Ottův slovník naučný/Pěvci

Ottův slovník naučný
Peutingerova dska	Pěvci	Pěvcov

Údaje o textu
Titulek:	Pěvci
Autor:	Bohumil Bauše
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 656. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pěvci

Pěvci (Oscines), ptáci, kteří malými, ale určitými znaky liší se od křikavcův. První letka v křídlech jest vždy krátká nebo zakrnělá. Nohy jsou až k nártu opeřeny; na lysém běháku bývají v předu větší destičky, které druhdy splývají v jedinou »botku«. Hlavním znakem jejich jest však povaha svalstva na dolním chřtánu, jenž tvoří zpěvný ústroj p-ců. Průdušnice dělí se ve dvě větve, bronchie, a mezi posledním chruplavkovitým půlkruhem průdušnice a prvním bronchie napiata jest měkká blána: vnější a vzadu vnitřní bubínek. Tím, že blány tyto se rozechvívají činností zvláštních svalův, u lepších p-cův mohou se úžiti a rozšiřovati, vznikají různě modifikované zvuky hlasné. Kdežto u křikavců svaly tyto leží po každé straně vnějšího bubínku, u p-ců, jsouce zde i četnější (4–5) na přední i zadní straně na místě rozvětvení průdušnice (obyčejně jsou 2 napřed, 3 nazad), a to na koncích pohyblivých půlkruhů, působí silou svou různé změny postavení a tím modulaci zvukův. Řád p-cův jest druhy nejčetnější, zahrnuje 5000 druhů, tedy skoro polovici všech známých ptáků, které se rozdělují na 21 čeledí. Většinou náležejí zemím Starého světa, tedy východní polokouli. V Americe žijí jen Icteridy, havranovití, vlaštovky, Timalie a někteří p. Pěnkavy chybějí na Madagaskaru a v australské oblasti. Bše.