| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Vasari |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 441. Dostupné online |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Giorgio Vasari |
Vasari [-zári] Giorgio, malíř, stavitel a uměl. spisovatel ital. (* 1511 v Arezzu — † 1574 ve Florencii). Malířského vzděláni dostalo se mu ve Florencii u Michelangela, Andrey del Sarto a Luky Signorelliho, u nichž si osvojil velké zručnosti v malbě nástěnné. Při obléhání Florencie r. 1529 prchl z města a s kardinálem Ippolitem de Medici odebral se do Říma, kde studoval díla Raffaelova a Michelangelova. Ve Florencii před tím provedl četné fresky v Palazzo Vecchio, pak v Sala regia ve Vatikáně a v Cancellarii v Římě. Avšak fresky jeho zůstávají akademicky chladnými a lepší jsou ieho podobizny (Lorenzo Magnifico v Uffiziích ve Florencii, velkov. Cosimo I. v berl. mus.). Velkov. Cosimo povolal jej r. 1553 opět do Florencie a uložil mu četné práce z oboru malířství i stavitelství. Z maleb jeho zasluhuji zmínky oltář ze San Giovanni decollato v Římě, výzdoba malířská z San Michele da Bosco v Bologni. Svatí tři králové v Rimini, Snětí s kříže v gal. Doria v Římě a j. v. Přese všechno bohatství invence a jistotu provedeni činí tyto práce dojem imitace a mnohem více vynikl V. svými stavbami, jež náležejí k nejznamenitějším dílům toskánsko-římské renaissance. Ke stavbám těm náleží zejména: Vignaa di Papa Giulio u Říma z r. 1560 (pro pap. Julia III.), Uffizie ve Florencii, pro vládni úřady (počato r. 1560, dokončeno od Buontalentino, Parigiho a j.), Badia v Arezzu, tamže Casa Montauti, bývalý dům V-ho, kopule chrámu Madonna dell'Ulmità v Pistoji, sakristie v San Lorenzo ve Florencii, posléze budova Štěpánských rytířů v Pise a rekonstrukce Palazza Vecchia ve Florencii. Největší slávy však nabyl svým souborem biografií ital. umělců Vité de'più eccellenti pittori, architetti e scultori italiani da Cimabue sino ai tempi nostri, po prvé r. 1550, po druhé
ve vydání od V-ho přepracovaném r. 1568, s podobiznami některých mistrů. Dílo bylo později vydáno několikráte; z vydáni kommentovaných nejdůležitější jsou: římské Bottariho (1759—60), sienské od Della Valle (1791—98), florencké od Le Monniera (1846 až 1870, 14 sv.) a florencké od G. Milanesiho (1878—85, 9 sv.), jež přeloženo do němč. od L. Schorna a E. Förstera (Leben der ausgezeichnetsten Maler, Bildhauer und Baumeister, Štutg., 1832—49, 6 sv.). Výběr biografií vydal po něm. Frey (Berl., 1886—87, 4 sv.). Sice biografické dílo V-ho postrádá namnoze kritičnosti, ba hřešívá i proti chronologii, nicméně nepřestává míti svou cenu historickou a vyniká dosud živostí ve vypravování, jež dovede upoutati pro předmět,
o němž V. píše. V. napsal autobiografii do svého díla, mimo to srv. W. von Obernitz, V-s allgemeine Kunstanschauungen auf dem Gebiete der Malerei (Štrasb., 1897).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Giorgio Vasari