Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Páli

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Páli
Autor: Josef Zubatý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 105. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Páli

Páli jest posvátný jazyk jižních (ceylonských) buddhistů. Jméno p. není posud nepochybně vyjasněno ani určeno místo a doba, kde a kdy se tím jazykem původně mluvilo; že by to byl jazyk mágadhí, na východě Přední Indie běžný (od Alláhábádu na východ), kterého sám Buddha užíval, se nezdá. Pravidlem vidí v p. jazyk středoindický, prákrtský (viz Indie Východní, str. 581, 582), s řadou jiných dialektů vzniklý ze stadia staršího, zastoupeného hlavně sanskrtem; O. Franke pokládá p. za samostatný jazyk staroindický, běžný v starověku na západě Indie, vedle sanskrtu, jímž se prý mluvilo na východě. Hlavní rysy jazyka p. jsou prákrtské (viz tamtéž, str. 581), ovšem že jest p. starobylejší než pozdější dialekty literární; zachoval počátečné j m. pozdějšího , časem některé skupiny souhlásek později assimilované, leckterý tvar mluvnický, později zaniklý a j.: v té příčině se blíží k p. starší dialekty prákrtské (v starších buddhistských nápisích a v posvátném jazyce džáinském). P. je již dávno (bezpochyby již od dob před Kristem) jazykem mrtvým; žije jen v obřadech buddhistů na Ceyloně, v Barmě a Siamě a v jejich rozsáhlé literatuře posvátné, o které viz Buddhismus, str. 838, 839, Indie Východní, str. 588. — Srv. E. W. A. Kuhn, Beiträge z. Pali-Gramm. (Berl., 1875); I. Minayeff, Grammaire palie (1874); D. Andersen, Pāli reader (Kodaň, 1901); R. C. Childers, A dictionary of the Pali language (1875). Ztý.