Ottův slovník naučný/Sínai

Ottův slovník naučný
Ibn Síná	Sínai	Sinaia

Údaje o textu
Titulek:	Sínai
Autor:	Justin Václav Prášek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 193. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Sinaj (biblická hora)

Sínai, posvátná hora Isráélitův i okolních kmenů v poušti, kteří vzývali boha Jahve, hlavně Kénitů. Isráélité soudili, že zdvíhá se na jihu v poušti edomské, nedaleko pouště Párana, a podle tradice jejich Jahve, meškající na »boží hoře« Horebě, již kladli nedaleko S-e, udělil na S-i Mojžíšovi desatero přikázání. Z údajů spisů starozákonných není lze blíže určiti polohu Horeba ani S-e a kombinace středověká s horou Serbálem v jižní části poloostrova Rudým mořem obklopeného nemá pražádného základu. Poloostrov tento nazývá se konventionálně Sínajským, ježto v obor jeho klásti jest S. bible. Za prvých dob křesťanských Sínajský poloostrov byl obýván četnými poustevníky a z doby té zachovaly se na stěnách skalních nápisy psané zvláštním písmem sínajským. Císař Justinián I. zbudoval na severovýchodním úpatí Džebela Músy pevnou tvrz pro ochranu poustevníků, z níž vyvinul se za prvních dob arabských klášter sv. Kateřiny s chrámem Panagie, který podnes uchovává ve své knihovně vzácné rukopisy řecké a starokřesťanské. Pšk.