hrabství Kladského. — 6) Č., Čermná Malá, ves t. na samých hranicích slezských, hejtm. Nové Město n. M., okr. a býv. pan. Náchod (5 km sv.), fara a pošta Hronov n. M.; 39 d., 334 ob. č. (1890), 1tř. šk., mlýn. Obyv. provozují hlavně výrobu bavlněných látek, red. — Podlé Č-né vine se potok Brlenka a nad Č-nou říká se místu vyvýšenému »Na Brnění«. Brlenka a Brnění tvořily opevněnou hranici proti cizině. V lidu udrželo se zajímavé pořekadlo sem se vztahující: »Slizko až po Brnej naše.« Na místě hostince čís. 9. stávala tvrz se svob. dvorem a slula dle intab. kontraktu z r. 1674 tvrz Hartvíkova, později »Černík«, kterýmž jménem 1 celá obec pojmenována. Okolo r. 1478 daroval Jindřich st. vévoda Minstrberský panoši Šimonu Sudlici ze Žernova, t. č. purkrabí, na Náchodě, tvrziště se dvorem poplužním v Č-né Německé či Velké (v Kladsku) s pustou vsí Pastorkovem v manství, a zboží to dostalo jméno Malé Č-né. Po Šimonovi († 1513) nastoupil syn jeho Jan Sudlice ze Ž. a po něm bratr téhož Jakub. Kdy asi tento statek svůj postoupil Janu Špetlovi z Prudic a Janovic, pánu na Náchodě (1497—1532), neznámo. Jisto však jest, že týž Špetle roku 1525 manství čermenské zrušil a zboží veškeré daroval Tobiáši Slánskému z Doubravice, sídlem ve Slaném v Kladště. Později byl statek ten opět od statku slánského odtržen a tvrz v něm obnovena. Zdá se, že přešel statek hned na rodinu Sendražských ze Sendraže. R. 1616 připomíná se Kateřina Sendražská ze S., roz. Valdová ze Staré Vody a na Malé Č-né, která t. r. statek ten prodala Frant. z Hobriku a na Dibsdorfu za 4000 dol. Vdova Rebeka Hobriková, roz. z Opšacu, prodala r. 1624 statek Anně Marii Sendražské, roz. z Opšacu, nepochybně své sestře, která jej za 4500 kop m. r. 1637 postoupila opět Kateřině Šendražské, obou švakrové. R. 1641 a 1645 uvádí se Jan Sigmund Sendražský a r. 1646 opět Anna Sendražská a po ní Adam Bohuslav Sendražský, jenž r. 1653 statek prodal Jindřichu z Bubna při městě Hradci n. Labem za 2500 zl. rýn. R. 1667 prodal Adam Vratislav z Bubna statek Karlu Kryštofu Ullersdorfovi a r. 1674 koupila jej obec náchodská za 3500 zl. a má jej posud v držení svém. Hše. — 7) Č. Malá, ves t. na l. bř. Tiché Orlice, hejtm. Rychnov, okr. Kostelec n. O. (8 km jz.), býv. pan. a fara Jelení Horní, pošta Boruhrádek^{[red 1]}; 105 d., 638 ob. č. (1890), 2tř. šk., nádraží rak.-uher. st. dráhy, parní pila, továrna na dřevěné koberce. — 8) Č. Velká, ves t. na pr. bř. Tiché Orlice, hejtm. Rychnov, okr. a býv. pan. Kostelec n. O. (7.5 km jz.), fara a pošta Boruhrádek^{[red 2]}; 57 d., 361 ob. č. (1890), 2tř. šk.

9) Č. (něm. Tschirm), ves ve Slezsku, hejtm. Opava, okr., fara a pošta Vítkov; 102 d., 564 ob. n. (1890), fil. kostel sv. Markéty, šk., dvůr, 2 mlýny a výroba břidlice. Č. od nejstarších dob náležela ku hradu Vikšteinu. red.

10) Č. Německá či Velká (něm. Tscherbeney), ves česká v Prusku na pomezí českokladském podlé Malé Č-né se rozkládající, má 2458 ob. (1885) na nepatrné výjimky českých, 5tř. šk. něm. V kostele káže se vždy třetí neděli česky. Hše.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Dnes Borohrádek.
2. Dnes Borohrádek.