Ottův slovník naučný/z Vartemberka

Ottův slovník naučný
Vartemberk	z Vartemberka	Vartenberk

Údaje o textu
Titulek:	z Vartemberka
Autor:	August Sedláček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 434–439. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vartenberkové

z Vartemberka (Vartenberka), jméno starožitné rodiny panské, již vymřelé, která pocházela z rodu Markvarticův (v. t.). Prvotní erb (kráčející lvice) přeměněn později ve štít polovičný zlatý a černý (v pravo a v levo), za klenot dávána panna na lodi s veslem a ještě později ovíjeli štít zelenou saní. Ti, kdo bývali nejv. číšníky, dávali si na své pečeti k erbu ještě konvici a číši. Praděd jejich Markvart z Března (u Ml. Boleslavě, 1255–68) byl r. 1268 pánem na hradě Ostrém u Benešova, ale týž založil také hrad Stráž neb Vartemberk za Mimoní, jak lze souditi z pečetidla jeho ke sklonku XIX. stol. objeveného. Syn jeho Beneš Velký (1283) byl královým číšníkem, stál r. 1284 při té straně, která byla proti Záviši, zapsal se králi ok. r. 1287 hradem Vartemberkem a městem Sobotkou, od r. 1289 byl král. komorníkem, asi ok. r. 1291 purkrabím pražským a zemřel asi ok. r. 1294. Skrze syny jeho Jana, Beneše, Markvarta a Beneše vznikly čtyři pošlosti, z nichž nejdéle trvala pošlost Janova, Děčínská.

I. Pošlost Kumburská. Markvart, třetí syn Benešův, měl prý za manželku nemanželskou dceru krále Přemysla. Snad po ni dostal Drnholec na Moravě. Synové jeho byli Beneš Jindřich a Beneš. Beneš starší připomíná se od r. 1349 a zemřel asi r. 1354 zůstaviv vdovu Vencli neb Fenci, jež držela r. 1358 ves Sýcín u Dobrovice. Jeho polovice Drnholce spadla na bratří, kteří ve příčině jeho v l. 1355—56 se spolčili. Beneš mladší držel za díl hrad Kumburk a nepřipomíná se po r. 1358. Jindřich prodal r. 1358 Senohrady, koupil r. 1360 Holenice, nacházel se od r. 1362 v drženi Kumburka a celého Drnholce. R. 1368 postoupil Drnholce markr. Janovi a obdržel směnou Mohelno, jež r. 1379 prodal. Manž. jeho byla Anežka ze Šternberka. Není jisto, zdali Jindřich, jenž byl r. 1395 pánem na Kumburce a manž. Žofčiným, byl týž jako svrchupsaný anebo jeho syn. Jan, syn tohoto Jindřicha, byl v l. 1397—1405 pánem na Kumburce, ale zadlužil se tak, Že oň přišel a podržel potom jedině Radim. Když pak r. 1410 zemřel, padla i Radim na placení dluhů. Z pozdějších pamětí jde na jevo, že žil ke sklonku XIV. stol. Oldřich z Kumburka, jehož dcera Keruše se vdala ok. r. 1371 za Smila z Kunštátu a Lestnice. Ta zemřela ok. r. 1420 v Praze, jsouc snad té pošlosti poslední.

II. Pošlost Kostská. Beneš, nejmladší syn Benešův, slove r. 1346 ze Sobotky, ale r. 1349 z Kosti, kdež si, tuším, vyzdvihl hrad. Později slove starší. Zemřel r. 1358 (manž. Eliška). Synové jeho Petr a Markvart psali se r. 1359 z Děvína a drželi s mateří Jabkenice. Asi až do r. 1371 byli ve spolku, později držel onen Kosť, tento Žleby, Rohozec a Zbiroh. Kromě toho držel v zástavě Králové Městec (1374). Asi od r. 1377 byl mistrem kr. komory a sedával na soudě zemském. Byv pro nějakou neznámou věc odsouzen na soudě zemském, toužil na křivdu, která se mu prý stala, a odpověděl r. 1387 králi i zemi. Když pak po silnicích loupil, zdvižena proti němu na počátku r. 1388 válka, která trvala až do léta. Hrady jeho všechny dobyty a Markvart zajat. Zemřel r. 1392. Zboží jeho všechno zabráno. Petr byl 1369 až 1379 nejv. hofmistrem a v l. 1381—86 nejv. purkrabím. Býval dlouhá léta soudcem zemským. Ke konci života držel kromě Kosti i Dražice i Kostomlaty. Zemřel v l. 1402—07 (manž. 1. Eliška ze Zvířetic 1371, 2. Žofka). Dcery jeho Eliška (vd. r. 1398 za Jana z Kunštátu) a Škonka († 1432, manž. Alše Škopka z Dubé) dědily po něm, onano Kost a Kostomlaty, tato Dražice. Sestřenice jejich Kateřina (dcera Markvartova) byla jeptiškou (1406).

III. Pošlost Veselská. Beneš, druhý syn Benešův (1295—1332), vyslán r. 1300 do Polska pro nastávající královnu, byl r. 1302 až 1305 purkrabím kladským a držel po otci Veselí (Vysoké), Židiněves a j. R. 1307 sbíral lid proti císaři Albrechtovi. R. 1317 stál proti králi, od r. 1318 vyskytuje se jako kr. číšník, sedal na soudě zemském a obdržel od krále (1325) Bydžov a r. 1327 zástavou Veliš s Jičínem. Padl 11. bř. 1332 v bitvě u Mailberka a pohřben v klášteře hradištském (manž. Eliška z Dražic?). Synové jeho byli Ješek, Čeněk a Beneš. Čeněk vstoupiv do řádu sv. Jana byl komturem v Praze a zemřel r. 1358 Beneš nabyl před r 1349 hradu Rychmburka, ok. r. 1353 vysadil rychtu ve Hlinsku a žil ještě r. 1373 (manž. Kačna). Ješek ponechal mateři Veselí a Smidary, nabyl r. 1337 dědičně hradu Veliše, jehož však později králi odstoupil. Od r. 1345 do smrti byl soudcem zemským, r. 1352—56 nejv. komorníkem a od r. 1356 purkrabím pražským. R. 1352 obdržel zástavou (s Vaňkem) zboží albrechtické, později získal i Potštein s Kostelcem n. O., což oboje postoupil císaři Karlovi směnou za Veliš (1358). Zemřel 27. září 1362 (manž. Eliška). Kromě dcery Elišky († 1387) vdané za Oldřicha z Rožmberka († 1390) a jiné, která byla vdána na Zdounky, zůstavil dva syny.

1. Beneš, starší syn (1361—85), byl r. 1364 purkrabím pražským, držel po otci Veselí, Veliš a Bradu s Jičínem. R. 1380 byl hejtmanem na Moravě a držel věrně k markrabí Joštovi. Zemřel 14. srpna 1385 (manž. Anna). Syn jeho Petr, v l. 1389—94 nezletilý, držel dotčené statky po otci a kromě toho Hrubou Skálu (tu prodal 1406). Nejsa nikdy schopen samostatnosti podřídil se konečně strýci Jindřichovi, jenž však r. 1414 vytištěn od Čeňka, bratra strýčeného Petrova. Povstaly o to rozepře, které ukončeny r. 1415 vypovědí králové Žofie. Veliš nechán Čeňkovi za peněžitou náhradu. Petr žil ještě r. 1416, dávaje s Čeňkem svobody Jičínským.

2. Čeněk, mladší syn, ženil se ok. r. 1360 s Bolkou, kněžnou kozelskou, obdržel pak za díl Bydžov, také držel zboží u Sobotky, na němž vyzdvihl hrad Trosky. Sedal po léta na soudě zemském, ale zadluživ se ke konci svého živobytí velice, zastavil Bydžov a vesnice pod Troskami. Spolčiv se s jinými proti králi (1394) zemřel nedlouho potom († j. 1396). Kromě dcery Machny zůstavil syny Jana, Jaroše a Čeňka. Jaroš (1464 atd.) oddal se stavu duchovnímu. Jan měl nárok na polovici Bydžova, ale zemřel před r. 1405 (manž. Anna). Dcera jeho Kateřina († 3. kv. 1436) vdala se za Oldřicha z Rožmberka († 1462). Její sestrou byla prý Anna, která se vdala za Viktorina z Kunštátu a stala se matkou krále Jiřího. Čeněk dosti těžce vyvažoval zboží zastavená, ale s manž. Kateřinou z Landšteina vyženil Lipnici a stav se poručníkem strýce svého Petra dědil po něm Veliš a Bradu s Jičínem a Veselí. V l. 1408—14 byl nejv. číšníkem. Když Jindřich z Rožmberka zemřel, byl poručníkem synu jeho Oldřichovi nezletilému, jehož vychovával v duchu Husově. Čeněk totiž, jsa příznivcem Husových snah, zpečetil r. 1415 stížný list. Jako nejv. purkrabě (1414—20) stál takřka v čele náboženského hnuti, dal kněží na Lipnici světiti (1417) a zaváděl na svých a Rožmberských statcích přijímání podobojí. Od krále Sigmunda představen radě králové Žofie jako vladařky, a když tato úřad ten složila, stál sám třetí v čele království. Uviděv však ve Vratislavi skutky Sigmundovy, rozhorlil se tak, že přistoupil k odbojným Pražanům. Aby mu nebylo překáženo, pozval k sobě své strýce Jana z Ralska a Sigmunda Děčínského na snídani a dal je i s jinými zajmouti, sehnal s hradu odporníky a zavřel se s čeledí na hradě (17. dub. 1420). Veřejným listem (20. dub.) zavrhl Sigmunda a popouzel obec království k odporu. Avšak když nastalo potom bezuzdné puštění krášterův, kostelův a hradův a snad byv postrašen vzmáhajícím se duchem demokratickým, dal se posly královými navésti k příměří, slíbil králi a pustil jeho lid na hrad (7. kv.). Za to potupena v Praze korouhev jeho na starom. radnici vlající, a když byl učiněn útok na hrad, ujel zadní branou. Vítěznými pokroky Čechův na jaře r. 1421 donucen byl, aby zajel dne 23. dub. ku Pražanům do Kolína a vyhledával s nimi přátelství. I účastnil se potom dobýváni Jaroměře, v níž došlo k úplnému smíření, které pak v Praze mezi stranami dokonáno. Dobyl pak hradu Bradlce a zajev v červnu na sněm čáslavský, tu zvolen za jednoho ze správců království. Avšak nedlouho potom proti němu od kněží štváno, protože ve všem Pražanům podvolovati se nechtěl, a tak se stalo, že v list. 1421 sám kolikátý zase podnikl poslušenství krále Sigmunda. R. 1423 dne 20. dub. poražen od Žižky u Hořic. Od té doby bydlil na Veliši, kdež 17. záři 1425 zemřel. Čeněk obdržel od Sigmunda uherský řád draka (který mu prý r. 1420 vrátil, ale bezpochyby zase obdržel). Jím lze vysvětliti, že drak (vlastně saň) od potomních pp. z V. přijat do erbu. Syn jeho Jindřich byl přidán k radě Alšovi Vřešťovskému, hejtmanu království, bojoval u Lipan (30. kv. 1434) a poslán pak s poselstvím k cís. Sigmundovi do Řezna. Vraceje se odtud zemřel v Praze dne 26. říj. Zboží svá Veliš, Jičín, Bradu, Veselí, Bydžov a Hradištko odkázal tetě své Machně a tato († 7. led. 1438) zase Veliš a Hradištko Haškovi z Valdšteina.

IV. Pošlost Děčínská. Jan ze Stráže, nejstarší syn Benešův, držel po otci Stráž (Vartemberk) a Ralsko. R. 1304 chránil Kutné Hory proti cís. Albrechtovi, obdržel (ok. 1305) od krále hrad Děčín dědičně, avšak držel potom i Trutnov (1313). Účastnil se všech tehdejších běhův veřejných a bojův r. 1307 a 1309. V únoru 1309 zajat v Sedlci. Jeho přičiněním umožněn útěk Eliščin do Nymburka a potom vydal se do Říše k císaři (1310). Král Jan dal mu za odměnu toho Teleč na Moravě a učinil jej r. 1315 svým místodržitelem na Moravě, kdež mu dal v manství Veveří, Bzenec a Hradec. Králi se protivil r. 1315 po jetí Jindřicha z Lipého, jehož byl přítelem od r. 1304. Na poč. r. 1316 vytáhl proti Mikuláši z Potšteina a dobývaje Kostelce raněn smrtelně (5. led.). Synové jeho Vaněk, Jan a Beneš založili nové pošlosti.

A. Pošlost Vartemberská. Vaněk, nejstarší syn Janův, obdržel r. 1319 s bratřími Střekov, r. 1325 koupil s nimi Svébořice. Rozděliv se potom s nimi dostal za díl Vartemberk a držel také Tolštein, Děvín a Zákupy. R. 1337 provázel krále do Prus a obdržel 17. kv. 1337 úřad nejv číšníka dědičně. Od téhož krále obdržel s bratřími lovy u Král. Kamene (1346) a r. 1347 zakázal se Řezenským k pomoci. Býval soudcem a zemřel ok. r. 1364 (manž. Anarga? z Valdenberka). Synové jeho Jan a Vaněk obdrželi 31. kv. 1367 od Karla IV. potvrzeni na úřad číšnický, téhož r. 1370 od krále Václava a r. 1371 od Karla clo v Mimoni. Rozdělivše se sice r. 1365, potom se zase spolčili, společně spravovali Vartemberk, Ralsko, Tolštein a Zákupy a prodali r. 1376 Slavětín. Při novém dělení měl Jan Ralsko, Vartemberk a Děvín a Václav Tolštein a Zákupy. Tyto dostaly se po něm († nedl. po r. 1379) Václavovi Bílému z Děčína, ale ten se spolčil se syny Janovými. Jan byl po strýci Benešovi v l. 1366—78 nejv. purkrabím, 1365—82 nejv. číšníkem (»svrchním podčeším«). R. 1380 vydal český list na ves Medný. Zemřel před r. 1383. Jak se zdá, byli všichni následující jeho synové.

1. Jan řečený Ralsko (druhdy i Chudoba) dostal ok. r. 1379 kanovnictví v kostele Pražském, byl však při otcově smrti i s bratřími nezletilý a pod poručenstvím Petra Kostského. Vzdav se kanovnictví (1389 až 1390) ujal potom díl svůj Vartemberk a Ralskem a jako nejstarší úřad číšnický. S bratřími svými Václavem a Petrem protivil se r. 1395 králi, pročež jim vzat nápad na třetinu Chotěbuze, který jim byl král před tím udělil. V odporu proti králi byl i strany Bělé, kterou mu markrabě Prokop zastavil, ale r. 1406 donucen ustoupiti. Při početí válek r. 1419 horlivě pomáhal straně katolické; král Sigmund mu proto zastavil všechno klášterství hradištské a dubské, též Pátek a Kostomlaty (1420). R. 1421 byl na sněmě čáslavském a smířil se s Pražany, ale byl potom v dobrém srozumění s Lužičany ; když však mu r. 1427 Vartemberk od strany podobojí odňat, přistoupil k ní. Zemřel r. 1433. Syn jeho Jan mladší (1425—33) zakázal se r. 1433 Těmovi z Koldic, fojtu Šestiměstí, že mu Grabštein zradí a odevzdá. Když však lid jeho dne 14. srpna ke Grabšteinu přitáhl, upadl do záloh nastrojených. Za to byv Žitavským vydán, smýkán na popraviště a čtvrcen (17. pros.). Pro tento účinek zdvihl se rod Vartemberský proti Lužičanům a vedl s nimi dlouhou válku. Jan mladší zůstavil vdovu Kateřinu z Lamberka, která se pak vdala za Děpolta z Riesenberka. S ním držela Vartemberk, který Mikuláš Sokol z Lamberka od Václava z V., snad bratra Janova, koupil.

2. Václav (1389—1402) držel za díl otcovský hrad Tolštein, ale když se ok. r. 1393 ženil s Annou z Vilhartic, ovdovělou Hradeckou, stal se spoludržitelem polovice Vilhartic, kterou si pak Anna vyměnila za Cečovice, Petrovice a Menší Bor. Avšak r. 1404 Václav byl již mrtev. Připomíná se také syn jeho Jan, jenž záhy zemřel. Dcera Kateřina vdala se za Mikuláše s Valdšteina.

3. Petr (1389—1427) dostal za díl Děvín a držíval se stranou katolickou. Synové jeho Jan (1426—29), Markvart (1413—33) a Beneš rozdělili se tak, že první dva měli po polovici Děvína a tento hrad Stohánek. Oni vzdali Děvín strýci Benešovi Jablonskému, Beneš pak prodal Stohánek r. 1432.

4. Beneš (1389—1433) držel hrad Lemberk a v l. 1403—09 byl také pánem na Vinařicích. R. 1418 koupil jablonské zboží, r. 1429 obdržel zápis na Děvín. Právo to dal Kateřině, dceři své, a ta se vdala za Zdeňka z Valdšteina.

5. Vilém (1392—1432) držel napřed s Václavem Nístějku a od r. 1396 byl pánem na Zákupech. Zákupy mělo potom jeho potomstvo, ale prodány ještě před koncem XV. stol.

6. Jindřich seděl r. 1398 na Nístějce, ale okolo r. 1404 získal hrad Valdštýn. Ujav se poručenství nad strýcem Petrem Veselským vytištěn s něho. V l. 1414—19 byl purkrabímna Králové Hradci. Ok. r. 1436 prodal Valdštýn, r. 1438 byl přítomen korunováni krále Albrechta, prodal r. 1438 svou polovici Turnova a byl r. 1440 na sněmě pražském a sjezdě bolesl. kraje.

V 2. pol. XV. stol. žila z této pošlosti jediná větev Zákupských z V. Vilém (1392 až 1432), předek jejich, měl dva syny Viléma mladšího (1427—50) a Beneše (1450—58), kteří drželi Zákupy. Potomci jejich po prodání Zákup klesli v chudobu. K nim náležel bezpochyby Beneš, který měl r. 1491 Borovnici u Kostelce n. O. Na počátku XVI. stol. žil Jan Z. z V. († j. 1545), který seděl na Chomutičkách. Syn jeho Vladislav (1545—93) půhony na své děčínské strýce o číšnictví chtěl se domoci nějakých peněz. Po manž. Veronice ze Sovince zdědil dům v Ml. Boleslavi, který zadaroval r. 1593 Jednotě bratrské. Současně žili Mikuláš (1559) a Jan, jenž měl r. 1580 manství v Dřínově a r. 1591 seděl v Lovosicích (manž. Benigna z Eberka). Anna, snad dcera Vladislavova, vdána byla. za Václava Budovce († 1621). Od některého z nich pocházeli snad Čeňkové z V., kteří žili od XVII. stol. v Bydžově. Z tohoto rodu pocházel spisovatel J. Čeněk (v. t.). Za naší paměti byl Rudolf Č. z V. hospodářským ředitelem v Horažďovicích.

B. Pošlost Děčínská. Bratří Jan (1325 až 1366) a Beneš (1325—72) oddělili se od Vaňka bratra hrady Děčínem a Střekovem. Ok. r. 1350 rozdělili se zase, onen měl díl Děčína, tento díl Děčína a Střekov se Svadovem. Beneš (1370 starší, † 1372) zůstavil z manž. Anny z Potšteina syny Beneše (1371—76), Václava Bílého (1371—78) a Mikuláše (1374—76), kteří r. 1374 některé své vesnice prodali. Brzo potom rozdělili se tak, Že Václav dostal Střekov a ostatní dva polovici Děčína. Beneš koupiv díl bratrův prodal vše (1376) bratrancům svým, po čemž Mikuláš zakoupil se v Praze (1376). Jan zemřel před r. 1368 zůstaviv z manž. Anežky z Vlastibořic syny Jana Gasta a Jana († ca. 1388). Oba obdrželi r. 1370 s Benešem král. potvrzení na Děčín a koupili r. 1376 druhý díl Děčína. Ok. r. 1383 zemřeli: Gast i Václav Bílý, jenž byl nabyl také Tolšteina a Zákup. Tyto dostaly se vedle spolku učiněného synům n. Jana, nejv. purkrabě, Střekov pak se Svadovem Jankovi Děčínskému. Gast zůstavil syny Jana, Beneše a Václava. Václav odděliv se od bratra nabyl před r. 1401 hradu Blanska. Zemřel před r. 1407 zůstaviv vdovu Markétu. Jan byl r. 1385 a 1392 na výpravě v Uhrách a ujav Déčín a Střekov byl asi od.r. 1396 správcem Nové marky Braniborské, obdržel r. 1398 od krále Sigmunda čásť Braniborska zástavou a zastavil zase Kestřín markrabí Joštovi. R. 1400 vstoupil do panské jednoty proti králi Václavovi, ale zadluživ se byl nucen Střekov zastaviti (1400). Z toho vznikly nemalé nechuti. Prodav Střekov nadobro, vyměnil si jej za Syřevice a tyto o|>čt za hrad Vartu s Březnem. R. 1403 byl hejtmanem na Perně drže je zástavou (asi do r. 1406). Mezi tím vedl válku o Střekov. Zemřel ok. r. 1410. Synové jeho byli Sigmund (1407—38) a Jan (1426—54), ale vedle nich vyskytuje se Jan Blankštein (t. j. Blanský), jehož příbuzenství s nimi není zřejmé.

a) Jan Blankštein vyskytuje se od r. 1435 jako pán na Blansku, který před tím Sigmundovi a bratru jeho náležel. Býval v častých půtkách se Sasy hned od r. 1436 pomáhaje Děčínským, jež i podporoval proti Lužičanům. R. 1440 stal se hejtmanem litoměř. kraje. Druhý mír se Sasy učinil r. 1442 a pomáhal pak knížeti Bedřichovi. R. 1450 přidal se k jednotě Strakonické, ale r. 1452 byl zase v rozepřích se Sasy a sotva byv smířen opověděl jim r. 1453 zase a pokusil se ztéci Perno. R. 1455 byl v Prusích slouže Něm. řádu. Zemřel před r. 1472 zůstaviv vdovu Annu Berko vnu z Dube a dceru Kateřinu (manž. Albrechta z Kolovrat a z Krakovce).

b) Pošlost Březenská. Jan, mladší syn Janův a bratr Sigmundův, vyskytuje se od r. 1426 v častých jednáních se svým bratrem a pak se svými synovci. Za díl měl hrad Vartu s Březnem, což zdědil ok. r. 1454 syn jeho Jan mladší. Týž žil ještě r. 1476. Synové jeho byli Jiří (1465—77) a Sigmund (1466—77). Onen držel Březno, tento měl hrad Berštein a prodav jej, Libčeves. Sigmund měl z manž. Ofky Cardovny z Petrovic syny Václava, Jana a Sigmunda r. 1481 ještě nezletilé, avšak ti ok. r. 1483 pomřeli a Libčeves spadla na krále. Jiří měl syna Jana, který snad držel r. 1494 klášterství sázavské. Týž nabyl hradu Blanska (před r. 1518), také držel r. 1527 Ploskovice prodav t. r. Blansko (1529 starší). R. 1533 byl mincmistrem hor zlatých v král. Českém. Synové jeho byli Vilém (1518—43) a Jiřík. Onen měl po otci Svadov, který r. 1532 prodal (manž. Eliška z Martinic). Syn jeho Zdeněk měl v l. 1561—64 dvůr ve Veleni, který n. Vilém koupil. Právě v ten čas vyženil s Kateřinou Bezdružickou z Kolovrat polovici Buštěhradu. Po její smrti pojal druhou manž. Majdalénu z Kunovic, která měla Napajedly († j. 1583). Protože Bustěhrad prosoudil, zůstaly synům jeho Zdeňkovi a Janovi jen Napajedly. Onen zemřel před r. 1593, tento nedlouho potom odkázav Napajedly do rodu Roupovského. Současně se Zdeňkem žil Jindřich (1561—72), jenž byl pánem na Horních Královicích. Jeho snad syn byl Krištof, r. 1572 komtur v Lemberce a na Královicích, jenž držel r. 1586—89 dům v Táboře a pak dvůr Pravcovský tudíž. Zemřel asi r. 1591 nemaje dědicův.

c) Pošlost Děčínská. Sigmund (1407 až 1438), starší syn Janův, sedal od r. 1410 na soudě zemském. Děle se ok. r. 1413 s bratrem Janem dostal polovici Děčína a Svadov a dal Janovi druhou polovici s Vartou. Svadov prodal před r. 1414. R. 1419 postavil se rozhodně na stranu katolickou, začež obdržel od krále Sigmunda zápis na Louny. R. 1421 byl s Míšňany u Mostu, obléhal pak nový hrad Kalich, od něhož ujel před Pražany, taktéž odražen r. 1422 od Litoměřic. Obsadiv byčkovské zboží vystavěl tu hrad Pannu a dostal na ně r. 1422 zápis a jiný r. 1424 na Louny a Ústí n. L. Asi v ty časy obelstiv Mikuláše Chudého opanoval jeho hrad Hasištein a vydav jej dostal Vrabinec. Ok. r. 1425 zbrojil proti Lužičanům, ale učiniv mír obelstil r. 1426 po bitvě u Ústí Míšňany, že mu vydali Blansko, a přidal se zjevně k Čechům podobojí. Za to obelštěn od Jana z Ralska a uvězněn na Ralsku. R. 1427 válčil zase s Cardou, jehož zajal, a s Pražany a válčil r. 1420 s Míšňany. R. 1429 prodal své statky v Míšensku. Když r. 1433 Jan ml. Ralsko utracen, zdvihl se proti Lužičanům a učinil útok na Žitavu. Pro své bezpečí učinil r. 1435 spolek s knížaty saskými, ale zdvihl r. 1436 válku proti knížeti Bedřichovi, ve kteréž mu bratr Jan pomáhal. Mezitím koupil Milčany a jiná zboží a r. 1437 obdržel zápis na klášter Opatovice, ale přišel o Pannu. R. 1438 byl přítomen korunování krále Albrechta a táhl s ním k Táboru. Tu leže ukládal o krále zradou a proto jat a na Jindřichově Hradci hladem umořen. (Manž. 1. Markéta z Kekeřic 1422, 2. Anežka ze Šternberka ovd. Berková 1427; s touto vyženil věnné její právo na Lipém, Benešově a j. a hrad Litýš). Synové jeho Jindřich a Jan (1443 ml., 1454 starší) pokračovali ve válce s Lužičany; vedle toho učinil onen útok na Valečov, na němž pány zajal. R. 1440 učinil on, bratr jeho a Jan Blankštein mír s Lužičany. Jindřich seděl tehda na Lipém a bratr jeho na Děčíně. R. 1441 obnovil onen válku s Lužičany, ale učinil brzo mír. Za to bral r. 1442 okolo Jičína. Po obnovení válek vytáhli Lužičané r. 1442 a obléhali nový hrad nad Kamenicí. Ukončiv Jindřich r. 1443 válku se Sasy, opověděl Pražanům. Pro jeho loupeže zdvihl se proti němu lantfríd litoměřický i Lužičané a Pražané vyjeli onomu na pomoc. Jindfich mizí potom nadobro. Bratr jeho Jan vpadl r. 1448 s Jiřím Poděbradským do Prahy a držel věrně s jeho stranou i v potomních dobách. Od krále Ladislava obdržel majestát na děd. číšnictví. Byv od krále Jiří jmenován fojtem Horní Lužice zemřel 14. list. 1464 a pohřben v Budišíně (manž. 1. Kateřina z Donína, 2. Kateřina z Kunštátu, † 9. ún. 1480). Synové jeho Krištof (1465—89) a Sigmund (1465—1518) dostali od kr. Jiřího (1465) všechny nápady na Děčín a hrad Tolštein se Šluknovem odňatý odbojnému Berkovi a r. 1467 duchovní zboží lenešické. R. 1471 a 1477 se rozdělili tak, že onen dostal Tolštein, Ralsko a Rybnov, tento Děčín, Vrabinec, Kamenici, Ostrý a Žandov.

aa) Mladší pošlost Lipská a Kamenická. Sigmund byl nejv. číšníkem, jmenován r. 1490 fojtem Horní Lužice a ujal se téhož úřadu r. 1491. Na poddané své byl laskav a udělil jim svobody. Již r. 1504 nacházel se v závadách, r. 1507 stal se hejtmanem kníž. Opavského a Hlohovského. R. 1511 prodal Děčín, starodávné dědictví svého rodu, i s Kamenicí, Benešovem a Ostrým, hned potom složil fojtství a koupil si čtvrt zámku a města Lipého. Zemřel tu 20. pros. 1518 a pohřben v Děčíně (manž. 1. Eliška z Kunštátu, † 3. led. 1501, 2. od r. 1503 Hedvika kněžna Žehanská). Z první manželky narodili se mu synové Jan, Václav († 1502) a Jindřich († 1502). Jan oddav se stavu duchovnímu obdržel r. 1502 proboštství v Budišíně, ale zemřel již 12. bř. 1508. Otce přetrvali synové Krištof a Prokop, tuším, také z prvního manželství. Onen přijal od otce r. 1511 fojtstvi. Trápě se pro prodej Děčína chtěl jej zase koupiti penězi za fojtství strženými, ale prodání fojtství zmařeno kancléřem. R. 1517 učinil pouť ke sv. hrobu. Byl nejv. číšníkem a ujal čtvrtinu Lipého, kterou postoupil r. 1532 strýci Václavovi směnou za Litýš a Býčkovice. Zemřel 11. list. 1537 a pohřben v Kamenici. Byl neženat. Prokop koupil okolo r. 1535 Kamenici, dědil po bratrovi a držel do smrti zápisně Mělnický hrad. Byl nejv. číšníkem (od r. 1537) a zemřel r. 1541 (manž. Anna ze Sahlhausu, † 1556). Synové jeho Jindřich, Sigmund, Abraham (* 1530) a Jan byli pod poručenstvím mateře, od níž Mělník vyplacen. Máti jim koupila r. 1544 Dolní Libchavu. Po brzké smrti Sigmundově a matčině ujali ostatní Kamenici a Libchavu a koupili Zvířetice. Jindřich obdržel r. 1562 přísudek kom. soudu na úřad číšnický, o nějž jej poháněl Jindřich starší Březenský, držel s Abrahamem za díl Kamenici a oba přikoupili r. 1573 Krásnou Lípu s okolím. Jindřich zemřel 7. bř. 1604 (manž. Kateřina z Visu vd. 1577, † 27. kv. 1611). Abraham, jenž držel s bratrem Kamenici, zemřel 15. čce 1587 (manž. 1. Dorota Šlikovna, † 1576, 2. Kateřina z Kolovrat). Jan (1571) nejstarší držel Zvířetice za díl a zemřel, tušim, z bratří nejdříve. Potomstvo měl jediný Abraham, totiž syny Sigmunda a Jana. Onen ženil se s tetou Eliškou, která dědila Nový Zámek s Lipým a r. 1603 koupila Ronov a Radoušovský Újezd († 16. dub. 1604). Zboží toto měl děditi syn Abraham Jan, ale zemřel nedlouho po mateři, tak že všechna ta zboží spadla na otce. Když se r. 1605 s bratrem dělil, obdržel za díl Kamenici s Libchavou a pustil bratru Zvířetice. Zemřel 13. ún. 1608 (manž. 2. Eusebie Sezimovna z Ústí). Zboží jeho všechno i úřad číšnický spadly na bratra jeho Jana. Ten prodal r. 1608 Ronov a Stolinky, nabyl r. 1612 dílu Benešova, ale z nezkušenosti zavedl se tak, že soud zemský vyňal statky z jeho moci. I prodány r. 1614 Kamenice a Benešov. Janovi zůstaf jediný Nový Zámek sekvestrovaný. Zemřel 31. kv. 1617 (manž. Juliana z V.). Protože dědicův neměl, spadl Nový Zámek na Jana Jiřího.

bb) Starší pošlost Rybnovská a Lipská. Krištof prodav r. 1471 Tolštein a Šluknov knížatům saským obýval na Děvíně a koupiv ok. r. 1480 Jestřebí prodal r. 1481 Ralsko. Zemřel nedlouho po r. 1489 (manž. Alena z Čečelic). Synové jeho byli Jan (1496 až 1543), Sigmund a Václav. Při dělení jich (asi r. 1503) dostal Jan Vartemberk, Sigmund Jestřebí a Václav Rybnov a Loukovec. Sigmund zemřel záhy a statek jeho spadl na Václava.

aaa) Větev Novozámecká. Václav prodal r. 1504 Loukovec a držel pak Rybnov s Jestřebím. R. 1532 získal čtvrť zámku a města Lipého směnou za Býčkovice, r. 1537 koupil Krupku, asi v ty časy Chudý Hrádek a druhou čtvrť Lipého. Stavovského odporu r. 1546—47 zúčastnil se a proto pokutován r. 1547 tak, že Krupku propadl a ostatní zboží, na němž si postavil zámek Vítkovec, v manství uvedl. Zemřel ok. r. 1552 zůstaviv z manž. Kateřiny z Hungrkoštu syny Jana a Krištofa nezletilé; máti jim získala ještě čtvrt města Lipého (vdala se po druhé za Adama Berku z Dubé). Jan byl sám pánem na Novém Zámku, kterýž postaven na starém panství rybnovském, a dědil se sestrami Bezděz po mateři. R. 1575 mu Nový Zámek z manství propuštěn. R. 1592 přikoupil několik vesnic. Zemřel 3. led. 1595; jediný jeho syn Adam (z manž. Barbory z Lobkovic) následoval ho v témž měsíci a Nový Zámek spadl na Elišku, dceru Janovu a sestru. Adamovu, a tím na pošlost aa).

bbb) Pošlost Rohozecká. Jan prodal r. 1504 Vartemberk a nabyl potom Dubu, a asi ok. r. 1510 Děvína s Ralskem. Tyto prodal zase r. 1516, koupil pak r. 1519 Hostinný, jejž r. 1521 prodal, zdědil pak s bratrem po mateři Malešov a Tečeněves, získal r. 1522 Žebrák a Točník. Byl pak v 1. 1523 až 1525 a 1528—42 nejv. purkrabím. Převzav mateřské statky postoupil r. 1528 Tečeněves směnou za Zvířetice, obdržel t. r. nápad na. klášter Hradiště, jehož r. 1530 nabyl. Potom prodal r. 1534 Točník a koupil r. 1538 Malou Skálu, r. 1540 Fridštein. Zemřel 2. říj. 1543 (manž. Veronika z Leskovce, † 1537). Syn jeho Adam účasten byl r. 1546 stavovské vzpoury a propadl proto Dub a Skálu s Rohozcem, Turnovem a Fridšteinem a podržel jen Zvířetice, a ty jako manství, a Hradiště. R. 1556 propuštěny mu z manství Zvířetice, jež hned prodal, a postoupiv králi Hradiště obdržel zase Rohozec a Skály, jež měl poddati v manství. Zemřel ok. r. 1564 (manž. 1. Majdaléna z Kolovrat, † 1540, 2. Sibyla Šlikovna, 3. Alena z Martinic). Synové jeho rozdělili se tak, že Jan starší dostal Přepere, Krištof Rohozec, Karel Skálu a Jaroslav Svijany. Jan (* 1538) zemřel ok. r. 1571 nemaje dědicův a statek jeho spadl na bratří (manž. Kryzelda z Dube ovd. Čabelická). Krištof (* 1539) zemřel 20. ún. 1684 zůstaviv z manž. Elišky purkr. z Donína jediného syna Adama († 1586), po němž Rohozec spadl na mateř. Karel (* 1553) nabyl zase Rohozce, jehož Jaroslav na Elišce se dosoudil (1593), byl kr. radou, hejtmanem krajským a zemřel po r. 1608. (Vdova Kateřina z Mansfelda postoupila r. 1628 věna svého na Rohozci knížeti Fridlandskému a zemřela r. 1634 v Žitavě). Jaroslav (* 1568, † 1602) zapsal Svijany (1600) manželce své Anně Kateřině ze Smiřic a s ní je vyženil druhý manžel Jáchym Ondřej Šlik. Po Karlovi zůstali (mimo čtyři dcery) synové Jan Jiří a Ota Jindřich. Při dělení (1613) dostal onen Rohozec a Zbiroh, tento Skálu a Přepeře. Ota prodal r. 1616 celý svůj díl a koupil r. 1616 Tuchoměřice, jež prodal r. 1621 jesuitům. Po smrti své první manž. Doroty Boryňky ze Lhoty unesl Elišku Kateřinu Smiřickou uvězněnou na Kumburce a oddav se s ní uvazoval se v poručenství nad statky Smiřickými (1620). Tim se stal příčinou mnohých ústrkův a výbuchu Jičinského. (Viz Smiřický, str. 515). Za povstání byl skutečně činným a odjel ke konci r. 1620 do Míšně, kdež získal perdon knížete saského. Proto viny osvobozen koupil si z konfiskace (1622) statek Markvartice. Jsa »hlava divoká a života rozmařilého« dřel poddané nelítostně, až od nich 29. říj. 1626 na zámku markvartickém (Červ. dvoře) zavražděn. (Viz Bílk. Reform. 122 a list arch. roudnického B 223). Jan Jiří ujal r. 1617 Nový Zámek, jenž bratřím od císaře postoupen. Dal se od stavův (1619) potřebovati k rozličným kommissím, mustroval lid, který táhl k Vídni. Z toho byl r. 1622 viněn, ale za větší se mu pokládalo, že falckraběte volil a při korunování jako nejv. číšník (1617—22) přisluhoval. Proto hned r. 1621 statek jeho všechen zabrán a r. 1622 všeho odsouzen. Všechny přímluvy zvláště falckraběte Volfganga Sulzbašského (s jehož sestrou Sabinou se oženil) byly marné. Ujev do Sas spatřil svou vlasť ještě jednou (1631). Zemřel neznámého roku náhle, vypiv prý pohár vína na zdar a vyzdvižení České koruny. Skrovné jeho jmění a rodinné paměti zabral kurfiršt braniborský. Staré ty listy dostaly, se z Berlína výměnou do našeho musea. Úřad číšnický dostal se r. 1627 rodu Slavatovskému a erbem obdařeni Odkolkové a Valdšteinové. Sčk.