z Donína, purkrabí z D., starožitná rodina panská, posud kvetoucí, kteráž také mívala statky v Čechách a tu ke znamenitějším rodům se počítala. Erb: dvoje jelení parohy křížem přeložené (prvotně stříbrné) na modrém štítě, nad helmou panna pod korunou oběma rukama za jelení parohy se držící (vyobr. č. 1204.). Příjmení své měli po hradu Doníně (v. t.), na němž byl purkrabí v l. 1152—80 Jindřich z Rotova, předek jejich. Skrze pravnuky jeho Jindřicha (III., 1239-73) a Otu (II., 1256-87) založeny hlavní dvě pošlosti, od onoho starší, která se rozdělila na větve slezsko-pruskou (posud kvetoucí), grabšteinskou (vymř. 1609) a lužickou (vymř. 1623), od tohoto pošlost česká (vymř. 1642).
A. Pošlost grabšteinská. Jindřich III. odevzdal r. 1256 purkrabství donínské bratru svému a stal se potom pánem na hradě Grabšteině u Chrastavý, který drželi potom synové jeho Jaroslav (1288 — 1317), Jindřich a Heřman společně. Jaroslav měl několik synů, z nichž tři Jindřich, Jan a Václav vládli na Grabšteině, kdežto Ota, bratr jejich, usadil se v Kladsku a tu statky držel. Jan postavil r. 1347 nový hrad Roimund. Všichni měli potomky; Jindřichovi synové byli Čeněk (1356—95, s počátku farář ve Hrádku), Jindřich (1357—99), Vilém (1357 až 1421) a Jan (1357—64), kteří se asi r. 1357 od svých strýcův oddělili, držíce společně Grabštein. Z těch děti měl jediný Jindřich, totiž syny Albrechta (1393—1419) a Jindřicha (1395—99) a dceru Markétu (manž. Jan z Ralska). Albrechtův syn Jindřich zemřel r. 1428, zůstaviv nezletilého syna Jana, pročež se uvázali ve statek jeho strýci Václav, vnuk Václava již řečeného, jenž ujal Grabštein, a Bernart, syn téhož Václava, jenž ujal Falkenberk. Z Grabšteina vypudil Václava Mikuláš z Kaišperka, jenž byl ženat s Janovou sestrou, a Grahštein měnil potom majitele své rychle, až konečně zase dobyt od Zikmunda z Vartemberka. Tento smluvil se s Janem, pravým dědicem, tak, že prodali Grabštein Hlaváčovi z D., synu Bernartovu (1437); avšak r. 1439 vyměnil si jej od něho Václav a stal se po druhé pánem na Grabšteině, odkudž vedl války s Lužičany a s pány z Bibršteina. Smířil se s nimi teprve po r. 1450, když byl hrad Grabštein od Lužičanů dobyt, a r. 1467 spojil se s nimi proti Jiříkovi Poděbradskému. Zemřel asi r. 1471, zůstaviv kromě dcery Anny (manž. Albrecht Berka z Dubé) syny Jana († 1491) a Mikuláše, kteří přestoupili r. 1471 na stranu krále Vladislava. Mikuláš ujav Grabštein po smrti bratrově, zemřel r. 1540, zůstaviv z manž. Lidmily z Leskovce syny Albrechta, Jana, Jaroslava, Václava, Bedřicha a Kryštofa, kteří Grabštein pro dluhy udrželi nemohli, pročež 1562 prodán. Jan († 1592) seděl v Ullersdorfu a zůstavil z manž. Kateřiny ze Štěpnic jedinou dceru Lidmilu (vd. Kordulovou), Jaroslav dostal se skrze manž. svou Anežku Kurcpachovnu z Trachemberka ve spoludržení Lemberka, Václav držel Suchou a zemřel neženat jako i ostatní dva, z nichž Kryštof († 1565) bydlíval v Englšpurce. Nejstarší z nich Albrecht († 1570) zůstavil z manž. Anny Šenkovny z Tautenberka kromě dcer Justiny a Elišky tři syny. Nejstarší z nich Karel ujal po otci Suchou, již zase prodal (1575), a držel pak statek Choteč, koupený od sestry Elišky (nejprve Vartemberkové, pak Hofmanové a konečně Černhauzové), kterýž po něm zdědila sestra Justina. Manž. jeho Barbora z D. držela Mladějov. Na nich pošlost tato asi r. 1609 přestala. Nedlouho potom vymřela také větev její, pošlost Mužákovská, která měla statky v Lužici. —
B) Pošlost česká. Po Otovi II. (1256-87) následovali v držení Donína syn Ota III. (1287—1321), syn tohoto Ota řečený Heide (1321—1336) synové tohoto Bedřich (1336—47) a Ota Heide (1347—85) a konečně synové tohoto Oty, Ota Heide († 1415) a Ješek. Tento poslední byl také kr. hejtmanem na Kameni Král., což bylo příčinou, že tento hrad ztracen. Neboť když markrabě Vilém Donína dobyl, pronásledován jest Ježek na Kámen, kterýž nedlouho potom také dobyt. Náhradou za ztracený Kámen dostal Hlinnou, Plchov a Třiskolupy. Z manž. své Kateřiny z Veidy zůstavil syny Mikuláše a Jeska, kteří zůstali v Míšni. Ježkův syn Bedřich přestoupil do Čech kdež bojoval r. 1429 na straně katolické a zdědiv ves Řevničov, sloužil králové Elišce a účastnil se r. 1447 dobrodružného tažení Čechů do Němec a r. 1450 války proti Sasům. Nabyl hradu Vildšteina a oženiv se s bohatou dědičkou Barborou z Lochovic, položil tím základ k pozdějšímu blahobytu svých potomkův. Zemřel r. 1457. Skrze syny jeho Ješka a Bořivoje přišlo k rozvětvení na dvě pošlosti: benátskou a újezdeckou.
a) Pošlost benátská. Ješek zdědil s bratrem po dědu hrad Okoř a ostatní zboží rodu Lochovského Při dělení s ním obdržel Vildštein a některé statky při Praze. Skrze manželku svou Kateřinu ze Stráže dostal se v držení hradu Stráže. Syn jeho Bedřich (* 1486 — † 1547) prodal Vildštein, Stráž a k vůli jednotě Českých bratří, k níž se s celou duší přivinul, usadil se v Boleslavsko napřed na Valečově (asi 1500), pak na Kostomlatech (1509) a přikoupil některé statky v okolí Nymburka. Později získal hrad Dražice a město Benátky, ve kterém (1526) založen nový zámek, odtud hlavní sídlo této pošlosti. Z dvojího manželství (1. s Johankou z Valdšteina, 2. s Annou z Harasova) měl 24 dětí, z nichž ho přečkalo jen 6. Nejstarší syn jeho Bořivoj měl nemalé účastenství v bouřích r. 1547, pro které dán byl do vězení a pokutován na statcích; ztratil Kostomlaty a seděl potom na Tuchorazi, statku manž. své Elišky z Landšteina († 1576) a na Žehušicích, které r. 1564 koupil. Zemřel r. 1571. Tuchoraz se dostala 5 jeho dcerám, které ji prodaly. Synové Adam († 1586) a Jan uvázali se v Žehušice, které se po smrti Janově († 1590) mladším jeho bratřím Jindřichovi a Václavovi († 1594) dostaly. Onen (řečený mladší) ujal Žehušice, jež r. 1593 prodal a dostal se skrze manž. Genovefu Boskovskou z Lichtenšteina v držení Sokolnic na Moravě a když je prodal, koupil Kunštát; později opustiv manželku seděl na Mikulovicích († 1603). Poněvadž po Janovi a Václavovi jen dcery zůstaly a bratří jejich dědiců neměli, vymřela tato větev. Jan bratr Bořivojův dostal při dělení Charvatce a Pečice, což oboje 1554—55 prodal, a pak dostal se s manž. Kateřinou Křneckou z Ronova v držení Kuncperka. Bratr jeho Jindřich seděl na Benátkách a dědil po bratru Kuncperk, kterýž r. 1569 prodal. Roku 1566 vytáhl proti Turkům a † 1597. Jeho a Elišky ze Šternberka synové Ferdinand, Vratislav, Jaroslav, Jan a Jindřich (šestý Ladislav † v Uhrách asi r. 1598) prodali Benátky (1599) císaři Rudolfovi. Ferdinand byl 1603—10 presidentem nad appellacími, 1609 až 1610 sudím dvorským, též nejv. hofmistrem a měl platné účastenství při jednáních r. 1608. R. 1609 koupil Rataje a skrze manž. Markétu Trčkovnu z Lípy dostal se v držení Chrasti († 1611). Bratr jeho Vratislav držel od r. 1594 Lemberk a od r. 1604 Valtinov, byl rytířem řádu sv. Jana a vypraven r. 1604 do Persie jako posel císařský. Valtinov dědil po něm bratr jeho Jan, který prý mnoho cestoval po Itálii a † 1620. Bratr jeho Jaroslav byl opatem v Nové Celli. Žádný z nich neměl potomků, tak že pošlost benátská r. 1620 na dobro vymřela. —
b) Pošlost újezdecká. Bořivoj, jenž obdržel r. 1476 za díl Okoř, Lopatu, Roztoky a zboží od Křivoklátu zastavené, zůstavil z manželky Johanky z Veitmile syna Jana, jenž od r. 1508 často se vyskytuje v jednáních veřejných a soukromých. R. 1518 prodal Okoř a koupil za to Újezdec. Z manž. Anny ze Svojšína měl 14 dětí, z nichž některé v mládí pomřely. Kromě dcery Johanky († 1571, manžel Václav Krajíř) přečkali ho Kamil, Václav, Vít († 1555 v Alexandrii), Bedřich a Jan. Tento poslední vyprodal se z Čech (1563) a přestěhoval se do Bavor († 1582); ostatní tři rozdělili se r. 1558. Kamil, jenž měl za díl Újezdec, zemř 1562 neženat. Bratr jeho Václav podědiv ho, držel také Vinoř a zplodil s Eliškou Bezdružickou z Kolovrat 10 dětí († 1598/99). Syn jeho Bedřich byl JMC. radou, sedal na soudě zemském a přestoupil (1608) k víře katolické. Znám jest pro cesty, které konal a popsal (viz Č. Č. M. 1843 a »Lumír« 1858, IV., 660). První cestu vykonal (1588—91) s bratrem Janem Vladislavem do Rakous a Uher, na druhé (1592—93) cestoval s otcem a bratrem po Německu, třetí byla do Italie (1593—94), čtvrtá do Moravy (1595) a na pátou (1607—08) do Loretta vydal se po smrti manž. své Ižaldy z Martinic. Cestami těmi se zavedl tak, že prodal r. 1611 Újezdec a zemřel r. 1634 v chudobě. Bratr jeho Jan Vladislav zemřel r. 1594 ve Florencii, druzí dva Vladislav a Ota súčastnili se povstání, pročež propadli statek svůj Lemberk a ujeli do ciziny. Onen byl r. 1642 u Mužákova od vojáků zavražděn, tento žil s manželkou Kateřinou Voděradskou z Hrušová v Drážďanech († 1640). Jimi pošlost tato vymřela. —
C) Slezská pošlost pocházela od Mikuláše (1289), syna Jindřichova a dělila se na několik větví. Paměti hodní pro nás jsou: Kryštof, kterýž zdědil po Barboře sestře své (a vdově po Karlovi) Valtinov a jiné statky, kteréž odkázal (1618) strýci svému Kunrátovi, který je r. 1623 propadl. Abraham († 1613) konal v mládí velké cesty do zemí východních, bojoval v Uhrách, byl poslán jako císařský posel do Moskvy a Polska, stal se r. 1611 presidentem komory české. Koupil Wartenberg ve Slezsku, z něhož učinil panství nápadní pro rod Donínský (1600). Syn jeho Karel Hanybal (* 1588) byl pán sice učený, ale povahy prchlivé a udatný bojovník. Vychován jsa ve víře katolické, zůstal věrným Ferdinandovi II., činně a skutečně se věcí jeho zastával a pověstným se stal r. 1628 pro násilné obracování na víru katolickou. Býval presidentem slezské komory a zemřel r. 1633 v Praze. Bratr jeho Jindřich sloužil jako voják napřed králi španěl, potom císaři; byl soudcem zemským v Čechách a c. k. naříz. nejvyšším. Skrze manž. Annu Marii vejvodovnu z Moldavy (dědičku po pověstném Huertovi) dostal se v držení Vilhartic, Milčína a Neustupova, a získal z konfiskace panství solnické, kteréž po smrti jeho († 1651) manž. jeho zdědila. Pošlost tato vyhynula r. 1711 druhým Karlem Hanybalem, vnukem prvního. —
D) Pruská pošlost, jež se oddělila od slezské, rozdělila se na několik větví, z nichž jedna se usadila ve Švédsku (vymř. r. 1820). Z této poslední pocházel Kryštof Delphicus (tak řečený od rodiště Delftu (* 1628 — † 1668), jenž konal od r. 1651 platné služby koruně švédské a r. 1668 podepsal spolek tří mocností. Z ostatních jsou znamenitější: Jetřich (* 1580) proslul jako bojovník na straně protestantské a zemřel (1620) po ráně, kterouž dostal u Rakovníka, Alexander († 1728) bojoval v pruských službách, Kryštof († 1733) též sloužil ve vojště a účasten byl mnohých bojův a vydal paměti o vládě a dvoru krále Bedřicha I. Kryštof († 1762) vyznamenal se v l. 1757—59 v bojích se Švédy a Rusy, když však opominul na tyto za vhodné chvíle útok učiniti, odvolán jest z vojny. Bedřich Ferdinand († 1859) vyznamenal se v bojích 1812—15. V Prusku žijí posud dvě větve. Patří jim tak zv. hrabství donínské, které bylo r. 1840 z 5 statků utvořeno a skrze krále pruského tímto pojmenováním vysazeno. (O vymřelých větvích rodu tohoto vydal spis Siegmar hr. z D. v Berlíně r. 1876 pode jménem: Aufzeichnungen über die erloschenen Linien der Familie Dohna, jenž
do obchodu nepřišel).
Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Donína