Ottův slovník naučný/Čeremisové

Ottův slovník naučný
Čeremisinov-Karaulov	Čeremisové	Čeremoš

Údaje o textu
Titulek:	Čeremisové
Autor:	Karel Plischke
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 592. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Marijci

Čeremisové, národ v evropském Rusku, náležející ke skupině Čudů povolžských. Čítají nyní 261.100 duší z nichž sídlí v gubernii vjatecké 104 900, v kazaňské 92.700, ufské 50.000, permské 9800, kostromské 2000 a nižegorodské 1700 hlav. Původ jména Č-sů není znám. Nazývají je tak Mordvinci, kdežto Čeremisové sami přikládají si jméno Mari, t. j. člověk, pročež mnozí uváděli je ve spojení se starodávným vymřelým národem Merů, jenž sídlil v území rostovském v nynější gub. jaroslavské. Č. jsou prostředně velcí, štíhlí a většinou slabí; obličej mají široký s tupým nosem. Vlasy, vousy i oči jsou černé, jen v řídkých případech jsou vlasy hnědé neb i plavé, jako u Č-sů na levém břehu Volhy. Význačnou vlastností jejich jsou bojácnost a lenost. Ještě ze XVI. stol. datuje se rozdělení Č-sů na Č-sy luční, obývající v lesích a stepích na l. bř. Volhy, a na Č-sy horské na pr. bř. Tito zabývají se orbou, chovem dobytka a včelařením, kdežto Čeremisové luční živí se po většině lovem a rybařením. Jejich osady (asbary) netvoří souvislých celků, nýbrž skládají se ze 20-30 roztroušených dvorců. Nyní přiznávají se sice veskrze k pravoslaví, podrželi však mnohé ze svých pohanských zvyků a božstev, ze kterých hlavně ctí boha obilí. Řeč Č-sů náleží k čudsko-uherské skupině řečí uralo-altajských a jest silně pomíšena živly tatarskými, méně pak též ruskými. Koncem stol. XII. Č. srazili se nepřátelsky s Rusy, kteří se tou dobou počali osazovati v jejich území. Jmenovitě dobytí čeremiské osady Kokšarova novgorodskými osadníky bylo příčinou neustálých nájezdů Č-sů do území ruských. Teprve když vláda ruská založila v území čeremiském řadu opevněných míst, byl odpor jejich zlomen, a nyní jsou Č. z nejpokojnějších obyvatelů Rusi. — Srv. Pauly, Description ethnogr. des peuples de la Russie (Petrohrad, 1862); Castrén, Elementa grammaticae tcheremissae (Kuopio, 1845). Pke.