Ottův slovník naučný/Poděbrady

Ottův slovník naučný
Poděbradský	Poděbrady	Podebrání

Údaje o textu
Titulek:	Poděbrady
Autor:	Jan Hellich
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 1001–1002. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Poděbrady

Poděbrady, býv. král. komorní město v Čechách, na pravém břehu Labe při severozáp. dráze v lučnaté rozsáhlé rovině 189 m n. m. Město skládá se z vnitřního města, někdy ohrazeného, a z 2 předměstí Kostelního a Nymburského, tvoříc s osadou Malým zbožím jednu katastrální obec v rozloze 13,22 km² o 575 d. a 5519 ob., z nichž je Čechů 5506, Němců 13; mužů 2655, žen 2864; katolíků 4755, evang. 438, isráélitů 112, pravosl. 1 (1900). Střed města tvoří náměstí Jiříkovo s kovovou sochou krále Jiří podle návrhu B. Schnircha, odhalenou roku 1896, a kamennou sochou Mariánskou z r. 1765. Nejvýznačnější budovou jest zámek, který na východní straně uzavírá náměstí. Jest to mohutná čtvercová stavba o 3–4 poschodích a 33 pokojích se 2 dvory a parkem. Hlavní vchod z náměstí kamennou, erby ozdobenou branou s klenutým mostem přes hradní příkop, nyní částečně zasypaný a proměněný v sad. Stavba zámku v nynější podobě ze XVI. stol. (1548–60). Mohutná hláska kulatá pochází ze XIII. stol. a rovněž základy křídla u Labe pocházejí z doby starší. Po levé straně zrušené kaple sv. tří králů zpustlá síň, v níž narodil se slavný král Jiří. Zámek byl za cís. Marie Terezie proměněn v pensionát pro 22 vysloužilých důstojníků. Proti zámku stojí radnice s věží od r. 1814 s některými městskými památkami. Vedle nádherná budova obč. záložny s prostranným sálem a ozdobným průčelím, na němž 2 allegorické obrazy od L. Marolda a sochařské práce od Milana Havlíčka z r. 1398. V budově umístěno městské museum. Proboštský chrám z počátku XIV. století opraven r. 1900. Věž pochází z r. 1819. Hlavní oltář z tepané postříbřené mědi, kopie oltáře mariazellského s obrazem Krista od P. Brandla. V pravé lodi pod oltářem sv. Anny hrob královny Kunhuty roz. ze Šternberka, první manželky krále Jiří († 1449), veliké dobrodějky města, která založila a nadala školu a špitál posud trvající. V téže lodi kamenný epitaf stavitele zámku poděbradského Jana Bapt. a Vostalis de Sala († 1575). Proboštství založeno r. 1885. Přes Labe vede nový železný most o 2 obloucích (od r. 1889) a za ním kamenný inundační most o 26 obloucích 300 m dl. (od r. 1831). Za mostem starobylé železité lázně výborně upravené, jejichž pramen již r. 1624 se připomíná. Vedle hřbitovní kostelík Nanebevzetí P. Marie, založ. r. 1516 na památku nevinně zde roku 1496 odpravených havířů kutnohorských. Bohaté gotické průčelí upraveno r. 1896 podle návrhu B. Schnircha a malovaná okna od Ad. Liebschera. Nedaleko obora s hostincem, oblíbené výletní místo, zbytek to obory, založené Ferdinandem I. Na Nymburském předměstí chrám evangel. od r. 1878 a synagoga od r. 1850. Z budov zasluhují ještě povšimnutí okresní dům, postavený nákladem obce, školy měšťanské, Sokolovna, Jiříkovo divadlo. P. jsou sídlem okr. hejtmanství, okr. staveb. úřadu, soudu, berního úřadu, finanční stráže, okr. četn. velitelství, cejch. úřadu, zastup. okresu, vikariátu a správy velkostatku P. V městě jsou 2 obecné školy 5tř., 2 měšť. školy 3tř. pro chlapce a dívky, průmysl. škola pokračovací, soukr. dětská opatrovna, 2 soukr. ústavy hudební, městský a panský chudobinec, obecní nemocnice, lékárna, železité lázně, městská spořitelna, občanská záložna, okr. hospod. záložna, okr. nemoc. pokladna, okresní stravovna, pošta, telegraf a telefon. Z průmyslových závodů vynikají cukrovar, strojní mlýn labský, 2 pivovary, sklárna, parní pila, olejna, elektr. stanice k osvětlování celého města, výrobna kořalky, 2 závody na stroje hospodářské, 2 výrobny cementového zboží, 2 cihelny, kamenotiskárna a lithografická dílna. Trhů výročních a spolu na hovězí a koňský dobytek koná se 8, četně navštěvované obilní trhy každou středu. – K allod. panství poděbradskému příslušejí statek Kovanice a 5 dvorů s výměrou 7131 ha 75 a, z čehož skoro 3800 ha připadají na lesy. Nynějšími držiteli jsou 4 dědicové knížete z Ypsilanti, totiž: Chariclée kněžna z Hohenlohe-Schillingsfürstu a Ifigenie říšská hraběnka z Pappenheimu, obě rozené z Ypsilanti, a princové Emanuel a Theodor z Ypsilanti.

Dějiny. Celá okolní krajina prvotně náležela ke knížecímu hospodářství v Libici, na němž do roku 1108 vládl starosta rodu Vršovců Božej. Když téhož roku z rozkazu knížete Svatopluka byl zavražděn, krajina rozdělena jest na menší statky. Tím položen základ k pozdějšímu panství poděbradskému. Při Labi v místech těch, kde nyní stojí zámek, postaven hrad v 1. pol. XII. st., sídlo panství. Prvními známými držiteli P-ad byli předkové pánů z Choustníka (v. t.), jimž je Přemysl II. r. 1262 odňal a připojil ke království. Tehdy byl hrad P. znamenitě rozšířen a opevněn a býval od té doby častěji oblíbeným sídlem králů českých. V té době úřady župní přeneseny z Havraně (dříve na Libici) do P-ad, ale okolo r. 1300 přeloženy do Nymburka. Za krále Jana r. 1320 P. zastaveny poprvé Hynkovi Berkovi z Dubé na krátko, později zastavovány častěji. Tak od r. 1339 drží je zápisem rychtář St. města Pražského Frenclín Jakubovic, po něm Štěpán ze Šternberka a od roku 1345 Hynek z Lichtenburka a ze Žleb. Po smrti jeho P. dostaly se dceři jeho Elišce, která se provdala za Bočka z Kunštátu, jehož rod pak vládl na P-dech po 150 let a odtud se psal. Karel IV. dal Bočkovi P. r. 1351 od 6. list. v ušlechtilé léno. Za syna jeho Bočka zpustošeno panství r. 1402 od žoldákův uherských hrozným způsobem. (Boček † 1416.) Synové Bočkovi (viz z Kunštátu b), pošlost Poděbradská) byli horlivými přívrženci učení Husova a bojovali statečně proti nepřátelům kalicha. Za to král Sigmund r. 1420 P. po druhé navštívil a celou krajinu poplenil a v poušť obrátil. Hynek drže P. rozvadil se po smrti Žižkově s posavadními svými přáteli, začež P. se strany Táborův a Sirotků krutě obléhány, ale bez úspěchu. P. dědil po něm bratr Vítek, a když krátce potom zemřel, stal se dědicem syn jeho Jiří, potomní král český. Za Jiřího panství poděbradské znamenitě zvelebeno, P., posud poddaná ves, povýšeny na město, obyvatelstvu uloženo, aby je ohradili, a za to dostalo se jim mnoho milostí, erbu a rozsáhlého pozemku ku pasení dobytka, nynějšího obecního statku. Za vlády Jiřího vězněni na P-dech několikráte čelnější mužové, jako Menhart z Hradce, Jindřich z Plavna, legát Fantinus, kněží táborští a j. Po smrti Jiřího († 22. břez. 1471) synové jeho r. 1472 potvrdili městu P-dům všecky výsady a brzo potom rozdělili se na P-dech o všecka zboží. P. obdržel Jindřich ml. neb Hynek, ale byl nucen r. 1495 postoupiti je králi Vladislavu II. za slezská knížetství Olešnici a Volov. Brzo potom P. zastaveny jsou r. 1502 od krále a zůstaly v zástavě v rozličných rukou až do r. 1542, kdy byly cís. Ferdinandem I. nadobro vyplaceny a zůstaly pak nepřetržitě při komoře královské. Roku 1502 král Vladislav přidal P-dům tu milost, že mohou svou obec rybami užívati, piva vařiti a na míli vzdéli šenkovati. Ve válce 30leté P. zakusily velikých škod. Hned po bitvě na Bílé Hoře vypáleno částečně město od vojska císařského a násl. roku v únoru město až na zámek a čásť Kostel. předměstí zničeno od sboru anhaltského docela, při čemž zničeny i všecky knihy městské a výsady. R. 1631 a 1634 vtrhli do města Sasové a zase město sotva nuzně obnovené ohněm zkazili. Při vpádech r. 1639, 1642 a 1648 vymáhány hrozné kontribuce. Po válce zůstalo ze 126 domů pouze 75 a všech obyvatel 587 duší. I válka 7letá zanechala v P-dech neblahých stop. R. 1832 shořelo město nahodilým požárem úplně a nabylo potom nynější tvářnosti. R. 1839 prodáno panství od kr. komory dražebně svob. pánovi Jiřímu Šimonovi ze Siny a r. 1845 rozšířeno koupí o statek kovanický. R. 1856 ujal panství syn Šimon Jiří († 1876), po něm vdova Ifigenie a od r. 1884 výše uvedení dědicové knížete z Ypsilanti. Vynikající rodáci: básník Turinský Frant. (* 1797 – † 1852), hudebníci Anderle Frant. Jos. (* 1733 – † 1765), Kuba Lud. (* 1863) a j. – Znak města (viz vyobr. č.3231.): V štítě zlatém bílá hradební zeď s otevřenou branou se zlatou mříží, nad ní okrouhlá věž s 2 okny s červenou střechou a zlatou makovicí a za ní orlice zpola černá a červená se strychem bílým přes prsa a malý štít se 3 černými pruhy nad branou. – O P-dech psali A. Sedláček, Hrady XII. (1900); Frant. A. Heber I. (1844); V. Pok (1883); V. Kryšpín (1896); J. Hellich (1901–1902). Jan Hellich.