Ottův slovník naučný/Zápůrčí žaloba

Ottův slovník naučný
Zápůjčka	Zápůrčí žaloba	Zápustka

Údaje o textu
Titulek:	Zápůrčí žaloba
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 442. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Negatorní žaloba

Zápůrčí žaloba (actio negatoria) slouží k ochraně práva vlastnického proti rušení jeho jiným způsobem než zadržováním věci. Při tom jest jednostejné, zda rušitel osobuje si právo služebnosti či neosobuje, ano není ani nutno, aby rušebný čin byl i jen faktickým výkonem obsahu některé služebnosti. Nejčastěji tomu tak ovšem bude, a tím se vysvětluje, že rak. obč. zák. v § 523 po vzoru římských pramenů právních (L 2 pr. D si serv. 8, 5) označuje z. ž-bu ne zcela přesně jako žalobu o služebnost. Ve sporu tomto domáhá se žalobce, aby bylo uznáno, že žalovanému nepřísluší právo jej (žalobce) omezující, dále aby stav odporující vlastnickému právu žalobcovu byl odstraněn a aby mu byla nahrazena vzešlá snad škoda, ač-li ji žalovaný zavinil. V právě římském mohlo býti též žádáno, aby žalovaný dal žalobci jistotu, že činu rušebného příště opakovati nebude (cautio de non amplius turbando). Žalobci náleží ve sporu jen důkaz o právě vlastnickém a rušebném čině, ne též, že žalovaný nebyl oprávněn jej ve svobodě vlastnické omezovati (§ 523 rak. obč. z.); namítá-li odpůrce své právo k tomu, jest na něm, aby je dokázal. J.V.