Ottův slovník naučný/Ústroj

Ottův slovník naučný
Ústrkalov	Ústroj	Ústrojenec

Údaje o textu
Titulek:	Ústroj
Autor:	Emanuel Rádl
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 250. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Orgán

Ústroj (orgán). Výkony živého těla provádějí se určitým substrátem materiálním — orgánem. Jednoduchá buňka soustřeďuje v sobě všechny životní funkce a jest proto označována za »orgán elementární«, z něhož vlastní orgány jsou složeny. Poněvadž však i buňka suma bývá rozlišena v různé struktury, mluví se také o ú-ích (orgánech, organellech) buněčných, jako jsou vířivé brvy, jádro, centrosom, chromatofory a t. p. Základními orgány těla mnohobuněčných organismů jsou zákonité skupiny buněk, pletiva, a z nich pak vystavěny jsou orgány vyšších řádů. Přesné klassifikace ú-ů sice není, ale obyčejně se uvádějí u rostlin kořen, lodyha a list jako základní ú-e, které se vyvíjejí v nejrozmanitější ú-e složité (zelený lupen, oddenek, peň atd.). Jiní botanikové rozeznávají na základě zjevů vývojových ú-e vegetační (t. j. kořen a lodyha s listy a chlupy) a ú-e rozmnožovací (sporangie, antheridie a óogonie resp. archegonie). U zvířat mluví se o dvou základních ú-ích, ektodermu a entodermu (po příp. ještě o třetím, mesodermu), z nichž při embryonálním vývoji vznikají všechna pletiva, a o odvozených ú-ích, které jsou zase buď jednoduchá pletiva (epitheliální, pojné, svalové, nervové) anebo více méně složené ú-e nižšího řádu (na př. žláza, složená ze dvou ú-ů, z měchýřku vyměšovacího a z kanálku vývodního) a vyšších řádů, jsou-li to ú-e složené z orgánů podstatně různých; jako takové buďtež uvedeny kůže, kostra, svalstvo, nervstvo, ú-e smyslové, dýchací, vyměšovací, zažívací, rozmnožovací. — Naukou o orgánech zabýval se podrobně G. Cuvier, který první klassifikoval živočišstvo podle orgánův a určil o nich pravidlo nutné závislosti (korrelace), t. j. že tvarem a úkonem jednoho ú-e živočichova jest dán tvar a úkon ostatních, pak G. St.-Hilaire, který z podobnosti ú-ů všech zvířat odvozoval jednotný plán přírody, dále R. Owen, který po prvé rozeznával orgány homologické (svým tvarem podobné, jako jsou ruka, noha) a analogické (podobné úkonem, jako křídlo ptačí a motýlí), a Milne-Edwards, od něhož pochází myšlenka »dělení práce« mezi ú-i, že totiž u vyšších zvířat tytéž úkony se provádějí jako u nižších, ale četnější a lépe rozlišené orgány provádějí je dokonaleji. Srv. K. Goebel, Organographie der Pflanzen (Jena, 1898); K. Gegenbaur, Vergl. Anatomie d. Wirbeltiere (Lip., 1898); F. Vejdovský, Zoologie všeobecná i soustavná (Praha, 1898). ER.