ze Švabenic, příjmení staromoravské panské rodiny, jejíž erb byly čtyři střely s násadišti spojené. Starší rodopisci odvozovali jej mylně od Zderada († 1090). Jejich předkem snad byl Slavibor, jenž byl r. 1145 dán do klatby pro škody způsobené biskupství olomouckému. Maří (snad vdova) vystavěla r. 1165 se syny svými Slaviborem a
Pavlem kostel sv. Jakuba a Kutné hory. Možná, že z téhož rodu pocházely i Eufemie a Svatochna (1227), které po Kojatovi Hrabišici zdědily Drnovice a Račice. Po témž Kojatovi náležela rodině této oprava na klášteře zderazském. První známý předek jejich byl Milíč (1226—39), jenž byl r. 1226 podčeším a r. 1233 purkrabím na Hradci. Synové jeho byli Milíč, Slavibor a Idík. Milíč (1234—1252), r. 1238 truksas a pán na Náměšti,
zůstavil syna Častu ze Chřelova (1241—1282), jenž zůstavil dvě dcery. Slavibor (1234—1256) držel Drnovice a zůstavil syny Viléma z Náměště (1254—69) a Kojatu z Drnovic (1269—86), jichž potomci byli páni z Náměště. Idík, předek potomních Švabenských, byl r. 1232—34 podčeším, r. 1255—1256 purkrabím olomouckým, provázel r. 1255 krále do Prus. Od téhož krále obdržel úpský kraj, nadal špitál v Trutnově na záduší manž. své Markéty. Také držel hrad Švabenice, jejž snad založil. V l. 1260—1268 byl komorníkem práva bítovského. Synové jeho byli Všebor, Hrabiše a Vítek. Všebor (1254—97) psal se z Náměště, byl r. 1269—75 komorníkem bítovským a r. 1282 radou správce m. M. Hrabiše (1254) psal se napřed z Úsova, pak z Bobrové a konečně ze Š. Zemřel r. 1296 i s manž. svou Kliškou z Křižanova. Vítek držel po otci Úpu (1277 také neznámý Rodenberk) a Švabenice. Byl r. 1296—97 maršálkem m. M., r. 1303 sudím zemským, r. 1307 komorníkem olomouckým. R. 1297 obdařil klášter zderazský kostely za Trutnovem, držel tehda také Heřmanice s mnohým zbožím, jež tuším dostal od krále za Trutnov, a též Počátky v Čechách a Moravany na Moravě (1303). Klášteru zderazskému daroval r. 1307 podací v Moravanech, r. 1308 a 1309 několik vesnic od Heřmanic a podací ve Švabenicích, r. 1311 zboží v Moravanech a Dětkovicích. Tím způsobem rozdal vše svoje jmění a zachoval si jen Heřmanice a Švabenice dosti skrovné. Zemřel v l. 1311—15. První jeho manželka byla Anežka z Kunštatu (1277), jež velkou čásť svého jmění klášteru žďárskému darovala. Druhá byla Perchta z Krumlova, vdova, která měla věno v Moravanech a žila ještě r. 1328. Hrabiše z Bobrové měl syny Idíka (1283—1290), Všebora (1283) a Mikuláše (1283—1311). Tento se psal také ze Š. maje tu svůj díl. K potomstvu Hrabišovu náležel bezpochyby i Hrabiše z Klínovic odjinud z Trávníka (1307—1311). Vítkovi synové Boček (1283—97) a Erhart (1283—1307) zemřeli před otcem. Všebor, třetí jeho syn (1287—1307), jenž daroval s Janem újezd Potvorovský klášteru zderazskému, umřel též před otcem. (Mrtvi byli již r. 1311.) Jan (1297—1322) přečkal otce nedlouho. R. 1322 dal dceru do oslavanského kláštera a t. r. měl při s kl. zderazským († j. 1326, manž. N. z Meziříčí). Po Janovi zůstali synové Jan a Hereš. Onen zdědil po Perchtě Vítkově čásť věna jejího v Moravanech, kteréž ihned klášteru králové zastavil r. 1326. R. 1356 prodal role při Švabenicích klášteru pustimířskému. Zemřel před r. 1359 zůstaviv vdovu Markétu, z jejíhož věna ve Švabenicích také čásť témuž klášteru prodána. Hereš, bratr jeho, držel dvůr ve Švabenicích, na němž r. 1355 manž. Jitce věnoval. Druhá manž. jeho byla Hedvika (1360). Jan prodal r. 1361 některé části témuž klášteru a r. 1373 statek svůj v Dětkovicích († j. 1375). Týmž časem žil Všebor (1337). Po nějakém Švabenském byla vdova Zbynka ze Štraleka, která držela u věně dvoje popluží v Švabenicích. To prodala před r. 1348 Janovi, biskupovi pro klášter pustimířský, také držela do r. 1349 ves Luké a s dcerou Jitkou nějaká zboží u Buzova. Od r. 1348 přip. se často Oneš, jenž koupil r. 1348 statek v Dětkovicích a r. 1351 jiný ve Švabenicích od sestry své Anny, vdovy z Plavče. Tato zboží a ve Všebořicích prodal r. 1368 a 1371, ale podržel přece čásť Švabenic, na niž strýce své r. 1382 na spolek přijal, také přikoupil r. 1389 čásť Dětkovic. R. 1392 zapsal Švabenice, Dětkovice a Všebořice Sezemovi z Tasova sestřenci a zemřel nedlouho potom. Vilém z Kobeřic (1381) slove jeho strýcem. Mikeš, syn Janův a synovec Heršův, připomíná se v l. 1361, 1363 a zemřel bezpochyby nedlouho potom. Bratří jeho byli tuším Jan a Albert (1375). Bratří Vítek a Boček prodali r. 1354 své dědičné právo k Moravanům. Bočkovým synem byl Jan, jenž koupil r. 1358 Vrbici a r. 1365 ji prodal. R. 1358 měnil zboží s Onšem. Jan tento koupil s Vlčkem a Vavřincem (1375) od Markéty a synův jejích Jana a Alberta chalupu ve Švabenicích. Týž Jan obdržel r. 1385 od Onše lán ve Švabenicích a sám měl statek v Dětkovicích. Vlček, syn jeho, koupil r. 1375 statek někdy Heršův a jiný statek ve Švabenicích r. 1376, oboje od Hedviky. R. 1376 prodal s Janem, otcem, a Vavřincem z Dobročkovic, bratrem svým, čásť Švabenic klášteru pustimířskému a r. 1377 témuž svůj vlastní statek ve Švabenicích. Byv přijat r. 1382 od Onše na spolek, kterýž tuším rozpuštěn, žil ještě r. 1394 a snad i 1406. Synové jeho obdrželi od Sezemy z Tasova r. 1398 statky ve Švabenicích, Všebořicích a Dětkovicích, jež postoupil r. 1399 Bočkovi Lestnickému z Kunštátu směnou za jiná zboží v Dětk. a Šv. Onyno prodali r. 1407. Starší synové Jan, Juhánek a Zdeněk vystavěli s otcem před r. 1406 tvrz na klášterství pustimířském. Majíce o to spory, prodali dvůr a plat ve Šv. témuž klášteru. Od r. 1411 připomínají se také mladší bratří Hereš, Václav a Vlček. Zboží jejich bylo již úplně ztenčeno a oni byli ve stavu vladyckém, jakož i někteří z předkův. Zdeněk držel do r. 1415 Kožišice a čásť Dětkovic a koupil r. 1416 s Heršem statek ve Švabenicích a Všebořicích a r. 1420 sám lán ve Šv. Zdeněk a Václav zbohatli neznámým způsobem. R. 1446 vloženy jim ve dsky hrad Stražisko, městečko Konice a několik vesnic. Každý měl potom polovici; Zdeněk věnoval na ní manž. Zuzaně z Újezda a Václav Lidě z Pačlavic. Václav prodal r. 1461 pustou ves Všebořice kl. pustimířskému. Zdeněk spolčil se r. 1466 s Heršem a s manž. Ofkou (Žofkou) přijat na spolek statku Laškova. Potomci těchto bratří dělili zboží konické, tak že potom byly v držení jejich statky Konice, Jesenec, Hluchov, Stražiště (dvůr pod hradem) a Laškov. Stražiště držel r. 1534 Jindřich († 1572) a po něm Jan, jehož syn Matiáš jej r. 1590 prodal a pak držel Cejnov. Bedřich, bratr Matiášův, držel dvůr ve Zdounkách. Týž obdržel vzdělání u jesuitův v Jindř. Hradci, vstoupil r. 1613 do téhož tovaryšstva a byl pak kazatelem u sv. Salvatora v Praze († 8. list. 1648). Z pošlosti Laškovských ze Š. žili r. 1485 Václav a od r. 1515 bratří Aleš a Jan. Onen prodal r. 1520 Hluchov, držel r. 1521—22 Malhotice, prodal pak r. 1548 Laškov a r. 1550 Lidéřov a Střížov, jež byl r. 1538 získal. Václav, Jan a Zdeněk, bratří (synové některého z obou) drželi do r. 1558 Žeranovice. Z pošlostí Konických ze Š. byly dvě abatyše tišnovské, Kunka († 1544) a Barbora (1544—1559). Na Konici seděl r. 1497 Jiřík, syn Zdeňkův, a po něm Zdeněk, jenž vyženil ok. r. 1527 půl Moštěnice a tento statek ještě r. 1544 držel. Zemřel ok. r. 1547 zůstaviv vdovu Lidmilu Skrbenskou z Doloplaz (tato i r. 1559). Zdeňkův syn byl Bedřich, jenž ujal Konici i Moštěnici (1547). S nim držel Konici Jindřich, snad bratr (1550 atd.). Blízká jejich příbuzná byla Aléna († 1554) jež odkázala Jesenec manželu svému Sigmundovi Heltovi z Kementu. Na Konici seděli r. 1593 Jan a Václav († 1607). Jan Ferdinand zapletl se r. 1618 do povstání, ale podržel statek zaplativ pokutu. Manželka jeho Eliška z Bukůvky držela do r. 1630 Kyselovice a zdědila Konice po manželu. Po ní se dostala dceři Kateřině, která ji postoupila manželu svému Melicharovi Ledenickému z Ledenic. Na Jesenci seděl Krištof Karel K. ze Š. (1625 atd.), kr. rada, od r. 1628 sudí dvorský m. M. († 20. srp. 1641). Manželka jeho Anna Bítovská ze Slavíkovic ovdovělá Prakšická měla Malenovice. Tyto jakož i Jesenec měla Anna Veronika Švabenská ze Slavíkovic (totožná s předešlou?), která zemřela r. 1663. Ok. r. 1638 žili bratří Vilém a Václav. Onen vyženil r. 1613 Lechovice s první manž. Annou Drahanovskou z Penčína a koupil s druhou manž. Julianou z Bocksteina Biskupice. Tato prodala Lechovice r. 1638 a Biskupice r. 1661, zdědivši tyto po Karlovi Jiřím synu Vilémově. Václav žil r. 1638 ve Fulnece, r. 1640 v Přerově a r. 1657 na svob. dvoře při Lipníce. Ignác Albert, jenž žil ok. r. 1702, jest poslední potomek rodiny této, kdysi bohaté. Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Švábenští ze Švábenic