Ottův slovník naučný/Voračický

Ottův slovník naučný
Voračice	Voračický	de Voragine

Údaje o textu
Titulek:	Voračický
Autor:	August Sedláček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha: J. Otto, 1907. S. 962-965. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Voračičtí z Paběnic

Voračický z Paběnic, příjmení staročeské rodiny prvotně vladycké a naposled hraběcí, jejiž erb byl štít na kříž rozdělený s poli stříbrnými a modrými a nad helmou dvě křídla roztažená a týmž způsobem rozdělená. Předkové jejich seděli na Paběnicích u Kutné Hory, zejména Hrabiše (1289—1318) a bratr jeho Oldřich, jenž byl r. 1306 kanovníkem kostela pražského (a jiných kostelův), doktorem theol., r. 1320 scholastikem, r. 1321 administrátorem biskupství, pak proboštem. R. 1327 vstoupil do kláštera sedleckého, kdež se stal r, 1330 opatem a potřebován od krále v poselství (13. pros. 1334). Hrabiše zůstavil syny Peška a Oldřicha. Onen seděl r. 1337 v jižních Čechách, zejména tu měl statek v Milenovicích. Oldřich držel hrad Vildštein u Seče a kromě toho do r. 1348 s bratrem horu Oheb (po mateři Svatochně). Jeho snad syn byl Hrabiše, jenž se připomíná r. 1382. Po Peškovi snad zůstal syn Jan a tohoto synové byli Hrabiše a Jan, kteří drželi Nalžovy po mateři Kačce a r. 1397 obdařili klášter písecký. Onen žil ještě r. 1407, tento r. 1415. Ok. r. 1420 žili Jan mladší Divůček a Volkmar Had, r. 1427 Jan Hrabiše, držitel Nalžov. Půta držel r. 1434—44 Nalžovy a část Svojšína. Tento měli r. 1443 bratří Petr a Mikuláš. V jižních Čechách žili potom bratří Přibík Hádek (neb Had) a Oldřich (1457, snad synové Volkmarovi). Onen byl r. 1473 místopurkrabí na Krumlově a půjčoval pánům z Rožmberka peníze († j. 1485). Potomek jednoho z nich Jan nabyl před r. 1510 tvrze Voračic (sev. od Tábora) a zval se odtud V. (Vývod jeho od Paprockého ve stavu ryt. 31 bezpochyby zmaten a také se nesrovnává s vývodem v »Pam. arch.« I. 103.) Manželka jeho Anna z Polánky dědila po otci Polánku s vesnicemi. Jan sám jsa šetrný hospodář koupil ok. r. 1530 polovici panství prčického, Heřmaničky a Bezmíř, r. 1543 Dědkov a Heřmanice, r. 1548 Vožici, r. 1549 Čišťovice a Jiříkovec, také získal Hrádek Kozíhřbet a některá drobná zboží. Toto vše postoupil r. 1550 čtyřem synům svým mladším. Zemřel 17. září 1553 a pochován v prčickém kostele (2. manž. Alžběta z Koutův † 1574). Z pěti jeho synův nejmladší Burjan (jenž měl za díl Dědkov a Heřmanice a tři stavení v Prčici), dědicův muž. nepozůstavil († po r. 1560). Ostatní měli potomstvo.

A. Mikuláš, nejstarší syn Janův (1525 až 1542, † j. 1547), kupoval r. 1539 drobná zboží, též Skrýšov a Noskov, z nichž onen r. 1540 prodal. Synové jeho byli Vilém starší, Jindřich a Václav mladší, z nichž tito dva po r. 1560 zemřeli. Ti dostali od strýcův za díl Polanku, kterou r. 1557 postoupili strýci Václavovi. Václav seděl pak v Blanici a koupil r. 1562 Křtěnovice, jež 1571 zase prodal. Žil r. 1579 (manž. Versila z Radkovic). Synové jeho Jan mladší († j. 1622), Krištof a Vilém († j. 1622) odsouzeni r. 1622. Krištof zejména propadl Blanici se Starou Vožici po bratřích zděděnou a zůstavil dceru Markétu v největší bídě.

B. Václav Paběn (1525—65), druhý syn Janův, koupil r. 1553 Hlasivo, r. 1557 Po- lanku, obdržel od bratří za díl Vožici a dědil díl Burjanův. S bratřími svými prodal r. 1560 Kozíhřbet, jež podrželi v nedílu. Zemřel 6. led. 1565 a pohřben v kostele vožickém (manž. 1. Anna ze Žďáru vd. 1548, † 19. února 1554, 2. Johanka z Prostého). Synové jeho Jan Karel (* 1550), Bedřich, Krištof, Adam, Vilém ml., Mikuláš ml. a Jáchym prodali r. 1572 Dědkov a Heřmanice, též jiné vesnice, po otci zděděné, také přišli o Vožici, která od nich vyplacena, když ji Krištof nechtěl koupiti. Jan obdržev půl Polánky za díl, prodal ji r. 1574, byl pak úředníkem králové při dskách zemských a nejv. berníkem. R. 1612 zřídil si oltář a hrobku v kostele týnském (viz »Pam arch.« I.103), kdež i děti jeho pochovány. Přečkala ho dcera Dorota r. 1625 vd. Čabelická. Bedřich měl půl Polánky, kterou r. 1574 prodal, zemřel r. 1582. Krištof měl po otci Hlasivo a díl Staré Vožice, což oboje r. 1579—80 prodal († 1586). Adam měl díl Staré Vožice a prodav jej zemřel r. 1587. Vilém usadil se na Havlovicích u Náchoda a vedl lid pánův Smiřických do Uher proti Turku. Mikuláš býval při dvoře arcikn. Karla a pak byl ve službách krále španělského († 1591). S bratrem Jáchymem († 1592) držel Otnice u Brna; ty pak zdědil bratr Jan a hned prodal. Po žádném z těchto bratří nezůstalo mužské potomstvo.

C. Petr, třetí syn Janův, měl za díl Voračice, Bezmíř a Božkovice. Synové (z Anny Pětipeské) jej přečkali Jan, Mikuláš, Václav, Burjan, Lipolt a Vojtěch (všichni 1580). Jan, jsa v Paříži r. 1572 za noci Bartolomějské, s jinými Čechy způsobem téměř divotvorným zachráněn při živobytí. Vrátiv se prodal s bratřími Voračice. Mikuláš odjel před r. 1580 z Čech. Burjan ženil se r. 1593 s Kateřinou z Hertenberka, ovd. Elsnicovou, s níž se dostal v drženi Kokovic. Zemřel v lednu 1598 zůstaviv po sobě dcery a syny Petra, jenž bezpochyby brzo po otci zahynul. Vojtěch pominul se smyslem; ale žil ještě r. 1597. Po nikom z těchto bratří nezůstalo mužské potomstvo.

D. Adam dostal za díl Prčici, koupil r. 1569 část Radíče, byl výběrčím kraje vltavského a zemřel r. 1591 (manž. Anna Kaplířka ze Sulevic). Přečkali jej synové Mikuláš, Jan Vojtěch a Zdeněk. Mikuláš prodal r. 1596 díl svůj na Prčici a získal Smilkov, jejž však r. 1599 prodal. Držel potom Úlehli a vyprodav se byl bez statku. Žil ještě r. 1624. Zdeněk prodal díl svůj prčický, táhl r. 1594 do Uher a zemřel před r. 1616. Jan Vojtěch držel po otci 4 poddané v Prčici, r. 1603 měl také Kvašťov, který po r. 1608 prodal a seděl r. 1615 v Měšeticích. Zemřel r. 1627 a pohřben v Prčici (manž. Kateřina Chrtovna ze Rtína). Synové jeho byli Jan Ilburk a Jan Lipolt. Onen seděl napřed v Proseči, koupil r. 1642 dům Hejlovský v Táboře a r. 1649 statek Myslov. Zemřel r. 1661 a pohřben u františkánů v Jindř. Hradci (manž. 1. Lidmila Veronika z Leskovce vd. 1642, † 9. ún. 1659, 2. Majdaléna Kořenská). Jan Lipolt sloužil císaři r. 1620 proti povstalcům, později proti Sasům a Švédům, jsa rytmistrem. Manželka jeho Ozijana Beřkovská ovd. Ostrovcová († 1630) koupila (1623) z konfiskace statek Proseč, který po ní zdědil. Majestátem d. 1. čna 1641 povýšen do stavu panského kr. Čes. Zemřel r. 1656 a pohřben v Jindř. Hradci (2. manž. Markéta Majdaléna Kořenská). Potomstvo obou bratří žilo ve dvou pošlostech.

a) Pošlost mladší. Jan Lipolt zůstavil syna Vojtěcha Jiří, jenž vychodil r. 1661 školy u jesuitův hradeckých a vykonav r. 1668 děd. přísahu ujal Proseč, držel také Čížkov, koupil r. 1669 Dolní Královice, r. 1675 Myslov, ale prodal r. 1677 Královice a Proseč s Čížkovém a Myslovem a koupil r. 1678 Vlastějovice (jež r. 1686 prodal) a r. 1686 Dobřejovice a získal zase Proseč. Býval c. k. rytmistrem a potom nejv. lejtenantem a bav. komořím. Zemřel r. 1687 (manž. 1. Juliana Frant. Stošovna z Kounic, † 1670, 2. Kateřina z Malovic, † 1674, 3. Terezie Antonie z Kaiseršteina). Synové jeho byli Antonín (z 2. manž.), František Helfried, Vojtěch a Leopold (z 3. manž.). Za nezletilosti těchto prodány Dobřejovice. Antonín koupil r. 1693 Běstvinu, již r. 1696 prodal (tuším týž, jenž r. 1758 zemřel), František (* 23. list. 1677) nabyl nevšedního vzdělání a učiniv r. 1698 slib děd. poddanosti rozdělil se r. 1699 s mladšími bratřími o Proseč a Čížkov. Onu držel s Leopoldem, avšak r. 1707 prodána. Později držel Věrušičky a býval hejtmanem kraje loketského; také se dával na kom. soudě. Pro své zásluhy a vojenské služby svých mladších bratři povýšeni všichni tři (21. srpna 1704) do starožitného hrabského stavu král. Čes. Nad to 1. dub. 1710 polepšen jemu a Vojtěchovi erb jejich štítkem rakouským a značkami F III a L I na něm, též třemi helmami a patřičnými klénoty. Frant. Hel. horlivě pracoval o dějepisu, zejména rodu svého, pro jehož památky byl zaujat vroucnou myslí. Dal r. 1700 obnovili pohřeb předkův u františkánů v Hradci J. a zřidil sobě pohřeb u P. M. Sněžné. V rukopise zůstaly po něm vývody rodin čes. a mor. a erby jejich, což ok. r. 1702 sestaveno. (Viz Truhlářovy Codices č. 2719.) Tiskem vyšly od něho r. 1705 dějiny rodiny V-ch. (Viz Zíbrtovu Bibliografii I., č. 22.416 »Genealogische Beschreibung«), r. 1711 Kurtzer Begriff und Inhalt des Lebens des ehrwürdigen Priesters Johann Sarcander (v Praze, 8°). K jeho vyzvání a tuším i nákladem vydal Michal Adam Frank z Frankensteina latinské dějiny (název viz u Zíbrta). Zemřel v Praze 6. říj. 1719 a pohřben u P. M. Sněžné. Ženat byl dvakráte (1. od r. 1700 s Annou Markétou Štubíkovou, † 15. kv. 1702, 2. od r. 1704 s Maximiliánou ovd. Kolovratkou roz. Zárubkou, † 1733), ale potom- stva nezůstavil. Leopold byl hejtmanem u granátníkův a padl r. 1705 v bitvě u Asti. Bratr jeho Vojtěch byl sice ženat, ale nezůstavil také potomstva.

b) Starší pošlost. Jan Ilburk měl syny Leopolda Viléma, Krištofa Karla a Augustina Norberta. Nejmladši z nich (* 1654) nabyl vzdělání u jesuitů hradeckých a v klášteře želivském, od r. 1670 byl u svého děda Leskovce a učinil r. 1676 slib děd. poddanosti. Oženiv se r. 1682 se Sidonii ovd. Puchartovou roz. Kapounkou nabyl Pouchobrad a koupil r. 1687 Maleč a Předboř, r. 1692 Nabočany, r. 1696 Zaječice a býval hejtmanem kraje chrudimského. Pro starožitnost rodu svého vyzdvižen 19. list. 1694 do starož. stavu panského král. Čes. Po smrti 1. manž. († 1707) oženil se r. 1708 s Barborou Obyteckou a zemřel v Chrudimi 31. srpna 1716. Kromě syna Václava, jenž záhy zemřel, zůstavil dceru. Bratr jeho Leopold (* 1646) ujal r. 1672 Myslov, jejž, učiniv r. 1676 slib věrnosti, r. 1674 prodal a podržel si Markvarec. R. 1700, 4. list., s bratřími povýšen do panského stavu rodův starožitných a koupil r. 1701 Dědkov, kterýž brzo potom prodal. Zemřel r. 1702 (manž. 1. Kateřina Menšička z Menšteina, † 1695, 2. M. Voršila z Ecku). Mladší jeho syn Jan Krištof Ignác (* 1675) oddav se stavu duchovnímu vstoupil do řehole jesuitův a stav se doktorem theologie býval professorem filosofie a theologie v Praze a rektorem kolleje u sv. Ignáce († 6. bř. 1723). Starší syn Leopold František (* 1673) držel statek Myskovice a oženil se r. 1699 s Eleonorou Renatou de Lasaga ovdov. Talmberkovou, která držela po předešlém manželu Prčici, Smilkov, Chotětice a Černovice. Ty prodala všechny v letech 1701—05 († 1710). Po druhé se oženil s Marií Annou roz. Sporckovou ovd. Puchartovou († 1719) a zplodil s ní několik dětí, kteréž pomřely v mládí. Prodav r. 1724 Myskovice držel pak Petrovice a zemřel tu 6. kv. 1737. Přečkala jej jedna dcera M. Terezie. Krištof Karel, druhý syn Jana Ilburka, učinil r. 1670 slib děd. věrnosti a vyženil s manž. Evou Špulířovnou z Jiter roz. Malovcovou († 13. řij. 1679) statek Jemniště, jež ona r. 1679 prodala, a Těmice. Když děd jeho Krištof Leskovec r. 1680 zemřel, ujal od bratří Božejov (1681), také ujal statek sirotčí Těmice, j jež r. 1682 prodal. Byv c. k. kom. a hejtmanem kraje bechyňského, povýšen r. 1684 do starož. stavu panského. Druhá jeho manž. Anna Felicitas Markéta ze Vřesovic, ovd. Vratislavova (od r. 1685) koupila r. 1696 Vraní a Lukov a měla Chvatěruby. Statky ty dědil s dětmi po její smrti († 15. čce 1699). R. 1701 koupil Smilkov, r. 1704 Černovice a Chotětice. Zemřel 25. bř. 1712. Synové jeho byli Antonín František (z prvního manželství), jenž sloužil v c. k. vojště a tuším před otcem zemřel, Karel Josef (*1686) a Krištof Norbert.

1. Karel býval panošem u dvora cís. Josefa I., sloužil v c. k. vojště a vyznamenal se tu tak, že jej císař Josef obdařil prstenem, kterýž sňal s ruky své. V l. 1705—12 byl radou nad appellacími, r. 1706 vyženil s Marií Konstancii ze Sporcku, ovdovělou Tejřovskou († 27. list. 1735), statek Choustník, ujal r. 1712 statky otcovské a děle se r. 1716 s bratrem obdržel Božejov a Chvatěruby, býval pak hejtmanem kraje bechyňského. Dne 28. list. 1726 povýšen do hrabského stavu král. Čes. a polepšen jeho erb. Zemřel 25. ún. 1765. Synové jeho byli Josef, Jáchym a Jan Václav, ti se připovídali r. 1735 —37 ke statku mateřskému. Josef zemřel r. 1759, Václav také záhy a tak zdědil Jáchym Chvatěruby, Božejov a Choustník. Byl c. k. nejv. lejtenantem, a nemaje dětí odkázal posledním pořízením daným 22. pros. 1781 (krátce před smrtí) svému strýci Jáchymovi, synu Antonínovu, jmění své tak, aby tento vymohl si stav hrabský a zřídil svěřenství o 300.000 zl.

2. Krištof obdržel při dělení Černovice a Smilkov (1716), avšak zavedl se tak (1719), že byl nucen prodati Černovice i Smilkov (1721) a uchránil si jen stateček Hořice, který také r. 1727 prodal. Svou pěknou knihovnu přenesl na svůj statek Velký Barchov, ale i ten r. 1740 věřitelé uchvátili. Býval po 35 let hejtmanem hradeckého kraje (manž. 1. Barbora z Malovic od r. 1718, † 1728, 2. M. Majdaléna Alstrlova z Astfeldu, vd. 1729). Jediný jeho syn Antonín Josef, jsa docela zchudlý, vstoupil do c. k. vojska, sloužil napřed v pluku Daunovském, pak v Badenském jako nejv. vachtmistr a nejv. lejtenant. Vzav odpuštění pro nečacké zdraví žil v soukromí a byl od r. 1778 ženat s M. Annou hrab. Bathyányovou. R. 1782 ujal statky svého nezletilého syna a majestátem d. 13. kv. 1783 povýšen do stavu hrabského. Zemřel 9. led. 1795 v Pyšelích a manželka ho 26. led. 1796 následovala. Synové jejich byli Jáchym Jindřich (* 1780) a Jan Antonín (* 1787). Jáchym zdědil jako dítě r. 1782 Božejov, Choustník a Chvatěruby po strýci Jáchymovi a r. 1784 po smrti Jana Jindřicha hr. i Bissingen, posledního toho rodu, Smilkov a Pyšely (v jejichž držení dostal se teprve po letech), avšak s tou výminkou, aby přijal jméno Bissingen ke svému příjmení. Vstoupiv r. 1796 do c. k. vojska, dostal majestátem 1. pros. 1802 povolení, aby zřídil peněžité svěřenství pojištěné na svých statcích. Prodal r. 1828 Chvatěruby a r. 1837 Božejov († 19. bř. 1838). Manželka jeho Eliška Vratislavka z Mitrovic (vd. 1805, † 8. ún. 1857) dědila po něm Choustník. Dcery jeho byly: 1. Eleonora (* 26. led. 1809), vdala se 20. srp. 1828 za Michala hrab. z Kounic. Spanilomyslná tato dáma a upřímná Češka zemřela 10. led. 1898, 2. Alžběta (* 1812), 3. Anna (* 1814, manž. Antonín hrabě Chamaré), 4. Terezie (* 1816, manž. Otakar, hr. Daun), 5. Antonie (* 1819, manž. Jindřich hr. Daun), 6. Marie (* 1821, manž. Tadeáš hr. Trauttmansdorfř). Jan Antonín držel Pyšely, jež prodal, a zemřel v Brně 7. dub. 1829. Syn jeho Jindřich zdědil peněžité svěřenství a měl syny Jiří Jindřicha (* 1856), držitele Finkeneku ve Štýrsku, a Jana (* 1857). Oba mají mužské potomstvo. Sčk.