Ottův slovník naučný/Poušť

Ottův slovník naučný
Pouška	Poušť	Poušť (ves)

Údaje o textu
Titulek:	Poušť
Autor:	Cyrill Purkyně
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 349–350. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Poušť

Poušť (angl. desert, franc. désert, z lat. desertum, rus. pustynja) ve smysle širším jest krajina s nejkrajnějším stupněm chudoby až úplného nedostatku vegetace, ať je půda její skalnatá, neb ssuť skalní, písek, různými solemi prosáklá půda jílovitá nebo led a sníh.

Ve smysle užším jest p. oblast povrchu zemského, nejčastěji kotlovitě uzavřeného, s nápadným nedostatkem dešťův a bez odtoku. Tyto hlavní podmínky, k nimž druží se též nepřítomnost hor, vypínajících se nad sněžnou čáru, jsou příčinou velikého pásu p-í, jenž na obou polokoulích, hlavně ovšem na východní, zejména mezi mírným a tropickým pásmem jest vyvinut; pás ten jeví značné nepravidelnosti.

Zcela bez dešťů není žádná p., ale nedostatek dešťů jest tak veliký, že se p-ím nedostává stálých toků vodních. Nápadnou výjimkou jest Nil v sev. Africe a Colorado v Sev. Americe; ale obě ty řeky nevyvěrají v p-ích a neodvodňují jich, pouze jimi protékají. Nil při tom výparem ztrácí 20 % své vody. Průměrné roční srážky vodní na okraji p-í středoasijských jsou asi 20 cm, ve středním Íránu 12—13 cm a pokud se týče oblasti p-í, jež rozkládají se od Mesopotamie přes Sýrii, Arabii a Saharu k okeánu Atlantskému, pouze sev. pruh Atlasu a pobřeží Libanonské jest poněkud více zavlažováno; od okraje té oblasti (Biskra 20, Alexandrie 22, Jerusalem 55 cm) ubývá srážek dovnitř rychle tak, že nepřesahují u Bagdádu 15, Port-Sáidu 5,4 a Suezu 2,6 cm.

Patrno, že ani bezprostřední sousedství moře nemá zde značnějšího vlivu na srážky atmosférické, jak též patrno v jihoamerické p-i Atacamo, rozkládající se podél Tichého okeánu od Uriky v Peru na jih po Copiapo v Chile. V p-i Coloradské v Sev. Americe srážky vodní jsou nemnoho větší než v Sahaře, neboť u Fort Mohave shledáno 6 cm, u Fort Yuma, blíž moře, jen 9 cm, a i v Jižní Americe jsou v pacifickém pruhu pobřežním deště po léta velice vzácné, ač někdy náhle velmi prudké. V australských p-ích číslo to klesá hluboko pod 20 cm; tam je význačné střídání úplných such léta trvajících se zhoubnými bouřemi. Prší-li kdy v p-i, bývají to náhlé přívaly; voda zaplaví ostře ohraničenou plochu, rychle steče do nižších poloh a záhy se vypaří. Ten nedostatek trvalé vláhy jest příčinou chudoby vegetace. Mnohé rostliny žiji po větší čásť roku jako podzemní hlízy a kořeny, a jen když namoklo, rychle vyrůstají nadzemní prýty, rostlina rychle rozkvétá a s posledním sledem vlhka vrací se opět ve stav latentní. I kde poněkud častější deště dovolují celoroční život rostlin, jako v Turkestáně, v některých p-ích severoamerických a j., nevzniká souvislá pokrývka vegetační, nýbrž jen trsy trav a osamocené Artemisie, Succulenty a j. Elektrické výboje atmosférické jsou vzácné, ale jsou výjimky, na př. dolní Egypt a Sahara mívají více bouří než Norsko. Kroupy náležejí k největším vzácnostem. Větry z p-í nebo přes ně vanoucí jsou velmi suché a teplé; tak vysílá Sahara chamsín do Egypta, harmattan do horní Guineje a i přes rozsáhlé plochy mořské leste na Kanárské ostrovy a Madeiru, leveche na španělské východní pobřeží a scirocco do Sicilie. Větrem p-ě je též samum ve střední a sev. Arábii; i v p-i Mohave v Sev. Americe jsou podobné větry, ale žádné nedosahují sucha a horka větrů vanoucích z p-í stř. Austrálie.

V p-i, kde holými skalami, sypkou půdou kamenitou a písčitou ohromné plochy jsou pokryty, je vítr hlavním, skoro jediným činitelem modelujícím tvary povrchu zemského. Jak ohromné spousty nerostné může vítr přenášeti s místa na místo, můžeme posouditi z líčení cestovatelův o bouřích písečných a prachových v p-ích a stepích. Náhlými a velikými změnami teploty během dne a noci rozpukané horniny rozpadají se v ostrohranou ssuť, drobné kameny, písek a prach. Větrem hnaný ostrý písek a prach dále působí na povrch skal a kamení sypkého, ohlazuje je zvláštním způsobem. Z p-ě skalnaté tvoří se p. kamenitá, pokrytá hranatými kameny, odprýskalými se skal (v sev. Africe hamáda), a hlodavou činností písku vátého kameny hranaté promění se v oblázky zvláštních forem a vzniká p. oblázková (serir) a p. písečná. Větry odnášen jest písek a prach s hor i nížin, a když síla větru ochabla, písek padá k zemi, ale nezůstává klidně ležeti; proudy vzdušnými jest nanášen v duny (v. t.), jež na př. v Sahaře mezi p-í Libyjskou (v. t.) a Atlantikem pokrývají asi ⅑ povrchu; duny ty tvořívají skupiny, z nichž na př. Erg v Sahaře má rozlohu asi 12 mill. ha. Duny ty, stále tvar i místo měnící, mívají výšku od několika metrů do 150 až 200 i více m. Prach dále odnášený ukládá se pak ještě dále, často již daleko za hranicí vlastní p-ě ve stepi, neb v moři, anebo bývá odnášen daleko od svého východiska i přes moře do zemí velmi vzdálených.

Za příznivých okolností mohou v p-i povstati i jezera, do nichž zanášen jest nerostný materiál přívaly dočasnými a z jejichž vody rychle se vypařující tvoří se uloženiny vápenité a různých solí: síranu vápenatého, hořečnatého, sodnatého, chloridu sodn., váp., hořečn. a uhličitanu sodnatého č. sody. Jezera solná jsou význačná některým p-ím.

Vlastní p. jest neobydlitelná. Ale i veliké pravé p-ě mívají místy pastviny a oasy (v. t.), jež bývají obydleny. Jsou to místa, na př. veliké skupiny oas v Táfiletu, Tuátu a Tibesti v severní Africe, mající rozlohu asi 150.000 km² (Sahara sama asi 6 mill. km²), jež jsou zavlažovány zpodními vodami a kde se vytvořiti mohla hlinitá prsť. V alžírské Sahaře Francouzi proměnili mnoho půdy artéskými studněmi v úrodné krajiny. Fauna jest velmi chudá, hlavně rychlonohé antilopy, též fenek, malí rychli hlodavci, zmije růžkaté (Cerastes cornutus) a někt. jiné.

V Evropě není pravých p-í. Nejrozsáhlejší pravé p-ě jsou v Africe a Asii; oběma těmi díly světovými jde obrovský pás p-í, jenž počíná se na západě při Atlantském okeáně a jde až k nejvýchodnějšímu kraji střední Asie. Částmi toho poměrně málo přerušovaného pásu jsou: Sahara (v. t.), největší všech p-í, pokrývající asi 6 mill. km², t. j. asi ⅕ veškeré Afriky, na záp. převážně písčitá, na vých. (Libyjská p.) skalnatá, vých. Nilu Nubijská p.; poloostrov Sinajský a Syrskorabské p-ě, Veliká solná p. v sev. Persii, planina Íránská, rozkládající se od Kaspického jezera k Indickému okeánu se solnými p-ěmi, na vých. Indu Thurr č. Indijská p., veliká, písčitá i skalnatá p. Gobi (v. t., 1,200.000 km²), jež prochází celým Mongolskem a zakončuje pás p-í. V Gobi i j. p-ích středoasijských převládají Chenopodiaceae, Polygonaceae, zvl. Rhebarbora, antilopy, lišky, vlci, malí hlodavci. V již. Africe Kalahari č. Kari-Kari, v záp. Austrálii p-ě Viktoriina a Veliká písčitá p. (Great Sandy Desert).

V Americe jsou pravé p-ě vedle nepřehledných stepí malé, ale některé přece vynikají rázem svým i rozměry: největší (125.000 km²) Mohave Desert v Kalifornii, Gila Desert v z. Arizoně a Painted Desert v již. Utahu a v sev. Arizoně. K oblastem p-ě náleží pánev bez odtoku Great Salt Lake Desert (Utah, Nevada, Idaho), záp. a sev. Velkého jezera solného, kde jest přes 30 km široký pruh beze vší vegetace, s tenkou sněhobílou pokrývkou solnou. V p-ích jižnějších roste Cactus, Agavy a pod. rostliny, jež vlhka méně postrádají. V Jižní Americe jest jmenovaná již p. Atacama a v brazilské provincii Matto Grosso jsou též rozsáhlé p-ě písčité.

Procházeti vlastními p-ěmi jest možno jen karavanami, při nichž je velbloud nezbytný. Hlavní nebezpečí jsou víry písčité a prašné, neobyčejně suchý a řídký vzduch, nedostatek ochrany před žárem slunečním i půdy ve dne a před citelnou zimou v noci, zasypání cest, vzdušné zrcadlení a hlavně též nedostatek pramenův a oas. Pě.