Ottův slovník naučný/Vypinač

Ottův slovník naučný
Výpažná trouba	Vypinač	Výpis

Údaje o textu
Titulek:	Vypinač
Autor:	Bořivoj Brož
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 45-47. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vypínač

Vypinač (angl. switch, fr. interrupteur, něm. Ausschalter) v elektrotechnice přístroj, zařízení, jímž se spojuje a přerušuje elektrický proud. Vypíná-li se jím proud v jednom drátě vedeni, sluje jednopólový, ve dvou drátech (u dvojvodiče) dvojpólový, ve třech drátech (u třívodiče) třípólový. Jest buď ruční, uvádí-li se v činnost rukou, neb automatický (proud sám jej vypne). V obou případech, děje-li se vypínání pod proudem, třeba dbáti co možná, by se zamezilo vytvoření jiskry a tím předešlo vytvoření světelného oblouku, neboť tento doteky opaluje a v. brzo zničí, ano může i způsobiti vzájemné svaření míst dotekových. Tomu se zabrání: rychlým přerušením, vypětím, současným přerušením doteků na několika místech, zvětšením plochy v místě přerušení, vhodným použitím kondensátorův a indukčních cívek. Na každém dobrém v-i žádá se: 1. plocha doteková tak veliká, aby připadlo na 1 amper 5—10 mm²; 2. rychlé přerušení; 3. umístěni jednotlivých jeho součástí na isolační ohnivzdorné podložce; 4. možnost rychlého poznání, zda v. je zapiat či vypiat.

Vyobr. č. 4716 podává zařízení žárovkového v-e jednopólového, krabicového. Na porculánovém podstavci přišroubovány jsou kovové doteky a, b, k nimž jsou při pojeny konce přívodného drátu. Otáčením rukojeti c z tvrzené gummy zavede se v dotek péro na zpodku rukojeti umístěné s kontakty a b a tak spojí vodivě oba konce přívodného drátu. Otvory d slouží k přišroubování v-e na podkladnou stěnu. Celý v. uzavře se víkem tak, že jen isolační rukojeť, kohoutek vyčnívá. Obyčejně bývají nejnověji tyto v-e zařízeny tak, že možno otáčeti toliko jedním směrem a střídavě tak zapínati neb vypínati. Pro ložnice bývají v-e tyto se šnůrou.

Pro větší intensity vyrábějí se v-e tvaru vyznačeného ve vyobr. 4717. Přívodný drát připojí se do svorky 1, 2. Po zapětí pojistky i pod šroub d proud převede se do silného měděného péra e a podobně do f. Pákou a s isolační rukojetí pomocí nosu b vtlačí se kovový nůž mezi péra e f. Zároveň otáčením nože n napíná se druhým jeho koncem silné ocelové péro p, jemuž pak při zapětí odporuje tření nože mezi dotekovými péry. Při vypínání narazí otáčením páky a druhý nos její c na rameno nože n s pérem spojené, vymaňuje jej z doteku a silně napiaté péro p urychlí pak přerušení. V. takový sluje pak momentní.

Vyobr. č. 4718 ukazuje zařízení dvojpólového v-e momentního, vyobr. č. 4719 v. pro vlhké místnosti neb venkovské vedení. Dráty přívodné, péra doteková umístěny jsou na porculánovém isolátoru zvonkovém.

Č. 4720. Vypinač se vzduchovým zhasinačem.

Vyobr. č. 4720 podává zařízení v-e se vzduchovým zhasinačem jisker. Vypětím páky v-e uvede se v pohyb píst vzduchové pumpy a zhuštěný vzduch proudí kuželovitým otvorem a do místa, kde jiskra se vytvořuje. Místo vzduchového zhasínače užívá se zhasinače elektromagnetického, cívky to se železným jádrem, jež, prochází-li jí proud, stává se magnetickým, odpuzujíc oblouček světelný při vypětí povstalý, poněvadž tento jest elektrický.

Vyobraz. čís. 4721 podává zařízení v-e systému Bertram pro vysoké napětí. Dráty přivádějící proud připojeny jsou do svorek a b, které obě mají doteková péra pro nůž v-e c d. Vedle doteků b a c jsou ještě uhlíkové doteky u u a přerušovač jisker m n ve tvaru mosazných tyčí. Je-li rukojeť pákového mechanismu v poloze o, jsou kontakty b c u m n přerušeny, kontakt d jest však ještě ve styku s dotekovými pásy a. Proud je tedy přerušen. Otočí-li se páka do polohy 1, opustí i d pás c; v poloze 2 je proud zapiat. Uhlíkové doteky u u jsou parallelně zapiaty s doteky b c a přeruší proud teprve, když doteky kovové b c byly již od sebe se vzdálily. Tím dosáhne se, že povstane jiskra toliko mezi doteky uhlíkovými. Jen tyto se opalují, jejich výměna je však snadná a levná. Mosazné dráty slouží též za rychlé přerušení povstalé jiskry, neboť vzdalováním od sebe prodlužují světelný oblouček až tento se přetrhne. Oteplením vzduchu pohybuje se též světelný oblouček sám směrem nahoru a urychluje tím přerušení. Zhasínání jisker provádí se též tím způsobem, že dá se jiskře vzniknouti v rouře, tím povstane v dutině její průvan, jenž jiskru zhasne. Automatické v-e třídí se na: 1. minimální čili nullové, které vypínají, když intensita klesla na minimální hodnotu či na nullu; 2. maximální, které přeruší samočinně obvod elektrického proudu, když intensita dostoupila jakési obávané hodnoty maximální; 3. zpáteční, které vypnou, když proud změnil maximální svůj směr.

Vyobr. č. 4722 podává princip v-e minimálního. Je-li nůž n v doteku s pérem 2, proud přechází ze svorky b do péra 2, odtud do cívky c a druhou svorkou spěje z v-e ven. Cívka, prochází-li jí proud, stává se magnetickou a její železné jádro ž přitáhne železnou kotvu z upevněnou na páce v-e. Jakmile proud klesne na určitou hodnotu, seslábne magnetická přitažlivost cívky tak, že železná kotva z vlastní svou váhou spadne dolů a vypne nůž n z doteků.

Vyobr. č. 4723 zobrazuje maximální v A.E.G (Allgem. Elektr. Gesellschaft). Proud vstupuje svorkou x, jde dotekem b skrze kartáčky c do a, odtud do cívky c a zpět do svorky y. K dotekům a b parallelně připiat je nový obvod a d e d b se šikmými tyčemi d d a s dotekovým třmenem e. Cívkou prochází roura m vybíhající v tyč t, na níž upevněny jsou kartáčky c. Roura vedena je v ložiskách v, v. Pružné péro g snaží se kartáčky c a třmen e vysouvnouti ve směru svislém do tečkované polohy. Pohyb tento zamezuje nos n zachycený pákou. V rouře m nalézá se železné volné jádro ž s výstupkem β. Vstoupne-li intensita proudová na maximální hodnotu předepsanou, cívka c vtáhne do sebe jádro železné ž, výstupek β vysmekne páku zachycující nos n a roura m tažena pružným perem g vysouvne se nahoru. Nejdříve kartáčky c opustí doteky a b a teprve po nich třmen e dostane se do čárkované polohy. Povstalou jiskru zhasne magnetismus cívky c a jejího železného jádra. Zpáteční v. stavěn je na způsob maximálního, má však obyčejně dvě cívky, seriovou a derivační. jež vinuty jsou tak, že při správném směru proudu jejich magnetické účinky se odčítají a při zpátečním proudu se sčítají a způsobí vypětí. Jsou též v-e t. zv. na krátko, jež při stoupnutí intensity proudové na maximální hodnotu, která by zapiatému přístroji mohla uškoditi, automaticky spojí jeho svorky na krátko. Brož.