Věnná města česká (dotales civitates reginarum Bohemiae, königl. Leibgedingstädte) jsou v Čechách královská města, nad nimiž panství s důchody bylo postupováno králi českými za věno (contrados, dotalitium) ovdovělém královnám českým po čas jejich vdovství a jež dostávala se též v zástavní držbu za věno i panujícím královnám, když ovdovělých královen nebylo. Nebylo-li vůbec žádné královny ani panující ani ovdovělé, města ta spadla zpět na krále a byla jako jiná města královská spravována král. podkomořím a úředníky jemu podřízenými. První zprávy o věnování měst královnám máme z doby krále Václava II., jenž druhé manželce Alžbětě (v. t.) zapsal 20.000 hřiven stříbra na městech Hradci nad Labem, Chrudimi, Vysokém Mýtě, Poličce i Jaroměři, což i druhý manžel její Rudolf r. 1307 uznal, zástavní summu na 40.000 povýšiv. Alžběta tato Polská č. Rejčka († 1335) ovdověvši usadila se v Hradci a zvala se odtud královnou Hradeckou. Současně panující královna Eliška pokládala Mělník za své sídlo a též Anna, druhá manželka krále Karla IV. († 1363), jej držela. R. 1363 císař Karel IV. šest věnných měst zastavil u věně (in verum dotalicium) čtvrté své manželce Alžbětě Pomořanské se všemi právy a důchody do života, ale s výhradou, kdyby se po smrti jeho po druhé provdala, že má nástupce jeho vyplatiti ji 6000 kop gr., načež povinna bude v. m. mu postoupiti. Alžběta po smrti Karla IV. r. 1378 vyvolila si Hradec za sídlo a zde také r. 1393 zemřela. Po smrti její města ta dostala se opět pod správu král. podkomořího a kr. Václav IV. r. 1396 ustanovil, kdyby v. m. přišla opět do věnné zástavy, že podkomoří královnin má v nich vykonávati soudní pravomoc a jiná práva toliko v těch rozměrech, jako to král. podkomořímu v královských městech přísluší a že žádná královna nemá v. m. bez svolení krále dále zastavovati. Když pak manželka kr. Václava IV. Žofie r. 1400 je korunována, tu král zapsal jí důchody z těchto šesti měst, k nimž ještě Trutnov a Králové Dvůr přišel, a královna ujavši se panství nad nimi, jmenovala jim zvláštního podkomořího a hofrychtéře. Král. podkomoří Huler utrpěv tím značnou újmu na svých příjmech hájil práva svého úřadu k městům věnným, tvrdě, že teprve po ovdovění mají královně býti postoupena. Ale soud zemský asi r. 1401 vydal nalez, Že »králová hned muože svého podkomořího saditi a míti a podkomoří královský nemá nic jejim městuom rozkazovati«. Potom r. 1412 kr. Václav IV. připsal manželce své Žofii k prvnější summě zástavní nově 100.000 zl. uher. a bratr jeho Sigmund jakožto dědic a čekanec koruny české to potvrdil. Žofie zemřela r. 1425, ale již r. 1420 v. m. dostala se do rukou husitských a teprve v únoru 1437 císař Sigmund zapsal je zase manželce své Barboře za věno, jež sobě za sídlo zvolila Mělník. Po její smrti r. 1461 v. m. spravována jsou král. podkomořím do r. 1468, kdy panství nad nimi ujala se manželka krále Jiřího Johanna, zůstavši v držení jich do smrti r. 1476. Manželka kr. Vladislava Anna († 1606), nebyvši v Čechách korunována, neujala se panství nad nimi. Teprve manželka kr. Ludvíka Marie Rakouská († 1668), jsouc r. 1622 v Praze korunována, uvázala se v jich držení »u věně« a od té doby jsou v. m. odděleně od ostatních královských měst spravována zvláštním podkomořím královniným, i když nebylo královny, jež by panství nad nimi byla mohla obdržeti. Stalo se tak zejména po r. 1603, kdy zemřela Marie, vdova po císaři Maximiliánovi II., a kdy v. m. přes to zůstala ve správě zvláštního úřadu podkomořského věnných měst. Za této císařovny přišel k věnným městům r. 1569 Nový Bydžov, když panství bydžovské spadlo po smrti Henyka z Valdšteina r. 1567 na král. komoru a když Bydžovští ve srozumění s císařovnou je zakoupili. Naproti tomu města Mělník a Trutnov během XVI. stol. dostávala se do soukromých zástav. Sněm r. 1614 povolil na vyplacení Mělníka ze zástavy pro Annu, manželku kr. Matyáše II., 16.000 kop, ale r. 1623 císař Ferdinand II. zapsal jej opětně Vilému hr. Slavatovi a teprve r. 1628 za pomoci sněmu jej vyplatil pro manželku svou Eleonoru. Trutnov pak r. 1590 se svolením královny zastaven na čas císařem Rudolfem II. Jáchymovi z Kolovrat. Stalo se tak vlastně proti zněni zřízení zemských z r. 1549 čl. A 40 a z r. 1564 čl. A 26, podle kterých »královna česká žádná, první ani která ještě potom bude, nemá moci věna svého preč dávati ani zapisovati, než má toho věna do své živnosti užívati a po smrti každé má to zase k koruně připadnouti. A jestliže by která co komu zapsala neb dala, nemá to dáni ani zapsáni žádné moci míti«. Po smrti císařovny Eleonory r. 1655 panství věnných měst přešlo na třetí manželku Ferdinanda III. Marii Eleonoru († 1686) a po ní následovaly v panství tom manželka Leopolda I. Eleonora († 1720), manželka Karla VI. Alžběta Kristina († 1760), královna Marie Terezie († 1780), manželka Leopolda II. Marie Ludovika († 1792), druhá manželka císaře Františka I. Marie Terezie († 1807), jakož i další dvě manželky téhož císaře Marie Ludovika († 1816) a Karolina († 1836), a konečně manželka císaře Ferdinanda V. Marie Anna Pia od r. 1835. Ovšem za těchto posledních císařoven a královen ústavní a právní poměry věnných měst velmi se změnily, následkem čehož královna a její podkomoří o většina práv vrchnostenských nad městy přišli. Císařovna Eleonora v resoluci z 23. srpna 1651 upravila nově platy, jež v. m. odváděla do její dvorní pokladny. Ustanovila, že mají platiti šosovně Králové Hradec 263 kop, Chrudim 255, Trutnov 240, Vysoké Mýto a Polička 200, Jaroměř, Králové Dvůr a Mělník 160 kop a Bydžov 100 kop. V témže poměru byl vyměřen také plat podkomořímu a hofrychtéři. Z r. 1714 zachoval se zajímavý spis o ústavě věnných měst v Čechách (v Cerroniho sbírce Brněnské II. č. 82), jejž nejspíše tehdejší podkomoří královnin z vyššího nařízení sepsal. V něm se dovozuje, že v. m. náležejí ke statkům a důchodům korunním, nad nimiž královně nenáleží dědičné panství, nýbrž toliko »ususfructus quibusdam juribus stipatus« po čas života jejího za tím účelem, aby měla zabezpečeny za vdovství residenci a výživu. Proto nemůže města zastaviti neb odciziti od koruny, leč se svolením krále a stavů. Proto také měšťané skládají přísahu věrnosti jí i králi. Do r. 1627 měla právo k městům věnným toliko korunovaná královna, jak i Stránský tvrdí, ale od vydání Obnoveného zřízení zemského je podle mínění spisovatelova korunovace »pouhou solenitou ku cti boží a hlavy korunované, jakož i k potěšení poddaných« a není způsobilá udělovati více neb méně práv. Uznává však, že královna nesmí odděliti v. m. »a corpore reipublicae Boemiae«, nýbrž že musí je zůstaviti při koruně, tak aby byla s ostatními městy královskými zcela na rovno postavena (quoad leges, judicia, politiam, jurisdictionem, contributiones et alia onera publica). Podkomořímu věnných měst vydala pak císařovna Alžběta Kristina 18. pros. 1733 instrukci, kterou se mu zabezpečovala ještě rozsáhlá pravomoc ve věcech soudních, správních, finančních a hospodářských nad věnnými městy; ale když následkem reforem teresianských a josefínských hlavní čásť této působnosti přešla na nové úřady a soudy státní, úřad podkomořího věnných měst spojen je 31. led. 1834 s úřadem král. podkomořího v spojený podkomořský úřad zemský, jenž r. 1849 byl zrušen. Podle pojednání V. Křížka v »Perlách českých« v. m. odváděla královnám českým dříve o vánocích a velikonocích dary, Mělník víno, Králové Hradec bažanty, Králové Dvůr mřínky, Jaroměř lososy, Bydžov raky, Vys. Mýto pstruhy, Chrudim pšenici, Polička oves a Trutnov plátno, a města ta podnes platí šošovné do úřadů berních. Rovněž vykonávají v nich královny české, posledně císařovna Alžběta († 1898), některá práva, na př. právo patronátní ke kostelům. JČ.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Královské věnné město