Ottův slovník naučný/Sušice

Ottův slovník naučný
Sušetice	Sušice	Sušický

Údaje o textu
Titulek:	Sušice
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha: J. Otto, 1906. S. 399. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Sušice (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Míčov-Sušice, Sušice (Dubá), Sušice (Míčov-Sušice), Sušice (Moravská Třebová), Sušice (okres Přerov), Sušice (okres Uherské Hradiště), Sušice (Postupice), Sušice

Sušice: 1) S. (Schüttenhofen), král. město v kraji píseckém, v krásném údolí na obou březích Otavy pod Svatoborem, leží 469 m n. m. Záleží z vlastního města a z předměstí Dolního a Horního, jež se rozprostírá na pravém břehu Otavy. Město má 513 domů, 6559 obyv. Čechů a 115 Němců. Židů je 196. Uprostřed náměstí akáty osázeného stojí radnice, v níž jsou úřady obecní, hejtmanství, okr. soud, okr. zastupitelstvo a městské museum. Z chrámů jmenujeme děkanský sv. Václava, kostelík P. Marie na starém hřbitově s náhrobníky ze stol. XVI. a XVII., kapucínský klášter. Město je stanice česko-mor. příční dráhy. Má měšť. školu chlapeckou a dívčí, pokračovací školu průmysl., dvě obecné české školy 5tř., dvoutřídní německou, ústav školských sester, okr. nemocnici, zem. ústav pro chov pstruhův a lososův. Z peněžních ústavů jsou tu městská spořitelna, okr. hospodářská a občanská záložna. Při sirkárně Scheinostově jsou zřízeny vzorné lázně parní a vanové. Obyvatelstvo vedle zaměstnání zemědělského hledí si průmyslu a obchodu. Nalézají se tu 2 továrny na zápalky, elektrárna, 3 koželužny, pivovar, 2 vápenné peci kruhové, pila, 3 cihelny, 3 menší mlýny, městské jatky. Výročních trhů je pět. Výměra obecních lesův činí 724.25 ha. Město obdrželo znak od krále Vladislava II. r. 1472. Erb (vyobr. č. 4065.) později přeměněný představuje modry štít, v něm městskou hradbu, nad níž vyčnívají tři stříbrné věže čtyřhrané s cimbuřím a s cihlovými střechami. Pod prostřední jest otevřená brána s vytaženou mříži. V ní dole leží na zeleném trávníce český lev, jehož přední tlapy svírají štít stříbrným vodorovným břevnem rozdělený na dvě červená pole. Na střeše prostřední věže je vztyčen říšský orel.
Počátek osady sahá do dob pradávných. Ukazuje na to pohřebiště pod východním svahem Svatoboru z doby již historické, slovanské, až do XI. stol. sahající. Nalezen zde denár Vratislava II. (1061—92). Ke konci století XII. S. dostala se v držení bavorských hrabat z Luku, potom náležela vévodům bavorským, až r. 1273 byla trvale připojena k Čechám. Stala se městem královským, jež Jan Lucemburský dal obehnali hradbami. Za dob husitských město stálo při straně táborské. Později převahy tu nabývalo učení Lutherovo. Ve stol. XVI. S. trpěla požáry. Za protireformace obyvatelstvo bylo obraceno zase na víru katolickou. Konfiskacemi pobělohorskými utrpělo znamenité ztráty na majetku svém. Hrozný požár r. 1707 setřel s největší části starobylý ráz města, jejž připomíná jen několik ozdobných štítu nezničených budov kol děkanství, nevalné zbytky hradeb s baštami, kostely městský a hřbitovní a starý, zajímavý hřbitov židovský. Dnes S. má vzhled města pěkně upraveného, jež je v čilém obchodním styku s německým obyvatelstvem oné části Šumavy, jež k němu přiléhá. Taul. — 2) S., víska t., hejtm. a okr. Benešov, fara a pš. Postupice; 5 d., 30 obyv. č. (1900). — 3) S., víska t., hejtm. a okr. Chrudim, fara Míčov, pš. Prachovice; 26 d., 161 obyv. č. (1900).

4) S., ves na Moravě, hejtm. a okr. Uh. Hradiště, fara Jalubí, pš. Huštěnovice; 49 d., 297 obyv. č. (1900). — 5) S., ves t., hejtm., okr. a pš. Přerov, fara Pavlovice; 63 d., 357 obyv. č. (1900), mlýn. — 6) S. (Tschuschitz), ves t., hejtm., okr., fara a pš. Mor. Třebová; 65 d., 578 obyv. n. (1900), 1tř. šk.