Ottův slovník naučný/Týnec (obce)

Ottův slovník naučný
Týnec	Týnec (obce)	Tyneček

Údaje o textu
Titulek:	Týnec (obce)
Autor:	František Brod, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 970. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70 PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Týnec
Související články ve Wikipedii: Dolní Týnec, Horní Týnec, Hrochův Týnec, Mariánský Týnec, Mnichovský Týnec, Panenský Týnec, Smrkový Týnec, Týnec (Dobrovice), Týnec (Chotěšov), Týnec (Koleč), Týnec (Malý Bor), Týnec (okres Břeclav), Týnec (okres Klatovy), Týnec (Planá), Týnec nad Labem, Týnec nad Sázavou, Velký Týnec

Týnec: 1) T., ves v Čechách, hejtm. a okr. Mladá Boleslav, fara a pš. Dobrovice; 24 d., 215 obyv. č. (1900), fil. kostel sv. Anny (ve XIV. stol. far.), popl. dvůr. — 2) T. (Teinitzl), far. ves t. při stanici žel. dr. Domažlice–Jihlava, hejtm. a okr. Klatovy; 53 d., 446 obyv. č., 2 n. (1900), kostel Nenebevzetí P. Marie, 4tř. šk., pš , telegraf, spořit. a zál. spolek, vápenice a opodál myslivna v Oborách. Svěř. panství T. a Běšiny (2894.65 ha půdy) se zámkem, dvorem, vápenicemi a cihelnou drží Leopold hr. Kolovrat-Krakovský. Far. kostel připomíná se zde již ve XIV. stol., r. 1617 obnoven; mešní kaple sv. Barbory s hrobkou Kolovratů založena r. 1758, krásný zámek vystavěný poč. XVIII. stol. na místě býv. tvrze v got. slohu s mešní kaplí sv. Jana Nep. T. uvádí se r. 1228 mezi statky kláštera sv. Jiří na hradě Pražském. Od XIV. stol. T. byl příslušenstvím hradu Klenového a odtud také ve starých listinách Týn pod Klenovým. Vilém Albrecht z Kolovrat vyženil s Annou Evou z Vidršperka († 1638) T., k němuž přikoupil několik okolních statkův a posledním pořízením zřídil z Týnce statek nápadní, na němž potomci posud sedí. — 3) T., Tejnice, ves t., hejtm., okr., fara a pš. Milevsko; 17 d., 113 obyv. č. (1900) a mlýn u Vášů. — 4) T. (Thein), ves t., hejtm., okr. a pš. Planá, fara Vys. Sedliště; 31 d., 1212 obyv. n. (1900), 1tř." šk. a popl. dvůr. — 5) T., Tejnice, ves t., hejtm. Strakonice, okr. Horažďovice, fara a pš. Malý Bor; 36 d., 205 obyv. č. (1900), popl. dvůr Oldenburk. — 6) T. (Teinitzl), ves t., hejtm. Stříbro, okr. Stody, fara a pš. Chotěšov u Stříbra; 37 d., 53 obyv. č., 183 n. (1900), ložisko kamen. uhlí. — 7) T. Dolní (Niedertenzel), ves t., hejtm. a okr. Litoměřice, fara Třebušín, pš. Ploškovice; 8 d., 47 obyv. n. (1900), 2tř. šk., mlýn. — 8) T. Hrochův, obec. Tejnice Hrachová, starobylé město t. nad potokem Ležákem, 248 m n. moř., při stanici žel. dr. T. H.–Chrast u Chrudimě, v hejtm. a okr. chrudimském; 177 d., 1274 obyv. č. (1900), far. kostel sv. Martina (ve XIV. stol. far.), 6tř. šk., obč. záložna, finanč. stráž, četn. stanice, pš., telegraf, akc. roln. cukrovar, mlýn a několik výroč. trhů. Alod. statek T. H. a Trojovice (789.46 ha půdy) se zámkem, dvorem a pivovarem drží Hugo de Balthasar. Kdy a od koho T. Hrochův založen, neznámo; roku 1544 povýšen na město a nadán erbem měst. (vyobr. čís. 4469.): v červeném štítě obraz sv. Martina jedoucího na koni Před bitvou Bělohorskou držel T. Ludvík Bezdružický z Kolovrat, jenž účastnil se bouří stavů čes., začež jeho statky z trestu od král. komory zabrány a prodány r. 1623 hejtmanu panství pardubického Kašparu Celeroví z Rosenthalu, jehož potomci tu seděli do r. 1705, kdy Jan Václav odkázal zboží hrochovotýnecké klášteru praemonstrátskému v Hradišti na Moravě. Po zrušení kláštera r. 1785 T. H. připadl nábož. matici moravské a r. 1824 prodán ve veřejné dražbě Jiřímu Prokopu z Lilienwaldu. H. T. jest rodiště Františka Jelínka (v. t. 5). — 9) T. nad Labem, Týnice Labská (Elbeteinitz), kdysi T. na Hůrkách, starobylé město t., na pr. bř. Labe a při stanici žel. dr. Praha–Pardubice, v hejtm. a okr. kolínském, má 391 d., 2720 obyv. č., 2 n., 4 jiné národ. (1900); far. kostel Stětí sv. Jana Křt. r. 1780 nově vystavěný s freskami na klenbě od J. Kramolína (původ. ve XIV. stol. far.), hřbitovní kostel P. Marie Bolestné z r. 1815, radnici, 7tř. obec. a měšť. šk. chl., četn. stanici, pš., telegraf, lékárnu, obč. záložnu; pivovar, octárnu, 2 mlýny, továrny na kůže a různé stroje, soustružnictví perleti, pleteni košů, cihelnu, vývoz obilí a týd. a výroč. trhy. Část města Bělušice (v. t. 2) s 2tř. šk., Jelen a popl. dvůr Hrad, blíže něhož stávalo na ostrohu panské sídlo. T. n. L. připomíná se již v XI. stol., kdy příslušel k panství libickému. R. 1183 darován řádu johannitskému a později držel jej klášter sedlecký až do válek husitských. R. 1436 zastaven ještě s jiným zbožím od cís. Sigmunda Vaňkovi z Miletínka. Za panování krále Vladislava II. seděl zde Mikuláš z Mezilesic, který T. prodal (1510) Vilémovi z Pernšteina a ten jej připojil k panství pardubickému. Rudolf II. povýšil T. na město (r. 1600) a nadal jej erbem městským (vyobr. č. 4470.): v modrém poli spatřuje se most, spočívající na 3 nosnících, který vede přes řeku Labe; na pravém břehu Labe stříbrná čtverhraná mostní věž s cimbuřím a červenou střechou, na jejímž nejvyšším bodě trčí zlatá makovice. — 10) T. Mariánský, Týnice, víska t., hejtmanství, okr., fara a pš. Královice; 4 d., 36 ob. č. (1900), žul. lomy viz Královice 1. red. — 11) T. Mnichovský, také Týnice Kamenná (Steinteinitz), ves t., hejtmanství a okres Louny, fara a pš. Chožov; 67 d., 288 obyv. č., 1tř. šk. a mešní kaple sv. Václava z r. 1714. Jméno má od mnichů oseckých, jimž od nepaměti náležela až do r. 1421. Tenkráte ji dostal od kr. Sigmunda Vlášek z Kladna s 5 ještě vesnicemi, aby mu vydržoval 100 koní. V l. 1450—53 vládlo tu město Louny, od r. 1454 Jindřich z Poděbrad a od r. 1480 (právně) Veitmílové, z nichž poslední, Veronika, přinesla ves tu věnem Štěpánu Jiří ze Šternberka na Postoloprtech, od kteréhož panství Václav Michna r. 1654 prodal ji Lobkovicům na Libčevsi. Brod. — 12) T. Nový, Týn Nový (Neuthein), ves t., hejtm. Litoměřice, okr. a pš. Úštěk, fara Levín; 13 d., 65 obyv. n. (1900), chmelnice, red. — 13) T. Panenský (Jungferteinitz), městec t., v hejtm. a okr. lounském, 360 m n. m., na býv. zemské stezce kralupsko–lipské, kdysi hrazený (2 brány zbořeny r. 1799), před dvěma a více stoletími zvaný obyčejně Tejnice Jeptiščí anebo Žirotská, má 141 d., 783 obyv. č. (1900), 3tř. obec. a průmysl, pokrač. šk., lidovou knihovnu, lékárnu, spořit. a zálož. spolek, četn. stanici, pš., telegraf, pivovar, sadařství, chmelařství a výroč. trhy. Alodiální panství T. P. se Žerotínem (1262.35 ha půdy), se zámkem, dvorem a cihelnou drží Josef hrabě z Herberšteina. V neznámé době dostalo se městečku městského erbu (vyobr. číslo 4471.): v modrém štitě na pravo hledící orlice — rodinný to znak pánů z Žerotína. Ke konci XIII. stol. založen tu klášter klarisek či bl. Anežky Přemyslovny pány z Žerotína, r. 1293 Habartem z Ž. hojné nadaný, Plichtou a Jaroslavem z Ž. r. 1321 nanovo obohacený. Vyhořel r. 1382 a r. 1420 husity vyvrácen a jeptišky pobity. Z Prahy sem utekly vyhnané klarisky od sv. Františka a Žerotínové zdejší klášter jim obnovili. R. 1627 dostaly opět klášter pražský a oba od té doby splynuly v jedno. Zrušeny 26. čna^{[red 1]} 1782. 599 obrazů hromadně prodáno a T. za 90.000 zl. koupil měšťan pražský Jan Tuscany. Zříceniny nedostavěného klášterního chrámu »řadí se uměleckou hodnotou k nejdokonalejším památkám království Českého jak velkolepou monumentálností celku, tak vytříbeností a vkusem umělecké výzdoby«. Stavba přestala smrtí posledního Žerotína, Jaroslava, kol. r. 1467, trvavši déle než století. Menší klášterní kostel stával uprostřed sadu na jihu zřícenin. Jest zde far. chrám sv. Jiří, původu sice již středověkého, v nynější podobě však teprve v prvé pol. stol. XIX. po částech vystavěný. Na hřbitově pochován cestovatel Roezl. Pod »novým zámkem« z r. 1842 zakopány kosti z rozmetané hrobky Žerotínů u venkovských schodů. V XVIII. a XIX. stol. městečko utrpělo mnoho požáry. Brod. — 14) T. Smrkový, Týnice Smrková, ves t., hejtm., okr. a pš. Chrudim, fara Licibořice; 27 d., 177 obyv. č. (1900). — 15) T. Starý, ves t., viz Týn 7) Starý.

16) T. (Teinitz), ves na Moravě, hejtm. Hodonín, okr. a pš. Břeclava, fara Nová Ves; 189 d., 981 obyv. č. (1900), fil. kostel Stětí sv. Jana Křt, 3tř. šk., spoř. a zál. spolek. — 17) T. Velký (Grossteinitz), far. ves t., hejtm. a okr. Olomouc; 210 d., 1433 obyv. č. (1900), kostel Nanebevzetí P. Marie, 4tř. šk., pš., telegraf, telefon, četn. stanice, spořitel, a zálož. spolek, pohanské pohřebiště. Chov koní, dobytka a prasat.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

↑ června.

[1] června.

[red 1]