Ottův slovník naučný/Pouštění žilou

Ottův slovník naučný
Pouště	Pouštění žilou	Pouť

Údaje o textu
Titulek:	Pouštění žilou
Autor:	Duchoslav Panýrek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 350. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pouštění žilou

Pouštění žilou je léčebný výkon, kterým tělu rychle odnímáme větší množství krve. V dřívějších dobách p. ž. bylo prováděno velmi často (při každé chorobě horečné a po každé operaci, nemluvě o chorobách, při kterých ještě dnes tu a tam s prospěchem se doporučuje a provádí, na př. při hrozícím ochrnutí srdce, aby v kritické chvíli usnadnila se práce srdci, jež má veliké množství krve poháněti v boj s překážkami chorobou nastavenými). Široké upotřebení p. ž. přivodilo také složitou techniku a náleželo k nejhlavnějším jistě úkolům lékaře, aby věděl, na kterých místech při té které chorobě žílu otevříti. Natínaly se v jisté době nejen žíly (venaesekce, p. ž. vlastní), ale i tepny (arteriotomie), ovšem jen malé, kterážto poslední operace po zásluze opuštěna již v době, kdy venaesekce ještě kvetla. Vedle p. ž. vlastního sluší se zmíniti o ujímání krve z vlásečnic, prováděném baňkami a pijavkami.

Prováděno byvši už od starých indických lékařův a v systém poprvé uvedeno Hippokratem, upadlo u moderních lékařů téměř v zapomenutí, takže většina mladých lékařů za studií ani p. ž. neviděla, tím méně kdy prováděla.

P. ž. provádělo se dříve na různých místech těla, a to 1. v ohbí loketním (vena mediana basilica a v. mediana cephalica), 2. na noze před vnitřním kotníkem (v. saphena interna), 3. na čele (v. frontalis), 4. na krku (v. iugularis externa) a jinde. V největší oblibě bylo p. krve z horní končetiny na v. mediana cephalica, kde se podnes provádí. K operaci té sestrojena řada strojků, které ve starších knihách lékařských nalézáme vyobrazeny. Obyčejně prováděla se takto: Končetina byla asi uprostřed nadloktí sevřena těsně obvázkem, aby se zamezil odtok žilné krve. Protože tepny hluboko položené tak snadno sevříti nemůžeme, přitékala krev do končetiny dále, ale nemohouc odtékati žilami pod koží uloženými a obvazkem stlačenými, hromadila se v těchto, tak že značně zduřely a staly se znatelnými. Tu otevřena zvláštním k tomu účelu sloužícím kopíčkovitým nožem (lancetou) nebo strojkem žíla tato rychlým pohybem (bodnutím) zdola nahoru vedeným, tak že povstala v ní rána asi ½ cm dlouhá, ze které nechávalo se volným proudem odtéci žádoucí množství krve (nejvýš 500 g). Pak se sňal obvazek a krváceni samo ustalo nebo stačilo palcem přitlačiti poraněnou žílu, posunouti kůži přes ni a přiložiti obvaz, který zastal několik dnů ležeti a sňat teprve, když se rána zhojila; také nesměl nemocný den dva dny po operaci končetinou pohybovati (nosil ji v šátku zavěšenou). Rozumí se, že v době předantiseptické, kdy se nevědělo o bakteriích nákazu ran způsobujících, kterým lze čistotou přístup zabrániti, často provázel p. ž. zánět, hnisání, nejednou nebezpečný infekční zánět míznic a v nešťastných případech otrava krve a smrt. Vedle toho, poranena-li tepna, resultovalo prudké krvácení, které bylo nesnadno zastaviti anebo melo v zápětí vznik výdutě nepravé. Z jiných obtíží při p. ž. bylo nedostatečné odtékání krve (tím, že obvazek byl příliš utažen a svíral i tepnu — tu postačilo uvolniti jej poněkud; nebo se rána v kůži posunula a kůže zakrývala ránu v žíle, čemuž odpomáhalo se lehkým otáčením končetiny. Liknavý odtok, jenž mohl míti ostatně i jiné vzdálenější příčiny, popoháněn rázným zavíráním a otvíráním ruky, teplou lázni a pod.).

V poslední době tu a tam k p. ž., které v minulém desetiletí snad vůbec nebylo prováděno, aspoň u nás, se vracíme v případech mrtvice, u oběšených, při některých chorobách ledvin (uraemii), při zánětu plic, když hrozí oedem plic. Překvapující výsledky zaznamenány v nejposlednějších letech u dětí stížených zánětem ledvin po spále, kde hrozí srdci vysílení; děti povrchně dýchají, jsou zmodralé, bez tepu. V podobných případech pozorováno u nemocných domněle ztracených nejednou uzdravení — tep se hned počal lepšiti, dýchání stávalo se hlubším a dítě se při vhodném léčení uzdravilo. I u dospělých takovým včasným zakročením ulehčí se srdci práce a podaří se nejednou zažehnati osudný konec. — U nás psal o znovuzrození venaesekce dr. Vyšín: P. ž. (Sbírka přednášek a rozprav z oboru lékařského, seš. 88). Pnrk.