| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Saské Švýcarsko |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. s. 654. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Českosaské Švýcarsko |
Saské Švýcarsko, také Česko-Saské Švýcarsko neb vysočina Míšeňská, slove skalnatá krajina rozkládající se po obou březích Labe v jihových. části saského krajského hejtmanství drážďanského zároveň se sousedními částmi v král. Českém, tedy v sev. části hejtmanství litoměřického, mezi Děčínem a Pernem, omezená na záp. Rudohořím, na vých. pohořím Lužickým a Ještědským, v délce asi 38 km, v šíři 30 km a na pliše asi 800 km². Zvána je S-kým Š-kem nedosti případně, neníť tu jako v končinách alpských žádných velikánů horských, naopak vrcholy zřídka dosahují 500 — 600 m výše nadmořské; ale za to S. Š. vyniká množstvím líbezných a malebných krajin, poskytujíc namnoze krásných a rozsáhlých rozhledů. Větráním pískovců poměrně měkkých a rozrytím jich vodou vznikla tu hluboká údolí, utvořily se divoké prorvy a sluje, ze skal vznikly rozmanité tvary bizarrní, bašty, brány, pak doliny vroubené amfitheatrálně malebnými skalistky, nad nimiž zvedají se mohutné kupy a rozsochy podob rázovitých. Zvláštního půvabu dodává celému kraji bohatá a sytá zeleň a čisté horské bystřiny, bohaté pstruhy. Z té příčiny jest S. Š. cílem přečetných turistův a letních hostí a četná místa tohoto území jsou zařízena k letním pobytům, vynikajíce množstvím pěkných vill a velikých hotelů, jakož i vším, čeho vyžaduje pohodlí moderního turisty. Do konce XVIII. stol. byl kraj tento takřka neznám a teprve r. 1795 upozornili na jeho přírodní krásy faráři Götzinger v Neustadtu a Nicolai v Lohmen; od nich také pochodí nynější název krajiny, dříve vhodněji jmenované Míšeňská vysočina. Hlavním údolím S-ho Š-ka jest dolina Labe, dělící je na čásť východní a západní a všecka údolí ostatní i rokle směřují k němu. Jím vede saská dráha Podmokly—Drážďany a z Perna, Žandova, Podmokel a Děčína odbočují dráhy na východ i na západ; trať ze Žandova, končící se v Saběnicích, přístupna jest i spojením z Čech od Warnsdorfu. Mimo to parolodi spojují všecky důležité východní stanice na Labi. Nejvyšší body a nejzajímavější vyhlídky S-ho Š-ka jsou: Sněžník Děčínský (731 m), Veliký Winterberg (553 m), Kipphorn (479 m), Prebyšská brána (475 m), Jílový kámen (Lilienstein, 419 m), Malá brána Prebyšská (404 m), Kravín (Kuhstall, 309 m), Brand (323 m), Bašťa (305 m) a mn. j. Místa lázeňská a letní sídla: Berggiesshübel, Žandov (Schandau), Děčín, Gohrisch, Gottleuba, Hermsdorf u Král. Kamene, Hohenstein, Horní Grunt a Podmokly, Hřensko, nejlepší středisko k výletům na české půdě, Jetřichovice (Dittersbach), Königsbrunn u Král. Kamene, Krippen, Kunnersdorf, Neustadt u Stolpna, Ostravský štít (Ostrauer Scheite), Pilnice (Pillnitz) na Labi, Postolovice (Postelwitz), Rathen, Rathenwalde, Rathmnannsdorf, Reinhardsdorf, Švýcarský mlýn (Schweizer Mühle), Unger u Saběnic, Uttewalde nad Velení, Valtersdorfský mlýn v údolí Plznice (Polzen) pod Žandovem a Veleň (Wehlen). Původ zvláštních skalních útvarů S-ho Š-ka vysvětluje se jednak tím, že na někdejším dně mořském usadil se písek v rozsáhlých vrstvách, které pak smršťováním a sesýcháním v kámen všelijak se potrhaly, jednak i tím, že mladší sopečné útvary, čediče, prorazily vrstvu písku, objevujíce se nad nimi dosud jakožto jednotlivé vrcholy; podmílavá činnost vody dodnes jeví zhoubnou působnost v roklinatých údolích. Celý tento od přírody bohatě nadaný kraj býval půdou českou a stopy dávné minulosti slovanské hlásí se dosud v četných názvech místních, byť i zkomolených a zastřených. Dnes obývá tu venkoncem lid německý a zněmčený, živivší se původně dosti nuzně pracemi v lesích a lomech; v době novější obchodní rozvoj plavby polabské přilákal čásť obyvatelstva k výnosnějšímu zaměstnání plaveckému a obchodnímu. Mimo to mnoho lidu nalézá obživu z turistiky a letních hostí. Srv. Kavkův ill. průvodce po král. Českém, I., Česko-S.-Š. (Praha); také Řivnáčův Prův. po král. Českém, str. 258; Al. Kalvoda, Česko-S.-Š. (album, Praha). Mimo to: Z Prahy do Podmokel (Praha, Klub č. tur.) a Václ. K. Roudnický, Průvodce Roudnicí a okolím (Roudn., 1900). Z hojné literatury německé uvádíme: Gautsch, Aelteste Geschichte der Sächsischen Schweiz (Drážď., 1882); Gottschalk, Die Sächsisch-böhm. Schweiz (t., 20. vyd.); Gampe, Die Sächs.-böhm. Schweiz (6. vyd. t., 1899); Meyers Reisebücher: Dresden u. d. Sächsische Schweiz (5. vyd. t., 1900); Schäfer, Touristenführer durch die Sächs. Schweiz u. die angegrenzenden Gebiete (7. vyd. t., 1902); Grieban, Reisebücher: Die Sächs. Schweiz (Berl., 1902, 24. vyd.).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Českosaské Švýcarsko