| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Sad Nový |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 476. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Novi Sad |
Sad Nový, Novi Sad (lat. Neoplanta, něm. Neusatz, maď. Ujvidék), město v již. Uhrách, v župě báčskobodrožské, na lev. bř. Dunaje při ústí průplavu cís. Františka Josefa a na žel. dráze Subotica-Zemuň, má 29.296 obyv., z nichž je 9889 Srbů, 562 Chorvatů, 1480 Slováků, 293 Rusínů, 10.321 Maďarů, 6484 Němců (1900). Město leží na ostrohu dunajském v rovině, kolkolem obklopené bažinatou půdou; naproti na vršku zvedá se pevnost Petrovaradin, s nímž N. S. spojen mostem lodním a železným. Hlavní ulice mají ráz velkoměstský, jsou dlážděny, s domy jednopatrovými a dvoupatrovými a zdobeny jsou stromořadím. Z budov vyniká katol. gymnasium, nemocnice, spořitelna, střelnice, nová kasárna, některé skupiny soukromých domův a krásné promenády. Město jest sídlem pravoslavného biskupa, soudního dvoru I. stol., okr. soudu, úřadu služného, má katol. vyš. gymnasium, státní školu chlapeckou spojenou se školou obchodní, měšťan. školu pro dívky, několik peněž. ústavů; z průmyslových závodů největší je továrna na hedvábí (na 500 děl.) a sklárna. Čilý život a ruch panuje na břehu Dunaje; spousta lidu, množství košíků, jež naplňují měst. trh denně, zvláště v neděli. Pokřik promíšený čtyřmi a pěti nářečími znázorňuje nejlépe obyvatelstvo města a zároveň naznačuje způsob jeho zaměstnání. Největší obrat na trhu je s ovocem a zeleninou. jež se sem dopravuje z okolí a ze Srjemu a odtud vyváží se do Bělehradu, Pešti a Vídně. Rozličných obchodníkův a řemeslníků jest na půldruhého tisíce. Zvláštním odvětvím průmyslu jest tovární výroba páskových střevíců a trepek a v největším rozkvětu je mlynářství a lihovarství; mimo to vyváží se odtud cement. Všeho zboží buď po lodích nebo drahou vyveze se do roka na půl millionu metrických centů. Pozemky mimo město a obchod jsou většinou v rukou Srbů. Kolem města na půvabných pahorcích rozkládají se četné vinice. Podle národnosti jsou ve skutečnosti Srbové ve většině. Každé vyznání, vyjma unitáře, má svůj kostel. V celku je zde 14 kostelův a kaplí. Vůdčí úlohu ve společenském životě měli dlouhou dobu Srbové a Němci. Srbové zřídili pro literární a kulturní účely veliké nadace. Tak r. 1818 vzniklo vyšší gymnasium, v novější době měšť. škola dívčí, r. 1861 Srbské národní divadlo, dále jest zde od r. 1864 (r. 1826 založena) literární společnost »Matica srpska«. Matica má knihovnu o 10.000 svazcích a vvdává »Letopis«. Mimo to vycházejí tu v řeči srbské čtyři politické časopisy a 3 listy odborné a vedle nich 1 maď. a 1 něm., jež se tisknou v 5 tiskárnách. V poslední době město působením škol a státních úřadů nabylo nátěru maďarského. Jméno a stáří města nepřesahuje ani dvě století. Od vzniku Petrovaradina stávala prý již na místě nynějšího města malá osada, která před bitvou u Moháče náležela cisterciáckému klášteru v Bélakutu. Když Turci dobyli Petrovaradina, osada vzala za své a Srbové to byli, kteří založili na troskách staré osady novou a nazvali ji Varadin (lat. Fossatum Varadiense, maď. Péterváradi sáncz = petrovaradinské hradby). Když pak po r. 1699 Turci dobyli opět Bělehradu, obyvatelstvo značně se rozmnožilo německými a srbskými kupci a řemeslníky, kteří uprchli z Bělehradu a zde se usadili. Místo povýšeno (1748) na králov. město svobodné a místo starého obdrželo jméno Nový S. Název »Schanz« však udržel se ještě dlouho. Sedlák ještě před nedávnem říkal: Idem u Šanac. Přízniva rozličným obchodům poloha města a nové výsady byly příčinou, že obyvatelstva stále přibývalo: zejména usazovali se zde Němci, Rusíni, Šokcové a Maďaři. R.1787 město mělo 9000 obyv.; r. 1820 16.000 obyv. V l. 1771 a 1838 N. S. byl stižen velikými povodněmi a dne 12. čce 1849 prudká dělostřelba ušetřila málo domů. R. 1883 otevřena dráha z Budapešti do Zemuně a r. 1890 zvláštní lodní spojení mezi N. S-em a Vukovarem; tou dobou jest N. S. z nejvýznačnějších měst již. Uher.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Novi Sad