Ottův slovník naučný/Ústrojenec

Ottův slovník naučný
Ústroj	Ústrojenec	Ústrojí

Údaje o textu
Titulek:	Ústrojenec
Autor:	Emanuel Rádl
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 250-251. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Organismus

Ústrojenec (organismus) jest bytost nadaná životem. Vlastnosti ú-ncův možno uvésti jednak na životní úkony (duševní vlastnosti v to počítaje), jednak na vlastnosti hmotné. K oněm náleží: a) narození, neboť žádný organismus nevzniká jinak než zase z jiného organismu; není známo sice proč, ale také není dokázán vznik ú-nců z látek neústrojných; b) vývoj; žádný organismus dostatečně složitý, aby se na něm takové věci pozorovati mohly, nerodí se hotový, nýbrž prochází různými, postupně se zdokonalujícími tvary; c) smrt; každý organismus po určité době života přestává býti ú-ncem, rozpadá se na látky neživé; d) dissimilace a assimilace; tělo ú-nce stále se ve svých částech rozpadá (dissimiluje) a zase, přibírajíc nových látek z okolí, je sobě připodobňuje a tak se doplňuje i roste; nevyhnutelný jest k tomu vedle látek výživných kyslík (dýchání); e) rozmnožování různého druhu, kterým se udržuje život na zemi; f) duševní schopnosti v nejširším smysle. Ke hmotným vlastnostem náležejí tyto: tělo ú-nců tvořeno jest polotekutou látkou neznámé posud, ale velmi složité skladby chemické (zvláště podstatné jsou bílkoviny), t. zv. protoplasmou, která jest seskupena buď v jednu nebo v mnoho buněk. Jednu buňku, poněvadž jest sama do jisté míry schopna života, jmenují také elementární organismus. Na vyšším stupni tvoří tyto buňky, které samy mají stavbu složitou, ústroje (v. t.) a jejich vývoj a seskupení jsou u různých ú-nců přerozmanité, ale takové, že lze je spořádati v systém přecházející celkem plynule od nejelementárnějšího ú-nce (buňky) aŽ k nejsložitějšímu. Ú-nci dělí se na zvířata a rostliny (Haeckel mluví ještě o přechodním tvaru mezi oběma, o protistech).

Mínění o poměru ú-ncův a neústrojných bytostí byla ode dávna předmětem hlubokých úvah a nejsou podnes vyjasněna, protože posud se nepodařilo vystihnouti rozdíl mezi oběma jinak než vypočtenim jednotlivých jejich empirických znaků. Staří filosofové nečinili ještě podstatného rozdílu mezi věcmi živými a neživými, i tyto (kamení, voda atd.) byly jim oživeny a víra v plastickou duši přírody, která z kamení dovede tvořiti ú-nce, táhne se v různých formulacích od Aristotela až do XVIII. stol. Domněnka starověku, že žáby líhnou se z bahna, nebo ještě v XVII. a XVIII. stol. rozšířená víra, že sperma zvířat zabloudilé do skal vytvoří v nich zkameněliny zvířat, jsou příkladem oné nedovednosti rozeznávati mezi bytostí ústrojnou a neústrojnou. Ještě Purkyně líčil svět jako veliký organismus a mluvil o »duši zemní«. Teprve lepší známosti o složité stavbě ú-nců, získané zvláště pracemi M. Malpighiho (1628—94) a pokroky biologie po té nastavší prohlubovaly propast mezi ú-nci a neústrojenci. Od té doby poměr mezi ú-nci a neústrojenci formuluje se dvojím způsobem; jedni (mechanisté) dokazují, že ú. jest zvláštní případ seskupení hmoty neživé, a nastane-li toto seskupení, že již tím vzniká život, a tělo ú-ncovo že jest jen zvláštní případ stroje velmi složitého; druzí (vitalisté) tvrdí, že podstatou ú-nců jest životní princip (síla, duše jakás), bez něhož všechna hmota jest mrtva, a staví živý, oduševnělý organismus do zásadní protivy proti mechanismu mrtvému. — Dnes ú-nci jsou rozšířeni po celém světě (zdali i jinde, na hvězdách, není známo), avšak nebyli vždycky — z nejstarších útvarů zemských známy jsou nanejvýš jen velmi pochybné stopy po nich. V různých dobách geologických byl svět ústrojný různý a má se za to, že pozdější ú-nci jsou proměněnými potomky dřívějších. Jak první ú-nci na zemi se objevili, není známo; mnozí věří, že vznikli z neživé hmoty. ER.