Ottův slovník naučný/Skála (obec)

Ottův slovník naučný
Skála	Skála (obec)	Skála (příjmení)

Údaje o textu
Titulek:	Skála (obec)
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 245. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Skála (rozcestník)
Související články ve Wikipedii: Bílá Skála (Terešov), Hrubá Skála, Malá Skála, Skála (Boháňka), Skála (Chrast), Skála (Věž), Skala (Vlastějovice)

Skála: 1) S., far. ves v Čechách, hejtm. Něm. Brod, okr. a pš. Humpolec; 37 d., 238 obyv. č. (1900), kostel Nanebevzetí P. Marie (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., výroba kostní moučky a 2 mlýny. — 2) S., osada t., hejtm. Nová Paka, okr. a pš. Hořice, fara Jeřice; 31 d., 205 obyv. č. (1900). — 3) S., ves t., hejtm. a okr. Chrudim, fara Kostelec, pš. Roubovice^{[red 1]}; 39 d., 210 obyv. č. (1900), fil. kostel sv. Jana Křt. — 4) S., víska t., hejtm. Ledeč, okr. a pš. Dol. Královice, fara Pertholtice; 7 d., 21 obyv. č. (1900). — 5) S., zříceniny hradu v t. zv. Černém lese u Příchovic, hejtm. a okr. Přeštice. Hrad založen r. 1318 od Viléma, předka Švihovských z Riesenberka, jehož potomci psali se ze Skály. Když pak Břeněk ze Skály a ze Švihová zdvihl válku proti králi Václavovi, hradu marně dobýváno (r. 1399), při kterémžto dobývání po prvé užito děla^{[red 2]}. Po druhé dobýváno ho r. 1402. Po Břeňkovi následoval syn jeho Půta; pro jeho odpor přitáhlo po třetí vojsko královo, ale zdali hradu dobylo, neznámo. Za válek husitských S. dostala se v moc škůdců zemských, proto hrad r. 1441 od čes. pánů dobyt a zbořen. Později opraven a spojen s panstvím švihovským. R. 1568 odprodána S. od Švihova jako pustina a držena k Radkovicům a od r. 1613 k Příchovicům. — 6) S., osada t., hejtm. a okr. Roudnice, fara Doksany, pš. Terezín; 13 d., 132 obyv. č. (1900). — 7) S., ves t., hejtm. a okr. Strakonice, fara Paračov, pš. Cehnice; 35 d., 184 obyv. č. (1900). — 8) S. Hrubá (do XVII. stol. jen Skály, Skály Smiřické; pak Velká Skála i Hrubá), zámek, kdysi hrad, 1½ hod. jv. od Turnova, prostřed lesů na skalách, fara z r. 1854 s kostelem sv. Josefa z r. 1812, kovárna a nový veliký pensionát. Alod. panství S. H. s Turnovem (4321.15 ha) se zámkem, dvorem, pivovarem drží Felix Lexa z Aehrenthalu. Zámek zbudován jest na srázném útesu asi 60 m vys., od ostatní planiny odděleném dvěma roklemi, přes něž vedou nyní kamenné mosty. Kdysi opevněno bylo celé okolí nahoře (skála »prachovna«) i dole (přiroz. skalní chodba schodovitá »Myší díra«). Požáry z r. 1712, r. 1804 a přestavby r. 1859 v rázu módní gotiky proměnily tvrdý hrad v pohodlné sídlo. Skládá se nyní z budov hospodářských na prvním nádvoří a z vlastního zámku, dlouhého stavení o 2 patrech při západní straně skal, k němuž v rozích připínají se kratší pravoúhlá křídla. Nejstarší část je křídlo severní ze XVI. stol., k němuž pojí se čtyřhranatá věž s ochozem. V nitru jsou komnaty klenuté ve 2 patrech a v jedné z nich starodávná veliká kamna míšeňské práce z poč. XVI. stol.; do nádvoří otvírá se křídlo otevřenou vlašskou arkádou. Pod stavením jsou ve skálu tesané sklepy a úzké vězení. Jižní křídlo jednopatrové vystavěno bylo teprve za poslední obnovy. V nitru krom několika kusů starého nábytku a podobizen valdštejnských vše je rázu moderního. — Krajina hradu příslušela zprvu ke hradu Valdšteinu a dostal ji za podíl Albrecht z V., syn Zdeňkův, pán na Lomnici. Syn jeho Hynek ok. r. 1350 vystavěl S-lu, ale potom pustil ji bratru Jarkovi. Od r. 1371 hrad objevuje se ve spojení se sousedním panstvím Starou pp. z Pardubic, r. 1395 vládl tu Petr z Vartemberka na Kosti, ok. r. 1406 Jan, biskup litomyšlský, potom pp. z Jenštejna asi do let šedesátých. Za další vlády Zajíců z Hasenburka r. 1469 hradu zrádných pánů dobylo vojsko krále Jiřího. Nástupci Zajíců, Svojanovští z Boskovic rozzastavili zboží po dílech rozličným věřitelům, od nichž zase skupoval je nejbohatší z nich Sigmund Smiřický ze Smiřic. Po Sigmundovi († 1548) následoval Jindřich († 1569, náhrobek má v Rovensku) a pak syn tohoto, Sigmund († 1608). Ze tří synů Sigmundových Jaroslav † 1611, Jindřich Jiří byl slabomyslný a tak všecko zboží naposled ujal Albrecht Jan, známý z českého povstání. Vynaloživ mnoho na zdar odboje sám v boji roznemohl se a zemřel r. 1618. Po jeho smrti nastal smutný spor mezi sestrami jeho Eliškou a Markétou, pověstný hrozným koncem Eliščiným při katastrofě jičínské. Markéta ujela po bitvě bělohorské a zboží prohlášeno za kořist král. komory. Nejbližší příbuzný Albrecht z Valdšteina domáhal se poručnictví nad Jindřichem a statků pro něho. Dovedl vychvátili aspoň polovinu, mezi jinými i S-lu, jenže statky ponechal pro sebe. Poslední Smiřický opatrován byl na S-le až do své smrti r. 1630. Rodu Valdšteinskému panství zůstalo i po zabití vévodově; jen za války 30leté hrad býval v rukou nepřátel, kteří odtud sužovali lid. R. 1639 zmocnil se panství z exilu Jan Albrecht Slavata se Švédy, ale ne na dlouho. Z Valdšteinů panovali zde Maximilián (1634—55), Ferdinand Arnošt (1656), Arnošt Josef († 1708), Fr. Josef († 1722), Jan Josef († 1733), František Josef Jiří (1760), Emanuel Filibert († 1779), Karel Josef († 1814). František Adam z V. prodal panství r. 1821 Janu Lexovi z Aehrenthalu; z tohoto rodu vystřídali se Alois, Jan, nyní Felix. — 9) S. Malá, kdysi S. nad Jizerou, S. Vartemberská, ves t. při Jizeře, hejtm. Semily, okr. Žel. Brod, fara Nábzí; 19 d., 151 obyv. c. (1900), veř. kaple sv. Vavřince z r. 1760, 5tř. šk., pš., telegraf a žel. stanice Jiho-sev.-něm. spoj. dr. (Josefov–Liberec–Seidenberg). Alod. panství (1405.61 ha) se zámkem (při něm park), dvorem, pivovarem, sladovnou drží dr. Vilém Meidinger. Zámek leží uprostřed nádherného sadu. Okolí náleželo ve XIV. věku dominik. klášteru turnovskému. Jméno S. nad Jiz. náleželo původně hradu Vranovu, jenž stával na strmé skále. Zboží maloskalské drželi pánové z Valdšteina, v 1. pol. XVI. stol. pánové z Vartemberka, z nichž Jindřich Ota prodal (r. 1615) polovici zboží toho Albrechtu Janu Smiřickému ze Smiřic. Později S. M. spojena s knížetstvím Fridlantským. R. 1635 S. M. dostala se dědičně Mikuláši Des Foursovi. Z potomků jeho František Václ. prodal zboží maloskalské (r. 1802) Františku Zachariáši šl. Römischovi, bohatému továrníku mikulášovickému. Tento upravil okolí Malé S-ly a zříceniny hradu Vranova proměnil v duchu romantické doby v t. zv. Skalní pantheon mohylami, nápisy něm. a j. kultem velkých duchů, ovšem na škodu hradu. Zemřel r. 1832 a odkázal M. S-lu bratru Janu Karlovi. Tento zemřel (r. 1853) bez závěti a zboží maloskalské drželi do r. 1866 četní mužští dědicové, kteří jej prodali Ludvíku sv. p. Oppenheimerovi z Lipska, od něhož je r. 1902 koupil dr. Vilém Meidinger z Vídně.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Nyní Hroubovice.
2. První užití děla!