Přeskočit na obsah

Ottův slovník naučný/Postliminium

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Postliminium
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 308. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Postliminium (lat., návrat), návrat do dřívějšího právního stavu, nazývala se v římském právě právní výhoda náležející zajatcům, kteří se vrátili pod ochranu svého nebo přátelského státu s úmyslem, aby tam zůstali. Spočívala v tom, že zajatý, který okamžikem zajetí stával se otrokem a přestal býti právním subjektem, již návratem stával se nejen svobodným, nýbrž vstupoval přímo v dřívější status, t. j. práva a právní závazky. Souhrn podmínek a účinků tohoto vstupu navrátivšího se zajatce v dřívější poměry zval se p. nebo jus postliminii. P. mělo ten účinek, že k době zajetí nebylo hleděno, a bylo tedy fingováno, že kontinuita v právním stavu vracející se osoby nikdy nebyla přerušena. Zemřel-li zajatý ještě v zajetí, posuzovalo se vše v příčině dětské posloupnosti tak, jako by zemřelý nepřišel nikdy v moc nepřátel. Později hledělo se k zemřelému zajatci vůbec tak, jako by byl zemřel ihned v době, kdy byl zajat. Právo p-ia nenáleželo přeběhlíkům a tem, kdož se v boji vzdali nepřátelům, a nemělo také místa, když v úmluvě míru bylo vrácení zajatců vyloučeno. Od tohoto osobního p-ia liší se p. věcné, které se týkalo pouze pozemkův, otrokův a koní. Věci římským vlastníkům od nepřátel odňaté, později však znova na nich dobyté, připadaly totiž státu neb okkupantovi. Pouze pozemky, otroci a koně vraceli se do dřívějšího vlastnictví římského vlastníka.