Ottův slovník naučný/Vlček z Dobré Zemice a z Hlučína

Ottův slovník naučný
Vlček z Čenova	Vlček z Dobré Zemice a z Hlučína	Vlček z Minic

Údaje o textu
Titulek:	Vlček z Dobré Zemice a z Hlučína
Autor:	August Sedláček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 822–824. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Wilczkové, Johann Nepomuk Wilczek, Jan Josef Maria hrabě Wilczek

Vlček z Dobré Zemice a z Hlučína (něm. Wilczek v. Guteland u. Hultschin), příjmení rodiny nyní hraběcí, jež odvozuje počátek svůj z Polska. Tu prý Mikuláš V. byl starostou v Sudoměřsku (1239), V. Naborovský nejv. sudím v Krakovsku (1371) a Jan V. arcibiskupem ve Lvově. Ve Slezsku se vyskytují první od r. 1498, kdež bratří Melichar a Baltazar koupili Hlučín od Jana Trnky z Ratibořan, jehož vdova Kateřina z Poku se vdala za Baltazara. Také drželi Chřenovice, jimž vyprosili výroční trhy. Po Melicharovi dědili díl jeho (synové?) Mikuláš a Melichar. Ti tři majestátem císaře Maximiliána (29. září 1506) povýšeni na pány z Hlučína a korouhevné pány Římské říše. Ti tři koupili r. 1515 Držkovice, jež, jakož i Rozumice, r. 1519 prodali. Také vzdali Hlučín. Za to koupili od Jiříka ze Šelmberka (před r. 1519) Vladislav, na niž dostali r. 1521 král. potvrzení. Panství toto ujal později Baltazar († ca. 1530) sám, ale prohospodařil je a uchváceno od rukojmí. Mikuláš držel r. 1544 Čechovice. Jan († ca. 1567) bydlil v Těšínsku. Kašpar st. seděl r. 1562 na Bílště a r. 1578 (obdržev mocný list) na Něm. Lutyni. Syn jeho Kašpar ml. zemřel bezdětek a dědila po něm matka Anna Rudská z Rudy († ca. 1594). Petr byl r. 1590 proboštem kostela olomouckého. Současně žili Jan starší na Dol. Trlíčku a Suché, soudce zemský kníž. Těšínského, a Mikuláš, maršálek kníž. Těšín., jenž měl Veliké Kunčice (v Těšínsku) a od r. 1630 Heřmanice (manž. 1. Mandaléna Pelhřimovna z Přenkovic, 2. Eva Laryška ze Lhoty, od r. 1617 na Rudníce).

a) Po Mikuláši zůstal syn Bedřich Jiří, jenž držel všechny tři statky otcovské a mateřské a Kačici († 22. srpna 1668, manželka Jitka Bludovská). Po něm dědili Kunčice a Kačici Mikuláš, Bedřich Jiří a Ludvík, bratří, snad synové Václava (1669 na Horní Semiradi král. rady a kancléře těšínského). Prostřední ujal Kunčice, jež zdědil po něm Ludvík (maje již od r. 1723 Kačici a kromě toho Třeneč, Dolní Otrubkov, Lištnou a Lyžbici).

b) Jan starší Trlický získal v 1. 1600—12 panství klimkovské a Třebovici. (Viz Praskovu topogr. Opavskou, I., str. 449—451.) Po něm († 1613) dědil syn Mikuláš, jenž prodal Třebovici (1619). Týž měl spory s poddanými, býval drahně let soudcem zemským a zemřel ok. r. 1664 (manž. Barbora Bludovská z Bludovic † 24. dub. 1667). Jediný jejich syn Kašpar oženil se r. 1655 se Zuzanou Kateřinou Borkovnou z Tvorkova a Rostropic, zdědil otcovské statky a potvrdiv r. 1665 svobody Klimkovských, zemřel v prosinci t. r. Zůstala po něm mladá vdova (druhá manž.) Anna Kateřina Pačinská z V. Pačiny a synové nezletilí Kašpar († brzo) a Jindřich Vilém, nedlouho před smrtí otcovou narozeným. Tento byl (ježto se vdova zase vdala za p. Štolce ze Simsdorfu) pod poručenstvím strýce Bedřicha Jiří a vychován (proti předešlému zvyku) v katol. víře. Došed r. 1686 let svých, vstoupil do vojska, postupovav stal se c. k. kom. tajným radou, nejvyšším nad pěchotou, komand, generálem ve Slezsku a FM. Od císařův potřebován v rozmanitých poselstvích, r. 1709—12 jako mimořádný vyslanec u čáře Petra Velikého, r. 1712 v Polsku, Prusku a Dánsku, r. 1713 gen. kommissař při sjezdě uherských stavův v Trnavě, r. 1714 ke Karlovi XII., z Turecka se vracejícímu. R. 1716 jmenován jest vyslancem v Polsku, kamž se však odebral teprve r. 1729, byv baven dlouhou nemocí. Po šesti letech odvolán pro churavost a zaujal zase hodnost kom. generála. Od císařův vyznamenán 16. list. 1709 uherským, 27. dub. 1713 říšským, 29. čce 1729 českým hrabstvím. Zemřel 19. břez. 1739. S manželkou Marií Charlottou hraběnkou Saint Hilair (* 1670 — † 19. dub. 1747) vyženil (1698) zámek Kreutzenstein v Dol. Rakousích, po ujci Adamovi Pačinském dědil Ráj, Konskou a Zámrsk v Těšínsku, po strýci Bedřichovi Jiřím Heřmanice s přísl. Také držel v Těšínsku Pol. Ostravu a Hrušovou a v Opavsku Velkou Polom, Porubu a Dolní Polanku. Skrze syny jeho vznikly dvě pošlosti, posud trvající.

aa) Starší pošlost založil Jindřichův starší syn Josef M. Leopold (* 1700), jenž držel Kreutzenstein a ve Slezsku Klimkovice, Porubu, Vel. Polom, Pol. Ostravu, Hrušovou, Heřmanice s Vrbicí, Konskou a Kostkovice. Byl c. k. skut. tajným a říšským radou dvorským († ve Vídni 1. bř. 1777, manželka od r. 1734 M. Friderika hrab. Oettingen). Dotčené statky dědil syn František Josef (* 1748 — † 27. září 1834), po něm syn Stanislav (* 1792 — † 23. břez. 1847) a po tomto syn Jan Nep. M. Josef (* 7. pros. 1837), držitel svěřenství (Klimkovic, Poruby, Polomě, Ostravy, Hrušové), držitel Kreutzensteina, Seebarnu a Tresdorfu v Dol. Rakousích, c. k. kom. tajný rada, dědičný člen panské sněmovny. Znám jest jako podporovatel humanitních a vědeckých podniků, zejména výprav k severní točně. K první výpravě rakousko-uherské tohoto druhu přispěl 150.000 zl. R. 1882 sám vypravil výpravu na ostrov Jan Mayen. (Viz Polární výpravy, str. 78 a.) Sám vykonal veliké cesty (1863, 1868 po Africe, 1872 po Sev. ledovém moři). Syn jeho M. Josef Jan Nep. (* 1861) má mužské potomstvo.

bb) Mladší pošlost založil mladší syn Jindřichův Josef M. Baltazar (* 1710), jenž držel po otci Ráj a Zámrsk, avšak je prodal. Byl c. k. skut. tajným radou a FZM., býval též nejv. kom. válečným a praesidentem repraesentace v Celovci († 10. čna 1787). Zůstali po něm synové Jan Josef (* 1738) a Josef Augustin (* 1752). Onen býval vyslancem v Neapoli, nejv. hofmistrem u manželky arcikn. Ferdinanda, říd. ministrem v Miláně, jmenován c. k. skut. tajným radou, nejv. maršálkem dvorským a rytířem zlatého rouna († 2. ún. 1819). Bratr jeho Josef oddal se vojenství a stav se nejv. vachtmistrem, oženil se v Praze r. 1787, postoupiv pak, byl naposled FML. († 14. čce 1828 ve Vídni). Syn jeho Bedřich Jan (* 1790 v Praze), c. k. tajný rada a praesident c. k. gen. ředitelství účetního, držel statek Walkersdorf v Rakousích a zemřel ve Vídni 3. ún. 1861. Z manž. Františky Chorynské († 1863) zůstavil syny Jindřicha Viléma (* 1819 — † 24. bř. 1884) a Gustava Adolfa (*1821), kteří oba oddali se státní službě. Po obou je potomstvo (mužské po onom).

Rozdílný od těchto je rod, jenž se psal V. z Velkého Dubenska a Sobišovic, kteří byli osedli v Opolsku a Ratibořsku. Předek jejich V. sloužil r. 1414 Janovi, knížeti opavskému, proti Něm. řádu. Později vyskytuji se v panském stavu. Jiří (* 1636) stal se r. 1662 radou nad appellacími v Praze, odtud se dostal r. 1668 za radu vrchního úřadu ve Slezsku a od r. 1675 do smrti byl kancléřem kníž. Opolského a Ratibořského († 6. list. 1687). Bratr jeho Krištof držel V. Dubensko, Sobišovice a jiné. Kromě těchto připomíná se František Jan Ignác, kanovník († 1686), Karel Leopold, kommender v Opavě, Jiří Leopold († 1703), Leopold Ignác, r. 1705 kanovník vratislavský, Jan Bernart a František Rudolf, bratří (1711 atd.). Sčk.